Mravní nebo etická norma znamená vyslovený nebo častěji nevyslovený požadavek na lidské jednání, zejména ve vztahu k druhým, k majetku nebo k přírodě. Znamená obvykle jisté omezení, pro občanské soužití často významné, většinou však člověka zavazuje pouze ve svědomí a její dodržování pak nelze vymáhat právní cestou.Mravní hodnoty jsou totiž charakteristikami jednání člověka, charakteristikami skutku, resp. vůle. Týkají se subjektu morality, jak bude vysvětleno dále. Nevypovídáme o nich, že existují, nýbrž že platí, a to pouze jako kvality vůle.- Za mravné tedy povaţujeme takové jednání, které konáme pro věc samu, ne kvůli svému prospěchu. – Souhrn mravních zásad a názorů, na to, co je dobré a co je zlé se nazývá morálka.

Co je to slovo morálka : morálka – (z lat. moralis, od mos, mores = mrav, mravy) – soubor hodnot, norem a vzorů chování pretendujících na regulaci vztahů mezi jednotlivci, mezi jednotlivcem a spol. skupinou i mezi spol.

Co je to mravnost

Morálka = etická (filozofická) kategorie (souhrn etických norem a pravidel a jim odpovídajících způsobů jednání a chování). Mravnost = shoda jednání s mravními normami (svědomím). Mravní imperativ: “Jednej podle nejlepšího vědomí (vědění) a svědomí”.

Co je to morálka a mravnost : Morální jednání jako

Jedná se o prostý fakt, že svému vlastnímu jednání a jednání druhých lidí přesuzujeme morální (mravní) hodnotu. Hodnotíme většinou jednání jako dobré nebo špatné. Morální (mravní) hodnocení se ovšem primárně týká jednání a sekundárně osob a sociálních útvarů.

Mravní výchova je v pedagogice chápána jako „výchova v užším smyslu“, jedná se tedy o výchovu charakteru a vůle, kdy jsou u člověka utvářeny mravní normy a principy, které rozvíjí mravní city a návyky.

Morálka plní tři funkce: poznávací, regulativní a humanizační. Působení morálních norem je závislé na výchově jedince a momentálních trendech působících ve společnosti.