Slovosled je v angličtině velice důležitý, je totiž nutný k pochopení významu věty. Základem je slovosled SVOMPT, tedy podmět + sloveso + předmět + příslovečné určení způsobu, místa a času. Příslovečné určení může být i na začátku věty.Tvorba záporů u sloves

Zde se zápor tvoří kombinací vyčasovaného slovesa být (am/is/are) + not. Například: “I am not happy.” Může se jednat o slovesa do, did, have, had, was, were,…Tvary slovesa 'být' v minulém čase

• osoba. I was/'aɪ wəz//aj wəz//'aɪ wəz//aj wəz/ – byl jsem. we were/'wi: wɜ://wí wә́//'wi: wɜ:r//wí wә́r/ – byli jsme.
• osoba. you were/'ju: wɜ://jú wә́//'ju: wɜ:r//jú wә́r/ – byl jsi. you were/'ju: wɜ://jú wә́//'ju: wɜ:r//jú wә́r/ – byli jste.
• osoba.

Kdy se píše v angličtině S : Jeho forma je velmi jednoduchá – stačí vzít základní slovesný tvar: I take, you take, we take, they take. Pouze ve třetí osobě jednotného čísla se za sloveso přidává ještě koncovka -s (he takes, she takes).

Co to je slovosled

Slovosled (slovní pořádek, pořad) je pořadí slov a větných členů ve větách, frázích, rozvitých větných členech atp. Toto pořadí není náhodné, ale řídí se podle typu jazyka určitými pravidly.

Jak poskládat větu : Základním typem slovosledu je: podmět – (subjekt) přísudek (verbum) – předmět (objekt). Babička koupila dům. Přívlastek shodný stojí zpravidla před podstatným jménem (krásná žena) a přívlastek neshodný za podstatným jménem (kočka domácí).

Jak už víte z tvorby kladného tvaru, třetí osobu vyjadříme přidáním koncovky -s, která se nám promítne i do záporu: místo DO NOT/ DON'T používáme DOES NOT/ DOESN'T. 5. Pozor – významové sloveso zůstává v infinitivu a koncovku -s k němu už nepřidáváme!

Sloveso TO DO – přítomný čas

Kladná věta	Zápor
Nezkraceně	Zkráceně	Zkráceně
I do	nezkracuje se	I don't
You do	nezkracuje se	You don't
He does She does It does	nezkracuje se	He doesn't She doesn't It doesn't

Co je to určitý tvar slovesa

Určité slovesné tvary jsou takové, které vyjadřují určitou osobu (např. dělám vyjadřuje 1. osobu). Další příklady: chtěli jsme, bydlí, budou odpovídat, koukali bychom, běž.Odpověď není nikterak složitá: Spojku „aby“ ve tvaru 2. osoby čísla množného píšeme vždy abyste, nikoli aby jste ani abyjste. (Tvar podmiňovacího způsobu byste se „sloučí“ se spojkou aby v jediný výraz.) Abyste věděli, já to stejně udělám po svém.Angličtina má celkem 12 časů, které se dají rozdělit do tří kategorií: přítomný, minulý a budoucí. Zároveň má i časy dokonavé = perfekta, které vyjadřují ukončenost děje. Každý čas má pak prostou a průběhovou formu.

Člen neurčitý a – je pro podstatné jméno jednotného čísla, český ekvivalent je – nějaký, nějaká. Člen neurčitá an – používá se úplně stejně jako člen a – ale jen pro podstatná jména, která začínají na samohlásku. Člen určitý the – se používá pro podstatná jména jak jednotného tak množného čísla.

Jak určit předmět ve větě : Předmět je větný člen, který vždy nějak souvisí s přísudkem věty, rozvíjí ho. Nejedná se o základní větný člen, to znamená, že není nutný k tomu, aby věta vůbec vznikla. Vyjadřuje osob, zvíře nebo věc, kterých se děj týká, přímo je zasahuje. Babička se zlobila na Pepíka.

Jak se určují větné členy : Řadí se mezi ně: přívlastek, předmět, příslověčné určení a doplněk.

1. Přívlastek blíže určuje podstatné jméno. Ptáme se na něj: Jaký
2. Předmět doplňuje sloveso nebo přídavné jméno.
3. Příslovečné určení vyjadřuje okolnosti děje nebo stavu.
4. Doplněk závisí na 2 členech: na podstatném jméně (případně zájmeně) a na slovesu.

Jak poznat kolik je vět ve větě

Určovat počet vět podle čárek (interpunkce) nedoporučujeme. Počet vět bezpečně zjistíme výhradně podle počtu určitých sloves. Rozlište věty jednoduché a souvětí: Jan dlouho čekal, a přestože mu byla zima, vytrval. Na krátký okamžik se mu vybavily stromy, ohýbající se ve větru, a příjezdová cesta k domu.

Tvary jsou ve všech osobách stejné: I would like = rád bych, chtěl bych, dal bych si. you would like = rád bys, chtěl bys, dal by sis. he would like = rád by, chtěl by, dal by si.Sloveso must používáme pro příkazy, tehdy, když mluvčí někomu uděluje povinnost. Do češtiny ho můžeme přeložit jako 'muset': You must be quiet. Musíš být tiše.

Kdy se píše did : Pokud používáme v přítomnosti pomocné sloveso do, musí se objevit i v krátké odpovědi. V minulosti pak použijeme pomocné did, které se opět musí použít v odpovědi: Do you work Yes, I do. / No, I don't.