Párové hlásky jsou b/p, d-t, ď/ť, g/k, h/ch, v/f, z/s, ž/š. První z dvojice je vždy hláska znělá, druhé hláska neznělá.Jaké máme párové souhlásky

Položte si ruku na hlavu a vyslovte první písmeno z dvojice (například B). Pokud kouzlo funguje, vaše ruka bude cítit, jak vám brní hlava. Vyzkoušejte ale říct P a nic brnět nebude. Zkuste si taky hlásku B zašeptat.Na znělé hlásky potřebujete hlasivky, jsou to všechny samohlásky a potom souhlásky jako B, D, G, H, N, M, V, Z….. Na neznělé hlasivky nepotřebujeme, jak říkáte, lze je šeptat. Jsou to např. T, K, F, S…

Jaké jsou souhlásky : Souhlásky

• Tvrdé souhlásky – h, ch, k, r, d, t, n.
• Měkké souhlásky – ž, š, c, č, ř, j, ď, ť, ň.
• Obojetné souhlásky – b, f, l, m, p, s, v, z.

Čím se od sebe liší párové souhlásky

znělé párové souhlásky, které spolu se svými neznělými protějšky tvoří dvojice lišící se pouze znělostí (místo i způsob artikulace jsou až na výjimky stejné).

Co to jsou souhlásky : Souhláska je taková hláska, u níž je charakteristický šum. Ten je zapříčiněn specifickým stavením nebo pohybem mluvidel. Souhlásky se dělí na tvrdé – h, ch, k, r, d, t, n, měkké – ž, š, c, č, ř, j, ď, ť, ň a obojetné – b, f, l, m, p, s, v, z.

Zdvojené souhlásky se objevují:

v složených slovech jako půl-litr. v odvozených slovech ve spojení s předponami od-, pod-, bez-, roz-, nej- … Například: nej-jasnější. ve slovech končících na -n, či mající -n- před koncovkou ve spojení s příponou -ný.

Znělé ř představuje základní variantu hlásky : řádný, pořád, dřevo. Neznělé ř se objevuje v postavení na konci slova před pauzou a v sousedství neznělého konsonantu: tvář, třást, bouřka. Hlásku ř nelze nahrazovat kombinací hlášek rž nebo rš; nikoli [ržada] nebo [ršada], ale [řada]; nikoli [za:rš], ale [za:ř].

Na co se dělí souhlásky

Souhlásky se dělí na tvrdé – h, ch, k, r, d, t, n, měkké – ž, š, c, č, ř, j, ď, ť, ň a obojetné – b, f, l, m, p, s, v, z.Čeština má celkem 27 souhláskových fonémů, které se tradičně rozdělují podle způsobu a místa tvoření. U tzv. pravých souhlásek navíc existují dvojice lišící se svojí znělostí.Základní rozlišení na samohlásky (i dvojhlásky) a souhlásky. Českých hlásek je 42.

Hlásky dělíme na samohlásky, souhlásky a dvojhlásku. Při psaní hlásek jsou velmi důležitá rozlišovací (diakritické) znaménka, protože mění význam písmene (jeho odlišnou výslovnost) a tím význam slova. V češtině se používají: čárka, háček a kroužek.

Kolik má čeština souhlásek : V češtině rozlišujeme 31 různých souhlásek (konsonantů). Základní artikulační vlastností souhlásek je, že se výdechovému proudu vzduchu postaví do cesty překážka.

Co patří mezi samohlásky : Ve spisovné řeči rozlišujeme samohlásky jednoduché (monoftongy) i, í, e, é, a, á, o, ó, u, ú a dvojhlásky (diftongy) ou, eu, au.

Jaké máme párové souhlásky

Na konci nebo uprostřed některých slov jsou souhlásky, které jinak píšeme a jinak slyšíme i vyslovujeme. Taková slova si musíme říct v jiném tvaru, abychom poznali, jak je správně napsat. K párovým souhláskám náleží: p – b, t – d, ť – ď, f – v, s – z, š – ž, ch – h.

Při tvoření souhlásek neznělých (p, f, t, ť, s, š, k, ch, c, č, neznělé ř) naopak hlasivky v pohybu nejsou a tón nevzniká.Souhlásky, při jejichž tvoření hlasivky kmitají, označujeme jako znělé (např. [b], [d]) a souhlásky, při nichž jsou hlasivky v klidu, jako neznělé (např. [p], [t]).

Jak poznat souhlásku : Mezi měkké souhlásky patří ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň. Po těchto souhláskách píšeme ve většině slov měkké I. Mezi tvrdé souhlásky patří h, ch, k, r, d, t, n. Po těchto souhláskách píšeme většinou tvrdé Y.