86: Tvary sloves, které jsou vyjádřeny jedním slovem, jsou tvary jednoduché (čekám, psát). Patří mezi ně i tvary se zájmenem se (vrtí se, získá si), kterým říkáme slovesa zvratná. Ostatní tvary, které jsou vyjádřeny více slovy, jsou tvary složené (utekl jsi).slovesný tvar určitý – vyjadřuje osobu, číslo, čas a způsob (čtu, viděli jsme, psal by), slovesný tvar jednoduchý – je vyjádřen jedním slovesem (čteme, spí, najít), slovesný tvar složený – je vyjádřen dvěma nebo více slovesy (četl jsem, pracovali by, bude počítat).Slovesný vid jednoduše řečeno rozhoduje o tom, zda sloveso vyjadřuje děj, který je (nebo může být) ukončený, nebo děj, který ukončený být nemůže, je časově neohraničený.

Co to je infinitiv : INFINITIV (neurčitek) Neurčitý tvar slovesa nevyjadřující ve své vnitřní struktuře rysy osoby, čísla, způsobu ani času, tvořený z tzv. ↗infinitivního kmene příponou ‑t / ‑ti (hrát ‒ neutrálně / hráti ‒ arch., neutrálně ve slovnících), n.

Jak poznat přísudek slovesný slozeny

Přísude slovesný

Přísudek slovesný jednoduchý tvoří jedno sloveso v určité osobě, čase. Kočka leze dírou. Zítra nebude pršet. Přísudek slovesný složený tvoří sloveso způsobové (muset, moci, smět, mít, chtít) nebo fázové (začít, začínat, zůstat, zůstávat, přestat, přestávat) a infinitiv.

Jak urcit Slovesne tvary : URČITÉ – vyjadřují určitou osobu čísla jednotného či množného (čteme (my), piš!( ty), mluvil jsem (já), zpívala by (ona), večeří (oni) atd.) B. NEURČITÉ – samy osobu ani číslo nevyjadřují, patří k nim infinitiv (prosit, procházet se, mlčet, pracovat, číst, stát atd.)

URČITÉ – vyjadřují určitou osobu čísla jednotného či množného (čteme (my), piš!( ty), mluvil jsem (já), zpívala by (ona), večeří (oni) atd.) B. NEURČITÉ – samy osobu ani číslo nevyjadřují, patří k nim infinitiv (prosit, procházet se, mlčet, pracovat, číst, stát atd.)

Tvary slovesa 'být' v minulém čase

• osoba. I was/'aɪ wəz//aj wəz//'aɪ wəz//aj wəz/ – byl jsem. we were/'wi: wɜ://wí wә́//'wi: wɜ:r//wí wә́r/ – byli jsme.
• osoba. you were/'ju: wɜ://jú wә́//'ju: wɜ:r//jú wә́r/ – byl jsi. you were/'ju: wɜ://jú wә́//'ju: wɜ:r//jú wә́r/ – byli jste.
• osoba.

Co je to přísudek slovesný složený

Přísudek slovesný složený tvoří sloveso způsobové (muset, moci, smět, mít, chtít) nebo fázové (začít, začínat, zůstat, zůstávat, přestat, přestávat) a infinitiv. Kočka chce prolézt dírou. Zítra nemá pršet.Infinitiv snadno poznáme podle jeho zakončení. Sloveso v infinitivu končí nejčastěji příponou -t (sedět, ležet, mlít, zívat, vstávat, vařit, dělat, spát). Někdy může být zakončen i příponou -ti (mávati, kolébati, zívati, seděti, plakati).V češtině se infinitiv tvoří koncovkou –t (dělat, prosit, krýt, tisknout) a –ci (moci, říci, péci), případně –ti. Tvary na –ti (u sloves jako nésti, dělati se tvoří přidáním –i) jsou však dnes považovány za knižní. Koncovka –ci je dnes nahrazována –ct (moct, říct, péct), obě varianty jsou považovány za správné.

Slovesný přísudek SLOŽENÝ obsahuje plnovýznamové slovezo (např. psát) a další, tzv. neplnovýznamové sloveso. Sloveso PSÁT tedy použijeme ve větě jako část přísudku (v infinitivu, tedy končící většinou -t)

Jaký je rozdíl mezi Přísudkem slovesným a přísudkem jmenným se sponou : slovesný – ten je vyjádřen slovesem (Petr četl, Dana zpívala, děti se učily) jmenný (bez spony) – je tvořen jménem (například Duben měsíc knih, každý svého štěstí strůjce apod.)

Co to je sloveso v urcitem tvaru : Určité slovesné tvary jsou takové, které vyjadřují určitou osobu (např. dělám vyjadřuje 1. osobu). Další příklady: chtěli jsme, bydlí, budou odpovídat, koukali bychom, běž.

Jak se určuje slovesný vzor

Vzory dělíme podle hlásky před koncovkou -e na tvrdé (nese, bere) a měkké (maže, peče, umře).

synonyma

• vlastnit.
• čítat, zahrnovat.
• pociťovat, zakoušet.
• —
• být někomu kolik; (expresivně, zhruběle) smrdět tady už (jak dlouho)
• pojmout; dostat; (vulgárně) ošukat, oprcat.

Jsem je tvar slovesa být pro 1. osobu čísla jednotného v přítomném čase, používáme ho, pokud chceme říci, kde se nacházíme, jak se cítíme a podobně.

Jak poznat přísudek složený : Přísudek slovesný jednoduchý tvoří jedno sloveso v určité osobě, čase. Kočka leze dírou. Zítra nebude pršet. Přísudek slovesný složený tvoří sloveso způsobové (muset, moci, smět, mít, chtít) nebo fázové (začít, začínat, zůstat, zůstávat, přestat, přestávat) a infinitiv.