Buněčné dýchání (respirace) je biochemický proces, při kterém se uvolňuje chemická energie vazeb organických sloučenin (typicky sacharidů) za vzniku pohotového energetického zdroje pro buňku (ATP). Jako odpadní produkty štěpení vzniká oxid uhličitý (CO2) a voda. Schéma aerobní respirace.Dýchací řetězec je terminální sled reakcí buněčného dýchání, které mají za úkol zajistit tvorbu ATP. Využívá přitom redukovaných koenzymů, přenosu elektronů a protonů přes specifické komplexy. Produktem řetězce je energie, teplo a voda.2) Aerobní fáze:

Probíhá v mitochondriích. Do mitochondrií přicházejí produkty štěpení glukózy. Tyto produkty procházejí dalšími chemickými přeměnami.

Co potřebují svalové buňky k dýchání : Proto je důležité, aby buňky byly neustále zásobeny kyslíkem, a zároveň je nezbytné, aby z buňky byly odváděny odpadní produkty (např. oxid uhličitý). Kyslík je k buňkám transportován z plic pomocí hemoglobinu, naopak oxid uhličitý je z buněk odstraňován a transportován do plic, kde je následně vydechován z těla.

Co je produktem dýchání

Dýchání (respirace) patří k základním procesům, při kterých dochází k výměně plynů v organismu. Kyslík je během respirace přijímán a oxid uhličitý, který vzniká jako produkt oxidačních dějů, je naopak eliminován.

Jaké jsou druhy dýchání : Obecně se rozlišují tři typy dýchání

Prvním typem je dolní typ dýchání (brániční, břišní), druhým je střední (hrudní, žeberní) a třetím typem je horní (podklíčkové).

K dýchací soustavě patří dýchací cesty (nosní dutina, nosohltan, hrtan, průdušnice a průdušky) a plíce.

Dýchání sice je mimovolné a za normálních okolností o něm nepřemýšlíme, přesto je však řízeno mozkem. Dechové centrum se nachází v prodloužené míše. Z té vedou nervová vlákna až k dýchacím svalům a zajišťují jejich činnost.

Co je to anaerobní dýchání

Anaerobní dýchání

Část dýchání probíhá i bez přítomnosti kyslíku v prostředí, ale toto "anaerobní" dýchání je mnohem méně účinné. Některým bakteriím to k přežití stačí, ale živočichové by se bez kyslíku neobešli. Anaerobní dýchání je vlastně kvašení (fermentace).K dýchání potřebujeme kyslík. Dýcháme plícemi. Plíce jsou uloženy v dutině hrudní. V plicích přechází kyslík ze vzduchu do krve.Vnější dýchání neboli zevní dýchání je výměna plynů (kyslíku a oxidu uhličitého) mezi organismem a vnějším prostředím, která probíhá v plicních sklípcích. Viz také dýchání, vnitřní dýchání.

Kyslík dovnitř, oxid uhličitý ven

Kyslík vstupuje do krve a z té naopak do sklípků přechází oxid uhličitý. Oxid uhličitý (CO2) v těle vzniká jako odpadní produkt a je vydechován plícemi. Na výměně plynů se podílí pouze vzduch, který proniká do alveolů; zbývající objem v dýchacích cestách se nazývá mrtvý prostor.

Co pomáhá na dýchací cesty : Jako první pomoc mohou posloužit spreje do krku, tablety nebo sirupy, ale i horké nápoje, které bojují s příznaky nachlazení a pomáhají nám dostat se do formy. Zákazníci nejlépe hodnotí řady Nurofen, Stoptussin a Fenistil.

Co je to dýchání : Dýchání (respirace) patří k základním procesům, při kterých dochází k výměně plynů v organismu. Kyslík je během respirace přijímán a oxid uhličitý, který vzniká jako produkt oxidačních dějů, je naopak eliminován.

Co je to vnitřní dýchání

Vnitřní dýchání je výměna plynů mezi krví a tkáněmi. Krev přivádí do tkání kyslík z plic a odvádí z nich kysličník uhličitý. Ve tkáních poměrně nízký parciální tlak kyslíku a poměrně vysoký oxidu uhličitého. Na základě takového spádu prolíná kyslík do tkání a krev se sytí oxidem uhličitým.

Dýchání (respirace /ve fyziologii ventilace/) je proces výměny plynů, zejména kyslíku a oxidu uhličitého mezi organizmem a jeho externím prostředím. Projevem tohoto procesu je dech.Hlavním zdrojem kyslíku v biosféře a atmosféře je fotosyntéza, při níž se mimo jiné rozkládá voda na kyslík a oxid uhličitý je přeměňován na jednoduchý cukr: 6CO2 + 6H2O + energie → C6H12O6 + 6O. Mezi fotosyntetizující (fotoautotrofní) organismy patří zelené rostliny, ale i fytoplankton v oceánech.

Co se děje při dýchání : Při nádechu pracují dýchací svaly, bránice se stahuje dolů a mezižeberní svaly zdvihají žebra vzhůru, tím se zvedá hrudní koš a vytvoří se prostor pro zvětšení objemu plic. Nádech také umožňuje změna tlaků v pohrudniční štěrbině. Při výdechu se dýchací svaly uvolňují, žebra klesají dolů a hrudní prostor se zmenšuje.