Klasický infinitiv má tvar to + základní tvar slovesa (tedy např. to be, to go, to learn apod.) Infinitiv nemá svůj 'čas' ani 'osobu'. Pokud ho použijeme ve větě, jeho osoba i čas odpovídá osobě a času hlavního slovesa či hlavní věty. I want to go.Infinitiv (také neurčitek) je neurčitý tvar slovesa, který nevyjadřuje osobu, číslo, způsob ani čas. Často se pokládá za základní (reprezentativní) tvar slovesa, který je uváděn ve slovnících.Infinitiv snadno poznáme podle jeho zakončení. Sloveso v infinitivu končí nejčastěji příponou -t (sedět, ležet, mlít, zívat, vstávat, vařit, dělat, spát). Někdy může být zakončen i příponou -ti (mávati, kolébati, zívati, seděti, plakati).

Kdy použít Gerundium a kdy infinitiv :

gerund	infinitiv
He continued eating. (Pokračoval v jídle.)	He continued to eat. (Pokračoval v jídle.)
I like shopping. (Rád nakupuji.)	I like to shop. (Rád nakupuji – Am.) I like to shop at 7am. (Br. Dávám přednost nakupování v 7 ráno.)
I love swimming. (Miluji plavání.)	I love to swim. (Miluji plavání.)

Jak poznat infinitiv v angličtině

Infinitiv. Infinitiv je neurčitý slovesný tvar. Tvoří se ještě jednodušeji než gerundium. Stačí před sloveso v základním tvaru přidat předložku to.

Jak vypadá infinitiv : Infinitiv je tvar slovesa, který má jak vlastnosti slovesa, tak i vlastnosti substantiva. Kmen infinitivu je deverbální, infinitiv též váže větné členy jako sloveso. Přibírá však pádové koncovky a větné fráze s infinitivem mají funkci subjektu, objektu, atributu či adverbiále.

Infinitiv (neurčitek, v češtině většinou končí na -t) může být všemi větnými členy. Podmět se na ZŠ chápe jako jeden ze dvou základních větných členů – ptáme se na něj přísudkem a otázkou kdo, co (podmět je vždy v 1. pádu). Podmět vyjádřený infinitivem (Kouřit je zde zakázáno.)

Gerundium vypadá úplně stejně jako přítomné příčestí, rozdíl mezi těmito dvěma tvary je však užitečné znát. Gerundium má vždy funkci podstatného jména (i když vypadá jako sloveso). Některé způsoby použití gerundia jsou popsány níže. Na samostatné stránce pak naleznete slovesa, po kterých musí následovat gerundium.

Jak dát sloveso do infinitivu

Neurčitý tvar slovesa nevyjadřující ve své vnitřní struktuře rysy osoby, čísla, způsobu ani času, tvořený z tzv. ↗infinitivního kmene příponou ‑t / ‑ti (hrát ‒ neutrálně / hráti ‒ arch., neutrálně ve slovnících), n. příponou ‑ci / ‑ct (péci ‒kniž., neutrálně ve slovnících / péct ‒ neutrálně; jde o sedm sloves, tj.Všimněte si, že v obou otázkách jsou dvě slovesa (enjoy a learn, a want a improve). Právě první sloveso určuje, zda druhé sloveso bude s -ing, nebo s to. V tomto případě je to tak, že po slovese enjoy vždy následuje sloveso s -ing a po slovese want vždy následuje sloveso s to.Tradičně se ve školské praxi rozlišují tyto typy rozvíjejících větných členů:

• přívlastek.
• předmět.
• příslovečné určení
• doplněk (jako jediný typ je řízen současně ve dvou skladebních dvojicích, protože je závislý současně na obou členech základní skladební dvojice, na podmětu i na přísudku)

Základní větné členy jsou podmět a přísudek. Rozvíjející větné členy jsou předmět, příslovečné určení, přívlastek a doplněk. Větný člen může být tvořen jedním slovem, někdy ho ale může tvořit i spojení více slov.

Kdy se používá Gerundium : 1. Gerundium často používáme po slovesech vyjadřujících citový vztah, libost, nelibost – LIKE, LOVE, PREFER, HATE (po těchto můžeme použít i plný neurčitek) a dále DISLIKE, ENJOY, MIND, STAND (snést, snášet). – I like swimming. I like to swim.

Jaké jsou mluvnické kategorie : umime.to/B1C

• osoba (první, druhá, třetí)
• číslo (jednotné, množné)
• způsob (oznamovací, podmiňovací, rozkazovací)
• čas (minulý, přítomný, budoucí)
• rod (činný, trpný)
• vid (dokonavý, nedokonavý)
• třída a vzor.

Jak poznat větný člen

Větný člen je nejmenší jednotka větné struktury. Pozná se podle toho, že se dá ve větě přesunout jen jako celek. Slova se mluvnicky spojují ve věty, stávají se větnými členy a tvoří mluvnickou výstavbu věty.

Gerundium plní ve španělštině mnohé funkce. Stejně jako u infinitivu, existují dva tvary – gerundium jednoduché, které popisuje současnost, souběžnost, bezprostřednost, zřídka také následnost s dějem věty, ke které se vztahuje, a gerundium složené, které popisuje předčasnost, ukončené a proběhlé události.Určujeme u nich tyto mluvnické kategorie: osoba, číslo, čas, způsob, slovesný rod, slovesný vid, třída a vzor. Ptáme se na ně otázkou: CO KDO DĚLÁ Co všechno určujeme u sloves ti ozřejmí toto učivo.

Co je Gramaticka kategorie podstatných jmen : Gramatickou kategorii čísla podstatných jmen můžeme vysvětlit jako schopnost podstatného jména reflektovat ve svých formách vztah k množství. Základním protikladem je zde jednost (singularita) –⁠⁠⁠⁠ „jeden“ (muž) a nejednost (pluralita) –⁠⁠⁠⁠ „víc než jeden“ (muži), které jsou vyjadřovány tzv.