Kogentní právní norma (lat. ius cogens; někdy také označována jako kategorická) je taková právní norma, u níž není možné se odchýlit od její dispozice. Jejím opakem je právní norma dispozitivní.Výslovně kogentní normy – Jsou normy, ve kterých je výslovně stanoveno, že se strany nemohou od jejich dikce svým projevem vůle či jinak odchýlit.Ustanovení § 123 NOZ i § 250 ZOK jsou ustanoveními kogentními, neboť upravují statusovou otázku právnických osob související se vznikem korporace.

Co je to dispozitivní : Dispozitivní právní norma je právní norma, u které se lze odchýlit od pravidla chování obsaženého v dispozici normy. Opakem normy dispozitivní je právní norma kogentní. Norma dispozitivní je dvojího charakteru, jelikož obsahuje v hypotéze dovolení odchýlit se od samotného pravidla chování obsaženého v dispozici.

Co je to dispozitivní norma

Dispozitivní právní normy stanoví pravidlo, ale současně dávají adresátům možnost vytvořit si pravidlo vlastní, které se pro ně stává právně závazným a bude státem vynucováno.

Jak poznat dispozitivní normu : Dispozitivní právní norma je taková norma, která dovoluje odchýlit se od svého znění, pokud se subjekty, kterých se týká, dohodnou jinak. Znění dispozitivní normy je potom tedy využito v případě, že jiná pravidla, která by měla přednost, stanovena nejsou. Tyto normy se využívají především v soukromém právu.

Ačkoli u nás de iure není zakotvena obecně závazná interpretace, tedy neexistuje orgán, který by měl kompetenci obecně závazně vykládat právní předpisy, de facto obecně závaznou interpretaci podávají soudy nejvyšší a ústavní. Snad největší dopad mají právě závěry ústavního soudu, který má mj. pravomoc rušit zákony.

Jak jsme si uvedli výše, znaky právní normy dělíme do dvou skupin: formální a materiální. Znovu si připomeňme, že formální znaky jsou spojeny s tím, že právní norma musí být sdělována, musí být poznatelná a musí být jednoznačně identifikovatelná jako právní.

Jaké jsou druhy právních norem

Podle povahy regulace (či podle povahy dispozice) můžeme rozlišit právní normy dovolující, zakazující a přikazující. Ty se odlišují podle normativní modality a důležité uvědomit si, že byť je ustanovení často důležitým kritériem pro takové určení, někdy samo nestačí a je nutné použít další informace.Kogentní právní normou se rozumí norma, která nedovoluje odchýlení se od svého znění a je tak absolutně závazná. Na rozdíl od dispozitivní právní normy není možné například upravit právní vztah mezi dvěma subjekty jinak, než jak jej upravuje kogentní právní norma a takové úpravy jsou potom neplatné.Do veřejného práva řadíme například tato právní odvětví: ústavní právo, správní právo, trestní právo, finanční právo.

Nepravá retroaktivita znamená, že platnost právních skutečností, vznik právních vztahů a jejich právní následky, k nimž došlo před účinností nového zákona, se posoudí podle práva dřívějšího.

Jaké jsou znaky právní normy : Materiální znaky: normativnost (regulativnost), všeobecná závaznost, obecnost, vynutitelnost státem. Formální znaky odrážejí zejména proces tvorby právní normy a její vnější podobu. Výrazná a silná pozice právní normy vyžaduje, aby bylo možné zjistit, že dané pravidlo skutečně vydala a/nebo garantuje státní moc.

Jak se dělí právo : Za základní právní odvětví našeho právního řádu jsou považována odvětví práva ústavního, občanského, obchodního, trestního a správního. Právo se člení podle dalších kritérií na právo vnitrostátní (národní), právo mezinárodní a v souvislosti s procesem evropské integrace také právo evropské.

Co řeší veřejné právo

Jeho funkcí je regulovat společenské vztahy, které vznikají ve sféře a při výkonu veřejné správy, přičemž pod pojmem veřejná správa bychom měli rozumět správu věcí veřejných ve veřejném zájmu. Dále upravuje působnost výkonné moci ve státě, činnost státu a veřejnoprávních korporací.

Soukromé právo se týká styku soukromých osob a veřejné právo styku jednotlivce s orgány veřejné moci. Obě oblasti právního řádu se prolínají, přesto zůstávají zásadně odděleny.Znamená, že v určité době působí jen to právo, které je v dané době kodifikováno, s nímž se každý může seznámit a které je účinné. Právní normy, které vzniknou až v budoucnu, jsou proto z platného práva vyloučeny.

Co to znamená zákaz retroaktivity : Zákaz retroaktivity spočívá v tom, že podle současné právní normy zásadně není možné posoudit lidské chování, právní skutečnosti či právní vztahy, jež se uskutečnily dříve, než právní norma nabyla účinnosti.