Epanastrofa (z řeckého epanastrofé – obrácení) nebo také palilogie (z řeckého palillogiá – opakování řečeného) je básnická figura, která je založena na opakování stejného slova či slovních spojení na konci jednoho a na začátku následujícího verše. Používá se rovněž v rétorice.Jde o opakování slova, nebo skupiny slov na konci za sebou jdoucích vět nebo veršů. Epifora je opakem anafory. Příklad (Karel Jaromír Erben – Svatební košile): Co to máš na té tkaničce Na krku na té tkaničce!V textové lingvistice, stylistice a syntaxi je anafora typem endoforické (vnitrotextové) reference, která odkazuje k něčemu již řečenému: Byl jeden král a ten měl tři dcery. Slova král a ten odkazují k téže entitě.

Jak poznat Epizeuxis : Jedná se o opakování slov nebo slovního spojení za sebou v jednom verši, větě nebo v jejich těsné blízkosti. Zjednodušeně lze říct, že tato básnická figura používána v klasické rétorice je synonymem k opakování. Nepleťme si ale tento pojem s aliterací!

Co je epizeuxis příklad

epizeuxis, bezprostřední opakování téhož výrazu ve verši nebo větě: Pojďme, pojďme, ale zticha (J. Neruda).

Co je to Anafora : Anafora je v literární teorii slovní figura, opakování shodného slova nebo skupiny slov na začátku za sebou jdoucích veršů nebo vět. Je opakem epifory, u níž se slova opakují na konci verše nebo jiného celku.

Epifora je stylistický prostředek, neboli také rétorická figura. Jde o opakování slova, nebo skupiny slov na konci za sebou jdoucích vět nebo veršů. Epifora je opakem anafory.

Epizeuxis (z řeckého epizeuxis – připojení) je básnická figura, která je založena na opakování stejného slova nebo slovních spojení za sebou v jednom verši. Používá se rovněž v rétorice.

Co je to Epifora

Epifora je stylistický prostředek, neboli také rétorická figura. Jde o opakování slova, nebo skupiny slov na konci za sebou jdoucích vět nebo veršů. Epifora je opakem anafory.Aliterace čili náslovný rým (starším pravopisem alliterace) je stylistická figura (literární technika) založená na tom, že se na začátku slov verše či na začátku několika slov opakuje stejná hláska nebo skupina hlásek, např. „plyne peníz po penízku“ (středověká vagantská poezie) či „Slovo do světa stvořenie“.