PARTICIPIUM (příčestí) Podle většiny definic tradičních gramatik tvar tvořený ze slovesných kmenů mající některé vlastnosti společné se slovesy (zvl. vyjadřování událostí/dějů), jiné naopak s adjektivy (zvl.Minulý čas prostý (past simple) a minulé příčestí (past participle) jsou u pravidelných sloves totožné a tvoří se jednoduše příponou -d nebo -ed. Několik příkladů: rate – rated – rated. fake – faked – faked.Present participle je tvar anglických sloves s koncovkou -ing, který jistě znáte z průběhových časů. V tomto videu se společně podíváme na další způsob využití anglických "ingových" sloves, které je typické pro vyšší úrovně angličtiny.

Co je příčestí minulé v angličtině : Jak jsme si řekli v úvodu, příčestí minulé vychází z infinitivu. Infinitiv i příčestí mají uprostřed -i-. Infinitiv končí na -e a příčestí je pak zakončeno -en. Minulý čas končí také na -e, ale uprostřed je -o-.

Jak poznat příčestí minulé

Příčestí minulé (činné)

1. Tvoří součást tvaru slovesa v minulém čase.
2. Končí na -l, -la, -lo, -li, -ly, -la: plaval, plavala, plavalo, plavali, plavaly, plavala.

Co to je příčestí : Příčestí slouží k tvoření minulého času (přišel jsem, on přišel), trpného rodu (je, byl zbit) a podmiňovacího způsobu. Zpravidla se kombinuje s tvary pomocného slovesa být. Obě příčestí se v češtině plně tvarem, morfologicky shodují s krátkými (jmennými) tvary přídavných jmen, s nimiž také historicky souvisejí.

První věta se celá odehrává v minulosti. Dort musel být nejdříve snězen a až pak na to mohl někdo reagovat. Předminulý čas dává najevo, že se děj odehrál v hluboké minulosti a minulý čas prostý pak jednoduše zmiňuje, že se něco stalo (že nemohl uvěřit, že mu snědli dort).

Minulé časy – používáme výlučně při popisování událostí, dějů, faktů nebo zvyků, které začaly i skončily v minulosti a nejsou v žádné spojitosti s přítomností. Ve většině případů používají minulé časy časové určení odkazující na minulost.

Co je present

present [ˈprezənt]

daný, tento, uvedený právě probíraný, uvažovaný ap. in sth obsažený, přítomný v čem prvek ap.Sloveso (lat. verbum) je ohebný slovní druh, který vyjadřuje činnost (jít), stav (ležet) nebo změnu stavu (zčervenat). Ve většině případů je sloveso ve větě přísudkem.Příčestí minulé označuje již ukončený děj, v přívlastku se skloňuje jako přídavné jméno. Tvoří se předponou ge- slovesným kmenem – koncovkou –t (u slabých sloves) nebo koncovkou –en a změnou kmenové samohlásky (u silných sloves): ge + kauf + t = gekauft (koupený), ge + schrieb + en = geschrieben (napsaný).

Příčestí činné (aktivní participium), běžně označované jako příčestí minulé, též „l-ové“. Používá se ve spojení s tvary pomocného slovesa být k tvoření: minulého času (původně perfekta; znamenalo výsledek ukončeného minulého děje), např.

Jak se tvoří past participle : Podobně jako předpřítomný čas (např. I have finished, he has been), i předminulý se tvoří pomocí slovesa have a minulého příčestí. Sloveso have zde ale bude v minulém čase had a to ve všech osobách (tedy I had finished, he had seen). Pomocné had se může zkrátit na 'd (I'd been, he'd had, we'd finished atd.).

Kdy se používá příčestí minulé : Příčestí minulé se často používá pro tvoření složených časů, jako je předpřítomný čas (present perfect), předminulý čas (past perfect) a předbudoucí čas (future perfect). Kromě toho se využívá při tvorbě trpného rodu (passive voice) a jako přídavné jméno.

Co je to past simple

Minulý čas prostý (Past Simple) je dalším hodně používaným anglickým časem. Používá se k vyjádření děje, který proběhl v minulosti. Důležité je, že tento děj už skončil (ráno, včera, minulý týden, atd.) Minulý čas prostý (Past Simple) se také používá při vyprávění, kdy jedna událost následuje za druhou.

Přítomný čas průběhový používáme, když mluvíme o dějích, které právě probíhají (v době, kdy o nich mluvíme). She is cooking now. They are leaving.INFINITIV (neurčitek) Neurčitý tvar slovesa nevyjadřující ve své vnitřní struktuře rysy osoby, čísla, způsobu ani času, tvořený z tzv. ↗infinitivního kmene příponou ‑t / ‑ti (hrát ‒ neutrálně / hráti ‒ arch., neutrálně ve slovnících), n.

Co je to Gerund : Je to sloveso, které se chová jako podstatné jméno. Při překladu záleží na použití ve větě, ale pokud je použito na místě podmětu a často také předmětu, má význam podstatného jména, které popisuje dané sloveso, např. sitting = sezení, shopping = nakupování, walking = chození, speaking = mluvení, sleeping = spaní atd.