Kogentní právní norma (lat. ius cogens; někdy také označována jako kategorická) je taková právní norma, u níž není možné se odchýlit od její dispozice. Jejím opakem je právní norma dispozitivní. Kogentní normy jsou typické zejména pro právo veřejné.Dispozitivní právní norma je právní norma, u které se lze odchýlit od pravidla chování obsaženého v dispozici normy. Opakem normy dispozitivní je právní norma kogentní. Norma dispozitivní je dvojího charakteru, jelikož obsahuje v hypotéze dovolení odchýlit se od samotného pravidla chování obsaženého v dispozici.Kogentní právní normou se rozumí norma, která nedovoluje odchýlení se od svého znění a je tak absolutně závazná. Na rozdíl od dispozitivní právní normy není možné například upravit právní vztah mezi dvěma subjekty jinak, než jak jej upravuje kogentní právní norma a takové úpravy jsou potom neplatné.

Co je to platnost právní normy : Platnost právního předpisu

Obecně závazné právní předpisy v České republice nabývají platnosti dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů. Platnost v tomto případě znamená, že se právní předpis stal součástí českého právního řádu. Změna nebo zrušení právního předpisu je možné pouze jiným právním předpisem.

Jak poznat dispozitivní normu

Dispozitivní právní norma je taková norma, která dovoluje odchýlit se od svého znění, pokud se subjekty, kterých se týká, dohodnou jinak. Znění dispozitivní normy je potom tedy využito v případě, že jiná pravidla, která by měla přednost, stanovena nejsou. Tyto normy se využívají především v soukromém právu.

Co je to Kogentnost : Rozlišení kogentních a dispozitivních právních ustanovení v soukromém právu je pro adresáty práva nesmírně důležité. Odpovídá totiž fakticky na otázku, co se smí (dispozitivnost) a co nesmí (kogentnost).

Taxativní – úplný, uzavřený výčet, nelze přihlédnout k jiným než uvedeným podmínkám, nelze ukládat jiné než uvedené sankce, výčet právních povinností a sankcí, taxativní musí být vymezení působnosti orgánů veřejné moci.

Právní normou rozumíme obecně závazné pravidlo chování, které má státem stanovenou nebo uznanou formu (pramen práva) a které je vynutitelné státním donucením. Norma stanoví příkaz, zákaz nebo oprávnění.

Jaký je rozdíl mezi platnosti a účinnosti

Dnem své platnosti se stává právní předpis součástí právního řádu. Účinnosti právní předpis nabývá dnem, kdy počíná zakládat, měnit nebo rušit právní vztahy, tedy takzvaně „vstupuje v život“. Dnem účinnosti je možná aplikace právního předpisu, normy v něm stanovené jsou od této doby právně vynutitelné.Ustanovení § 123 NOZ i § 250 ZOK jsou ustanoveními kogentními, neboť upravují statusovou otázku právnických osob související se vznikem korporace.Podle povahy regulace (či podle povahy dispozice) můžeme rozlišit právní normy dovolující, zakazující a přikazující. Ty se odlišují podle normativní modality a důležité uvědomit si, že byť je ustanovení často důležitým kritériem pro takové určení, někdy samo nestačí a je nutné použít další informace.

Taxativní znamená úplný, vyčerpávající, výčtový. Nebo pokud příslušník policie pokutuje a výši pokuty označí za "taxativní", tak tím myslí, že je dána pevně a nediskutuje se o ní.

Co je to účinnost právní normy : Účinnosti právní předpis nabývá dnem, kdy počíná zakládat, měnit nebo rušit právní vztahy, tedy takzvaně „vstupuje v život“. Dnem účinnosti je možná aplikace právního předpisu, normy v něm stanovené jsou od této doby právně vynutitelné.

Co to je platnost : Platnost právního jednání znamená, že dané jednání má požadované náležitosti a není zde důvod neplatnosti, nicméně účinky právního jednání (vznik, změna, zánik práv a povinností) nastávají až jeho účinností.

Kdy je smlouva platná a kdy účinná

smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu smluvními stranami (poslední smluvní stranou). U zákona je to jiné, protože platnost a účinnost většinou nenastává tentýž den.

Některá kogentní pravidla jsou v zákoně výslovně uvedena, když je zde řečeno, že se nelze od pravidla odchýlit (slovesy: „nesmí“, „nemůže“, „musí“, nebo příslovcem „nelze“). Příkladem může být § 1818 občanského zákoníku, podle něhož nelze se spotřebitelovým právem odstoupit od smlouvy spojit postih.Struktura právních norem. Právní norma zpravidla bývá pojímána jako soustava tří navazujících složek (částí): hypotézy, dispozice a sankce.

Na co se dělí právo : Právní odvětví

V soukromém právu jsou nejdůležitějšími právními odvětvími občanské právo, rodinné právo, obchodní právo a lze sem zařadit i pracovní právo. V oblasti veřejného práva pak jde zejména o ústavní právo, trestní právo, správní právo a finanční právo.