Pojem melancholie (řecky μελανχολία, ze slov μέλας (melas), „černý“, a χολή (cholé) „žluč“) označuje v dnes běžném užití duševní stav zádumčivosti či trudnomyslnosti a nečinnosti, zpravidla bez zřejmého přímého podnětu.Melancholik – labilní introvert:

Často přemítá o svém životě a jeho podstatě. Není výjimkou, že pro svou přemýšlivost a uváženost k nim ostatní chodí pro rady. Nejsou mu cizí chmurné nálady, nevysvětlitelná úzkost a stavy podobné depresím. Často trpí nízkou dávkou sevevědomí, která hraničí až s pocitem méněcennosti.Tuto teorii o nerovnováze tělesných šťáv popsal Hippokratés ve svých textech. Od teorie vycházející z existence těchto čtyř základních šťáv se odvozuje teorie čtyř temperamentů (cholerik, melancholik, sangvinik, flegmatik). Dnes má tato teorie už pouze historický význam.

Jak se chová melancholik : Melancholik je starostlivý, vážný, hlubokomyslný, zodpovědný, srdečný a věrný. Jeho city jsou intenzivní a vytrvalé, bývá proto až přecitlivělý a přespříliš oddaný druhému člověku. Vyznačuje se bohužel také pesimismem, stažeností, skleslostí, úzkostností, bývá smutný, tichý a do sebe uzavřený.

Co dělá introvert

Introverti jsou obecně považováni za rezervovanější a méně sociálně angažovaní, i když nejsou nutně nesociální nebo samotáři. Introverti často hledají čas strávený sami a energii získávají z vnitřních zdrojů a idejí, na rozdíl od extrovertů, kteří získávají energii z interakce s ostatními.

Jak poznám že jsem melancholik : Definice označuje melancholika za labilního introverta. Ve své podstatě je to tedy člověk tichý, citlivý, se sklonem k samotářství. Melancholik si často buduje svůj vlastní svět a dost nerad se o něj dělí. Na první pohled ve vás nejspíš vyvolá dojem pesimistického, nepřístupného až nepřátelského člověka.

Kdo se k němu hodí: Ke komplikovanému melancholikovi se nejlépe hodí flegmatik, který mu dokáže poskytnout nezbytný klid. Lehčí případy by si mohly rozumět i se sangvinikem, který by uzavřeného a introvertního melancholika dokázal trochu rozpohybovat a přidat chuti do života.

Bývají méně hovorní než extraverti (většinou tehdy, když chtějí říct něco, co je pro ně relevantní, nemají rádi tzv. společenskou konverzaci) a jsou více přemýšliví. Mají rádi duševní klid a soukromí. Bývají uvážliví, jednají až poté, co si své jednání předem promysleli a obhlédli situaci.

Co nemá rád introvert

Introvert jednoduše neumí plkat „jen tak“. Naopak ale má sklony vést hlubokomyslné rozpravy o tématech, která ho zajímají. Taktéž je chybné se domnívat, že nemá rád lidi. „Má obecně méně známých, přátel a kontaktů, na druhé straně může mít jeho vztah větší hloubku,“ říká Lucie Úblová, M.A., psycholožka a kouč v Praze.Může je to vyčerpávat nebo stresovat. Hloubavost melancholika může být také jeho největší slabinou, neboť se často nechá unést spíše svou fantazií než reálným světem, kterým by mohl žít v přítomnosti. Stejně tak perfekcionismus může způsobovat nízkou sebedůvěru, přísnost k ostatním i sobě samým.Introvert stejně jako extrovert má rád lidi, komunikaci, výměnu informací, sdílení. Někteří introverti jsou sociálně velmi zdatní a okolí je může dokonce mylně považovat za extroverty.

Introverti s dominantní pravou polovinou mozku

Jejich mozek funguje tak, že zpracovávají informace spíše intuitivně a subjektivně, podle toho, jak věci podvědomě cítí. Jsou zaměřeni na emoce. Vyskytují se u nich často umělecké vlohy a dokáží výborně improvizovat.

Jak mluvit s introvertem : Nejsnadnější způsob, jak vést konverzaci, je ukázat zájem tím, že budete klást otázky zaměřené na to, co druhou stranu zajímá. Začněte proto otevřenými otázkami o tom, kdo sedí proti vám. Pokud se vám bude zdát, že hovor ustává, zeptejte se na bližší okolnosti něčeho, co o sobě už dotyčný řekl.