Žahavci
Oddělení	Planulozoa
Kmen	žahavci (Cnidaria) Hatschek, 1888
Podkmeny
korálnatci (Anthozoa) Medusozoa výtrusenky (Myxozoa) † konulárie (Conulata) kaviárovky (Polypodiozoa)

Tělo žahavců je radiálně symetrické, nejčastěji podle čísla 4. Je tvořeno tkáněmi odvozenými z ektodermu (epidermis) a entodermu (gastrodermis). Rosolovitá vrstva ležící mezi nimi je označována jako mezoglea. Mezoglea může být slabě až mohutně vyvinuta, zejména u medúzovců.Láčkovci (Radiata) či dvojlistí (Diblastica/Diploblastica) je parafyletické seskupení bazálních živočichů, do něhož se řadí žahavci (včetně dříve oddělovaných rybomorek a kaviárovek) a žebernatky a případně houbovci, vločkovci a sporné salinely, prokáže-li se jejich existence a nebudou-li zařazeny mezi Bilateria.

Co je to Žahavá buňka : Žahavé buňky, též zvané knidocyty (z řec. knide, kopřiva) nebo nematocyty (z řec. nema, vlákno), jsou specializované buňky, které se nacházejí na povrchu těla žahavců. Obsahují organely, které po podráždění vymršťují z buňky harpunovitá vlákna a vypouštějí toxiny.

Kolik je druhů žahavců

Medúzovci (Scyphozoa) je třída mořských živočichů z kmene žahavců, do níž je řazeno přibližně 220 druhů v 71 rodech. Medúzovci žijí v mořích po celém světě od jižního pólu k severnímu, nejčastěji v pobřežních šelfech, ale jsou známy i hlubinné druhy.

Které medúzy jsou Žahavé : Talířovka obrovská (Cyanea capillata), také známá jako medúza žahavá, je největší známý druh medúzy. Vyskytuje se převážně v boreálních (subarktických) vodách Severního ledového oceánu a v severních částech Atlantiku a Pacifiku.

Většina medúz se živí planktonem a menšími mořskými živočichy. Ty loví pomocí žahavých buněk, umístěných na konci chapadel. Po kontaktu vylučují jed, který je učen k paralyzování oběti.

Medúzovci (Scyphozoa) je třída mořských živočichů z kmene žahavců, do níž je řazeno přibližně 220 druhů v 71 rodech. Medúzovci žijí v mořích po celém světě od jižního pólu k severnímu, nejčastěji v pobřežních šelfech, ale jsou známy i hlubinné druhy.

Co je Triblastika

Triblastica – živočichové, u nichž se postupně vytváří i třetí zárodečný list – mezoderm (blast.) vznik coelomových váčků. Jejich další diferenciací vznikají somit nahoře a splanchnotom dole.Jsou typickými utesotvornými organismy dnešních teplých moří. Horninotvorný význam láčkovců je velký, především těch, kteří se podíleli na složení korálových útesů a klastických sedimentů v jejich okolí (složených z korálového písku až bahna) – úte, bioherm.Obrvená larva se nazývá planula.

[Řečtina], způsob nepohlavního rozmnožování živočichů oddělováním koncových částí těla.

Jak se jmenuje největší medúza na světě : Největší medúza je zřejmě talířovka obrovská (Cyanea capillata), žijící v severním Atlantiku. Největší nalezení jedinci měli šířku dva metry a délku ramen 36,5 metrů. Délkou překonali i plejtváka, a jedná se tedy o druhého nejdelšího živočicha vůbec po trubýši pochybném.

Kdo je Medusa : Medúsa, starořecky Μέδουσα „strážkyně“, latinsky Medousa, je v řecké mytologii jedna ze tří zrůdných Gorgon, dcer mořského boha Forkýna a jeho družky Kétó. Zpravidla je popisovaná jako okřídlená žena s hady místo vlasů, která ty, co se zadívají do jejích očí, promění v kámen.

Kde žije čtyřhranka smrtelná

Čtyřhranka Fleckerova (Chironex fleckeri; Southcott, 1956) či čtyřhranka smrtelná nebo také mořská vosa je smrtelně jedovatý druh mořské medúzy z čeledi Chirodropidae obývající příbřežní vody okolo Austrálie v období od října do května.

Jen stěží byste tak hledali místo, o kterém by se dalo s jistotou říct, že v něm nepotkáte ani jednoho zástupce rodu medúzovců. Medúzy doslova proplouvají světovými oceány od jižního až po severní pól.Pseudocoel je druhotná nepravá tělní dutina u bezobratlých, nepříliš vyvinutých živočichů, označovaných jako Pseudocoelia. Vzniká rozdělením prostoru mezi ektodermem (vnější zárodečný list) a entodermem (vnitřní zárodečný list) na mezenchym (tvořený nespojitými buňkami) a pseudocoel.

Co je to Schizocoel : Schizocoel je typ nepravé tělní dutiny (coelomu), která vzniká rozestoupením mezodermu v embryonálním stadiu (jev zvaný schizocoelie). Je to typický typ vývoje prvoústých živočichů, vyskytuje se například u ploštěnců, členovců a měkkýšů.