Osmolarita je množství všech osmoticky aktivních látek v 1 l roztoku. Je rovna součinu molarity a počtu částic vzniklých disociací jedné molekuly, vyjadřuje se v osm/l. Na rozdíl od osmolality se jedná o množství látek v celkovém objemu roztoku (včetně rozpuštěných látek).Osmolalita odpovídá množství osmoticky aktivních částic rozpuštěných v tekutině. Rozdíl v množství osmoticky aktivních částic na obou stranách semipermeabilní membrány určuje osmotický tlak, tonicitu prostředí.Osmoticky aktivní látky v organismu představují zejména ionty, glukóza, urea. Osmoticky aktivní látky lze rozdělit na volně difuzibilní (příkladem je urea, pronikající biologickými membránami) a nedifuzibilní (vykazující na biologické membráně efektivní osmotický tlak, příkladem je glukóza a ionty).

Jak se pocita osmolalita : Osmolalita je rovna součinu molality a počtu částic vzniklých disociací jedné molekuly. Srovnáme-li vodné roztoky glukózy, NaCl a Na2SO4, všechny o stejné molalitě 1 mol/kg, budou se jejich osmolality lišit. Molekula glukózy nedisociuje, proto je osmolalita tohoto roztoku rovna 1 Osm/kg.

Jak se počítá osmolalita

P/S osmolalita výpočet = 2 x Na+ + urea + glukóza

Rozdíl mezi osmolalitou naměřenou osmometrem a vypočtenou se nazývá osmolální gap (osmolální okno), neměl by přesahovat hodnotu 10 mmol/kg.

Jak se měří osmolalita : V laboratoři se používá nepřímé měření osmotického tlaku. Vychází se z měření těch vlastností roztoku – koligativní vlastnosti, které se mění v závislosti na změně osmolality. Přístroje pro měření osmolality se nazývají osmometry.

P/S osmolalita výpočet = 2 x Na+ + urea + glukóza

Na jeho zvýšení se podílí např. manitol, toxické látky (alkohol, etylénglykol, metanol…), laktát, ketolátky, plazmaexpandéry, rtg kontrastní látky.

Osmotický tlak π můžeme definovat jako přetlak, který by musel působit na roztok oddělený od čistého rozpouštědla semipermeabilní membránou, aby se hladiny vyrovnaly. Jednotkou osmotického tlaku je Pascal.

Kde probíhá osmóza

Princip osmózy je základní vlastností živých buněk, které jsou obaleny polopropustnými membránami. Tento přírodní jev (selektivní přenos tekutin) probíhá v buňkách všech živých tvorů včetně člověka.Když dojde ke změně osmolarity prostředí ("žíznivost roztoku", koncentrace osmoticky aktivních látek), změní se zároveň osmotický tlak, který působí na cytoplazmatickou membránu krvinek. Tato membrána je polopropustná – mohou přes ni procházet molekuly jako je voda (malé, nepolární), ale osmoticky aktivní látky ne.Osmolalita vyjadřuje počet rozpuštěných částic v kilogramu čistého rozpouštědla. Naproti tomu osmotická koncentrace (dříve osmolarita) udává počet rozpuštěných částic v litru výsledného roztoku.

Osmóza je typ pasivního transportu, při kterém přestupuje rozpouštědlo (nejčastěji voda) přes polopropustnou membránu z prostoru s méně koncentrovaným roztokem do prostoru s více koncentrovaným roztokem.

Co je osmóza a kde probiha : Princip osmózy je základní vlastností živých buněk, které jsou obaleny polopropustnými membránami. Tento přírodní jev (selektivní přenos tekutin) probíhá v buňkách všech živých tvorů včetně člověka. Jinak řečeno, buňky živých organizmů osmotický jev využívají v procesu výživy.

Co to je reverzní osmóza : Reverzní osmóza, jak napovídá název tohoto zařízení, je vodovodní filtr, který pracuje na principu obrácení fyzikálního jevu osmózy. Tyto filtry mají extrémně jemnou membránu, přičemž velikost pórů je pouhých 0,0001 mikronů, tedy menší než miliontina milimetru.

Co je to osmotická voda

Voda upravená reverzní osmózou. Slouží k doplnění odparu nebo k namíchání mořské vody.

Reverzní osmóza představuje nejúčinnější filtraci vody, která odstraní z vody až 95 % všech nežádoucích látek jako jsou například dusičnany, dusitany, těžké kovy, chlor, chemické látky, zbytkové léky a hormony ve vodě, mikroplasty a další.