Správní akt je konkrétní správní úkon (rozhodnutí), kterým vykonavatel veřejné správy v konkrétním případě řeší právní poměry jmenovitě určených osob (adresátů).Do obecné části správního práva zařazujeme témata týkající se organizace veřejné správy, správních činností a smluvních vztahů ve veřejné správě. Dále sem patří procesní postup správních orgánů – správní řízení.Jde o ustanovení o úkonech a o osobách činných ve správním řízení. Správní úkony lze v tomto kontextu označovat jako úřední úkony. Správní řád jako zákon upravující postup správních orgánů používá pojem úkon často. Je tak označována jednotlivá součást správní činnosti.

Co je to normativní právní akt : Právní předpis je pramen práva, označovaný také jako normativní právní akt, který je jednostranně vydán orgánem veřejné moci a který obsahuje jednu, zpravidla ale více právních norem jako obecně závazných pravidel chování nebo jejich složek.

Co je to správní rozhodnutí

Rozhodnutí ve smyslu zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) je jednostranný úkon, kterým správní orgán v konkrétním případě autoritativně upravuje právní poměry individuálně určených adresátů, stojících mimo organizační strukturu veřejné správy.

Na co se vztahuje správní řád : Správní řád se aplikuje na všechny oblasti, ve kterých o právech a povinnostech osob rozhodují orgány veřejné moci. Jeho ustanovení se použijí tehdy, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup (zásada subsidiarity správního řádu).

Předmět je zaměřen na vymezení správního práva, veřejnou správu, prameny a normy správního práva, jeho subjekty včetně charakteristiky podstaty a funkcí veřejné, státní a územní správy a právní úpravy správního řízení.

Účastníky řízení definuje správní řád v § 27. Účastníkem řízení je každý, kdo splňuje podmínky stanovené v tomto ustanovení, a to bez ohledu na to, zda s ním správní orgán v tom kterém správním řízení jednal nebo nejednal.

Jaké jsou druhy právních norem

Podle povahy regulace (či podle povahy dispozice) můžeme rozlišit právní normy dovolující, zakazující a přikazující. Ty se odlišují podle normativní modality a důležité uvědomit si, že byť je ustanovení často důležitým kritériem pro takové určení, někdy samo nestačí a je nutné použít další informace.Objektivní právo tedy není nic jiného než soubor práv- ních norem (pravidel lidského chování garantovaných státem). Není však vyloučeno, že objektivním právem rozumíme také právo přirozené či souhrn práva přirozeného a pozitivního. Obvykle když hovoříme o právu objektivním, máme na mysli právní normy či jejich systém.V rámci správního řízení správní orgán shromažďuje podklady pro vydání správního rozhodnutí. Podklady pro vydání správního rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, listiny, dále také stanoviska a závazná stanoviska dotčených orgánů.

Správní řízení může být zahájeno dvěma způsoby. V prvním případě dochází k zahájení z moci úřední, tedy z iniciativy správního orgánu. Takové řízení může být zahájeno i na podnět veřejnosti, není to ovšem podmínkou. Druhým způsobem je poté přímé zahájení správního řízení na žádost některého z účastníků.

Jak lze definovat správní právo procesní : Správní právo procesní = upravuje procesněprávní postavení subjektů tzv. správního řízení, jakož i vlastní procesněprávní postup při rozhodování o právech, právem chráněných zájmů a povinnostech účastníků správního řízení konaného před orgány veřejné správy.

Co patří do hmotného práva : Hmotným právem se myslí soubor právních norem (obsažených např. v zákoně nebo vyhlášce), které ve spojení s právní skutečností (např. smlouvou) zakládají subjektu subjektivní právo (např. právo na minimální mzdu, právo pronajímatele na nájemné v určité výši).

Jaké máme právní odvětví

Za základní právní odvětví našeho právního řádu jsou považována odvětví práva ústavního, občanského, obchodního, trestního a správního. Právo se člení podle dalších kritérií na právo vnitrostátní (národní), právo mezinárodní a v souvislosti s procesem evropské integrace také právo evropské.

Osoby jsou fyzické (lidé) a právnické. Každý, kdo je osobou, je způsobilý mít soukromá práva a povinnosti, má právní osobnost.Jako subjektivní právo (neboli oprávnění) se označuje právo určitého subjektu na něco, možnost chovat se určitým způsobem. Subjektivní právo je jinak řečeno zákonem garantovaná míra možného chování.

Co to je subjektivní : Subjektivní = osobní, nevěcný, předpojatý, jednostranný, realita popisovaná z vnitřního pohledu.