Infinitiv (také neurčitek) je neurčitý tvar slovesa, který nevyjadřuje osobu, číslo, způsob ani čas. Často se pokládá za základní (reprezentativní) tvar slovesa, který je uváděn ve slovnících.Infinitiv snadno poznáme podle jeho zakončení. Sloveso v infinitivu končí nejčastěji příponou -t (sedět, ležet, mlít, zívat, vstávat, vařit, dělat, spát). Někdy může být zakončen i příponou -ti (mávati, kolébati, zívati, seděti, plakati).Tvary určité vyjadřují jednu ze tří mluvnických osob čísla jednotného nebo množného. Patří mezi ně tvary: oznamovacího způsobu času přítomného, minulého a budoucího, rozkazovacího způsobu, podmiňovacího způsobu přítomného a minulého. Neurčitý tvar slovesný tedy není na řádku d.

Co je to infinitiv v angličtině : Infinitiv (česky neurčitek) je neurčitý tvar slovesa, který nevyjadřuje mluvnické kategorie osoby, čísla, času ani způsobu. Je to základní tvar slovesa, který najdeme ve slovnících. V angličtině je součástí infinitivu částice „to“.

Jak vypadá infinitiv

Klasický infinitiv má tvar to + základní tvar slovesa (tedy např. to be, to go, to learn apod.) Infinitiv nemá svůj 'čas' ani 'osobu'. Pokud ho použijeme ve větě, jeho osoba i čas odpovídá osobě a času hlavního slovesa či hlavní věty. I want to go.

Jaký větný člen může být infinitiv : Infinitiv (neurčitek, v češtině většinou končí na -t) může být všemi větnými členy. Podmět se na ZŠ chápe jako jeden ze dvou základních větných členů – ptáme se na něj přísudkem a otázkou kdo, co (podmět je vždy v 1. pádu). Podmět vyjádřený infinitivem (Kouřit je zde zakázáno.)

Infinitiv (neurčitek, v češtině většinou končí na -t) může být všemi větnými členy. Podmět se na ZŠ chápe jako jeden ze dvou základních větných členů – ptáme se na něj přísudkem a otázkou kdo, co (podmět je vždy v 1. pádu).

Slovesa dělíme na:

• plnovýznamová – mají samostatný věcný význam: akční (činnostní) – vyjadřují činnost, vycházející od nějakého činitele:
• pomocná – vyskytují se ve spojení s významovým slovesem: vlastní pomocná slovesa – být, bývat, mít, mívat: byl bych zůstal;

Jak bývá zakončen infinitiv

Infinitiv (neurčitek) je základní podoba slovesa, kterou můžeme najít v různých slovnících a jazykových příručkách. Infinitiv poznáme tak, že je vždy zakončen na písmeno -t (zastaralý tvar -ti) – nést, psát, zpívat, číst, dělat.Infinitiv. Infinitiv je neurčitý slovesný tvar. Tvoří se ještě jednodušeji než gerundium. Stačí před sloveso v základním tvaru přidat předložku to.fázová – vyjadřují fáze děje významového slovesa: začít, začínat, zůstat, zůstávat.

Neurčitý tvar slovesa nevyjadřující ve své vnitřní struktuře rysy osoby, čísla, způsobu ani času, tvořený z tzv. ↗infinitivního kmene příponou ‑t / ‑ti (hrát ‒ neutrálně / hráti ‒ arch., neutrálně ve slovnících), n. příponou ‑ci / ‑ct (péci ‒kniž., neutrálně ve slovnících / péct ‒ neutrálně; jde o sedm sloves, tj.

Jaké jsou druhy větných členů : Tradičně se ve školské praxi rozlišují tyto typy rozvíjejících větných členů:

• přívlastek.
• předmět.
• příslovečné určení
• doplněk (jako jediný typ je řízen současně ve dvou skladebních dvojicích, protože je závislý současně na obou členech základní skladební dvojice, na podmětu i na přísudku)

Jaké jsou větné členy : Základní větné členy jsou podmět a přísudek. Rozvíjející větné členy jsou předmět, příslovečné určení, přívlastek a doplněk. Větný člen může být tvořen jedním slovem, někdy ho ale může tvořit i spojení více slov.

Jak se pozná sloveso

Slovesa jsou slova, která vyjadřují, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje.

• slovesa jsou slova, která vyjadřují děj.
• ptáme se na ně CO DĚLÁ
• příklady: plavala, zpívali, sedím, spí, běháme, uvaříte, zavolejte, zpívala si, hráli jsme, bude pracovat, spletl se, …

K fázovým slovesům řadíme: začít, zahájit, přestat, skončit apod. infinitiv plnovýznamového slovesa.Slovesa dělíme na:

• plnovýznamová – mají samostatný věcný význam: akční (činnostní) – vyjadřují činnost, vycházející od nějakého činitele:
• pomocná – vyskytují se ve spojení s významovým slovesem: vlastní pomocná slovesa – být, bývat, mít, mívat: byl bych zůstal;

Co je to Supinum : Supinum je ustrnulý slovesný tvar zakončený na –um, který nemá v češtině obdoby. V latině se používal po slovesech pohybu, u nichž vyjadřoval cíl nebo účel.