vztažná zájmena (kdo, co, který, jaký, čí, jenž), číslovky (kolik, kolikátý, kolikrát) a příslovce (kde, kam, kdy, jak) v sobě spojují funkci podstatného jména (resp. přídavného jména nebo příslovce) a podřadící spojky.7. Předložky Spojují se se jmény z, od, bez(e), o, na, nad, pod, pro, ve 8.6. Příslovce – vyjadřují bližší okolnosti dějů. Odpovídají na otázky kde, kam, kdy, jak (např. nahoře, daleko, dříve, lépe…).

Co je za slovní druh ne : Zájmena jsou ohebný slovní druh. Ve větě obvykle zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně je blíže určují. Příklady zájmen: já, my, ona, náš, jejich, jaký, někdo, žádný, se, jenž.

Co to je částice

Částice (partikule) je neohebný slovní druh, který signalizuje vztah mluvčího k výpovědi, vyjadřuje modalitu věty nebo zvýrazňuje větný člen. Zpravidla uvozuje větu, to znamená, že stojí na jejím začátku, ale může stát i uvnitř věty. Některé částice mají platnost věty, např. Ano.

Co je za slovní druh toto : Zájmena tento – tamten, toto – tamto, tato – tamta I.

Tipy k určování slovních druhů

Ptáme se na ně KOLIK, KOLIKRÁT, KOLIKÁTÝ, KOLIKERY, KOLIKANÁSOBNÝ Ptáme se na ně CO KDO DĚLÁ Ptáme se na ně KDY, KDE, KAM, JAK Nikdy nestojí ve větě osamoceně, vždy je za nimi podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno nebo číslovka.

Slova ohebná mohou mít různé tvary. Podstatná jména, přídavná jména, zájmena a číslovky se skloňují, slovesa se časují. Slova neohebná nemůžeme skloňovat ani časovat. Mezi neohebná slova patří příslovce, předložky, částice, citoslovce.

Který slovní druh se skloňuje

způsob ohýbání podstatných jmen, přídavných jmén, zájmen, číslovek, členů apod. Skloňování (deklinace) je jmenná flexe, tedy ohýbání slovních druhů, jako jsou podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, členy apod. Je obdobou časování sloves.Spojky jsou neohebný, neplnovýznamový slovní druh, který spojuje větné členy nebo věty. Spojka souřadicí spojují dva větné členy nebo dvě věty v poměru souřadném. Příklady souřadicích poměrů a spojek: slučovací poměr: a, i, nebo, či.Předložky dělíme na vlastní (též primární), které nemohou zastávat funkci jiného slovního druhu (např. do, v, před) a nevlastní (též sekundární), které mohou být podle souvislosti i jiným slovním druhem (např. během, blízko).

Rozdělení částic

• modální – nejspíš, zajisté, možná, asi.
• intenzifikační – velmi, velice, příliš, moc (pozor na platnost slovního druhu ve větě)
• vytýkací – jen, také, třeba, teprve, pouze, přímo.
• modifikační – přece, ale, prostě, snad, jen, klidně
• odpověďové – ano, ne.
• negační – ne, nikoli.

Jak se poznají příslovce : Příslovce popisují bližší okolnosti nějakého děje. Říkají nám, kdy, jak a kde se něco stalo. Odpovídají na otázky jak, kdy, kde, odkud, kam, dokdy a podobně.

Jaké zájmeno je jej : zájmena přivlastňovací (též posesiva) – můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich a zvratné zájmeno svůj. zájmena ukazovací (též demonstrativa) – ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám.

Co je za slovní druh zítra

Příslovečné určení času – vyjadřuje čas, ve kterém probíhá děj. Odpovídá na otázky kdy, dokdy, odkdy apod. ráno, večer, dnes, zítra, teď.

Tipy k určování slovních druhů

Ptáme se na ně KOLIK, KOLIKRÁT, KOLIKÁTÝ, KOLIKERY, KOLIKANÁSOBNÝ Ptáme se na ně CO KDO DĚLÁ Ptáme se na ně KDY, KDE, KAM, JAK Nikdy nestojí ve větě osamoceně, vždy je za nimi podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno nebo číslovka.Podstatná jména mění svůj tvar. Ptáme se na ně pádovou otázkou. Kdo Koho

Jak poznat neohebné slovo : Neohebné slovní druhy mají jenom jeden tvar, nedají se ani skloňovat, ani časovat. 6. Příslovce popisují okolnosti dějů nebo míru vlastností (včera, tady, komů, zeleně). 7. Předložky určují časové nebo místní umístění předmětů, osob, dějů, okolností (na, k, s, okolo).