Obory veřejného práva jsou ústavní právo, trestní právo, správní právo, finanční právo, procesní právo, trestní, právo životního prostředí, právo sociálního zabezpečení, mezinárodní právo veřejné.Mezi soukromoprávní odvětví patří např. občanské právo, obchodní právo, pracovní právo a z větší části právo rodinné atd.Mocenská teorie rozlišuje veřejné a soukromé právo podle toho, zda účastníci právního poměru jsou k sobě navzájem ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti (tedy subordinace) – v tomto případě se jedná o právo veřejné, nebo v rovném vztahu – v tomto případě se použije právo soukromé.

Jaké máme právní odvětví : Za základní právní odvětví našeho právního řádu jsou považována odvětví práva ústavního, občanského, obchodního, trestního a správního. Právo se člení podle dalších kritérií na právo vnitrostátní (národní), právo mezinárodní a v souvislosti s procesem evropské integrace také právo evropské.

Jaký je rozdíl mezi soukromým a veřejným právem

Soukromé právo se týká styku soukromých osob a veřejné právo styku jednotlivce s orgány veřejné moci. Obě oblasti právního řádu se prolínají, přesto zůstávají zásadně odděleny.

Jaké jsou druhy práva : Právní odvětví

V soukromém právu jsou nejdůležitějšími právními odvětvími občanské právo, rodinné právo, obchodní právo a lze sem zařadit i pracovní právo. V oblasti veřejného práva pak jde zejména o ústavní právo, trestní právo, správní právo a finanční právo.

Obvykle do soukromého práva řadíme tato právní odvětví: rodinné právo, právo obchodních korporací, pracovní právo, mezinárodní právo soukromé. V České republice je situace taková, že soukromé právo je dáno zákonem (občanským zákoníkem), který obsahuje všechna obecná pravidla spojená se soukromým právem.

Soukromé právo se týká styku soukromých osob a veřejné právo styku jednotlivce s orgány veřejné moci. Obě oblasti právního řádu se prolínají, přesto zůstávají zásadně odděleny.

V jakých situacích má význam rozlišování soukromého a veřejného práva

 Rozlišování soukromého a veřejného práva je důležité například důvodu správného určení, který orgán bude v dané věci rozhodovat  nebo kdo je povinen k náhradě případné škody (byla-li způsobena při výkonu veřejné moci.(1) Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěs- a štěs- jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. (3) Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnos> a práva.Právní odvětví

V soukromém právu jsou nejdůležitějšími právními odvětvími občanské právo, rodinné právo, obchodní právo a lze sem zařadit i pracovní právo. V oblasti veřejného práva pak jde zejména o ústavní právo, trestní právo, správní právo a finanční právo.

Podle povahy regulace (či podle povahy dispozice) můžeme rozlišit právní normy dovolující, zakazující a přikazující. Ty se odlišují podle normativní modality a důležité uvědomit si, že byť je ustanovení často důležitým kritériem pro takové určení, někdy samo nestačí a je nutné použít další informace.

Jaký je vztah občanského práva k ostatním odvětvím soukromého práva : Tak vznikla situace, kdy občanské právo a jeho právní předpisy nabyly podobu obecného předpisu vůči ostatním odvětvím, která se sama situovala do pozice předpisu speciálního. Ob- čanské právo a ostatní odvětví soukromého práva jsou vázány vztahem subsidiarity (občanské právo) a speciality (ostatní právní odvětví).

Co je to soukromí : Soukromí je osobní oblast člověka, jednotlivce nebo skupiny lidí (například rodiny). Zahrnuje potřebu a právo chránit informace o své osobě, jakož i vlastní tělo a čas, vlastní prožitky a území před zveřejňováním a především před zneužíváním.

Jaký je rozdíl mezi právní normou a právním předpisem

Právní předpis (například zákon, vyhláška apod.) zpravidla obsahuje mnoho právních norem, některé právní předpisy ale neobsahují žádnou právní normu (deklarativní zákony, jako je například zákon o zásluhách Edvarda Beneše) nebo obsahují jen neúplné právní normy.

právo na soukromí – právo výlučně sám rozhodovat o zveřejnění informací o sobě samém, resp. o skutečnostech náležejících do vlastní soukromé sféry, a bránit zveřejnění takových informací kýmkoliv jiným. Někdy se p.n.s. rozumí zákonem chráněná míra chování nepodléhajícího veř.Zásahem do soukromí může být i taková situace, kdy je zveřejněn pravdivý text, který však poškozuje pověst nebo dobré jméno osoby a takové poškození je závažnější, než právo veřejnosti mít přístup k takové informaci.

Jak se dělí právní normy : Podle povahy právní regulace můžeme rozlišit právní normy kogentní a dispozitivní. Dispozitivní právní normy stanoví pravidlo, ale současně dávají adresátům možnost vytvořit si pravidlo vlastní, které se pro ně stává právně závazným a bude státem vynucováno.