Žahavé buňky, též zvané knidocyty (z řec. knide, kopřiva) nebo nematocyty (z řec. nema, vlákno), jsou specializované buňky, které se nacházejí na povrchu těla žahavců. Obsahují organely, které po podráždění vymršťují z buňky harpunovitá vlákna a vypouštějí toxiny.Žahavci (Cnidaria) jsou vodní, převážně mořští, bezobratlí. Jejich tělní stavba je poměrně jednoduchá s radiální souměrností. Tělo může dosahovat velikostí od několika milimetrů po 2 m. Je tvořeno tkáněmi odvozenými z ektodermu (epidermis) a entodermu (gastrodermis).Pohybují se pomocí svalových buněk (buňky, které se umějí smršťovat a natahovat). Dýchají celým povrchem těla. Trávení: Jsou draví, kořist loví pomocí žahavých buněk.

Čím se živí Talířovka ušatá : Talířovka ušatá (Aurelia aurita)

Živí se hlavně ráčky a rybím potěrem. Vyskytuje se v mořích téměř celého světa.

Které medúzy jsou Žahavé

Talířovka obrovská (Cyanea capillata), také známá jako medúza žahavá, je největší známý druh medúzy. Vyskytuje se převážně v boreálních (subarktických) vodách Severního ledového oceánu a v severních částech Atlantiku a Pacifiku.

Co žerou žahavci : Potravou žahavců je plankton a nekton, výjimečně je prokázána i filtrace fytoplanktonu. Velcí medúzovci a korálnatci jsou schopni ulovit i větší kořist, např. i ryby. U korálnatců a některých medúzovců je vyvinuta symbióza s jednobuněčnými řasami (zoxantelami).

Požahání může způsobit i mrtvá medúza vyvržená na břeh nebo utržená volně plovoucí chapadla. Při kontaktu s jedem se obvykle dostaví svědění, intenzivní pálení, brnění, někdy ostrá bolest. Kůže je poraněná, naskáčou na ní puchýřky, častá je i vyrážka nebo otok. Může se přidat i nevolnost, zvracení a únava či malátnost.

Medúzovci (Scyphozoa) je třída mořských živočichů z kmene žahavců, do níž je řazeno přibližně 220 druhů v 71 rodech. Medúzovci žijí v mořích po celém světě od jižního pólu k severnímu, nejčastěji v pobřežních šelfech, ale jsou známy i hlubinné druhy.

Jaké je tělo žahavců

Tělo žahavců je radiálně symetrické, nejčastěji podle čísla 4. Je tvořeno tkáněmi odvozenými z ektodermu (epidermis) a entodermu (gastrodermis). Rosolovitá vrstva ležící mezi nimi je označována jako mezoglea. Mezoglea může být slabě až mohutně vyvinuta, zejména u medúzovců.Čtyřhranka smrtelná – informace

Má šest očí, které vidí do všech směrů, její hlava má průměr 25 centimetrů a ramena dosahují délky až 3 metrů. Její žahavé buňky jsou velice reaktivní, smrt dokážou přivodit do dvou minut a způsobují prudkou bolest. Často způsobují i otoky a šok, následkem kterého může člověk utonout.Láčka, též coelenteron nebo gastrovaskulární dutina, je neprůchozí trávicí dutina s jedním přijímacím a zároveň vyvrhovacím ústním otvorem. Vyskytuje se u žahavců a žebernatek. Vyplňuje téměř celé jejich tělo a zasahuje i do chapadel, kromě trávení také rozvádí živiny.

Čtyřhranka smrtelná (nebo také čtyřhranka Fleckerova) je tropická medúza, která má k dispozici jeden z nejsilnějších přírodních jedů. Jed jedné dospělé medúzy by stačil na otrávení až 60 lidí. Proto jí právem náleží neoficiální titul nejjedovatější zvíře na světě.

Co je to Diblastica : Láčkovci (Radiata) či dvojlistí (Diblastica/Diploblastica) je parafyletické seskupení bazálních živočichů, do něhož se řadí žahavci (včetně dříve oddělovaných rybomorek a kaviárovek) a žebernatky a případně houbovci, vločkovci a sporné salinely, prokáže-li se jejich existence a nebudou-li zařazeny mezi Bilateria.

Co to je pylová Láčka : Pylová láčka je trubicovitý útvar, který vyrůstá z pylového zrna a má za úkol dopravit samčí pohlavní buňky do vajíčka. Roste zajímavým způsobem, jehož molekulární detaily úspěšně zkoumají naši vědci. I rostliny potřebují promyšlenou logistiku.

Co to je Láčkovci

Jsou typickými utesotvornými organismy dnešních teplých moří. Horninotvorný význam láčkovců je velký, především těch, kteří se podíleli na složení korálových útesů a klastických sedimentů v jejich okolí (složených z korálového písku až bahna) – úte, bioherm.

Triblastica – živočichové, u nichž se postupně vytváří i třetí zárodečný list – mezoderm (blast.) vznik coelomových váčků. Jejich další diferenciací vznikají somit nahoře a splanchnotom dole.Opylení je přenos pylu z prašníku na bliznu (u krytosemenných). U nahosemenných rostlin je pyl přenášen přímo na vajíčko. Přenos pylu se uskutečňuje buď živočichy, v našich podmínkách převážně hmyzem, nebo větrem, případně vodou.

Jak probiha Oplozeni u rostlin : Opylení (1) je přenos pylu na bliznu pestíku (u krytosemenných). Z pylového zrna vyklíčí pylová láčka, ta proroste do vajíčka. Zde proběhne oplození (2), splynutí pohlavních buněk. U většiny rostlin probíhá opylení pylem jiného jedince, takové rostliny jsou cizosprašné.