Vítězné tažení Napoleona Evropou znamená konec Svaté říše římské národa německého a vyhlášení Rakouského císařství v roce 1804. Po bitvě u Slavkova v roce 1806 prohlašuje císař František II. říši za definitivně rozpuštěnou.Kde se rozkládala Svatá říše římská Říše se rozkládala na území dnešních zemí – Nizozemsko, Lucembursko, Švýcarsko, Rakousko, Slovinsko, Česká republika, polské Slezsko, severní Itálie (Lombardie), Alsasko, Lotrinsko, část Francie, Belgie.Císař říše římské byl titul panovníka Svaté říše římské užívaný od středověku do roku 1806. Provázela ho korunovační jízda do Říma, kde byl panovník po vzoru Karla Velikého papežem korunován na císaře. Kandidát na císaře musel být králem Svaté říše římské, od 13. století volený kurfiřty a korunovaný v Cáchách.

Kdo volil krále Svaté říše římské : Korunovaci na římského krále předcházela volba, uskutečněná říšskými kurfiřty.

Kolik bylo kurfiřtů

Původní kurfiřti

Kolem poloviny 13. století se počet knížat volitelů (nazývaných nyní kurfiřty) ustálil na sedmi, což v roce 1356 formálně vyjádřil císař Karel IV. svojí Zlatou bulou. Kurfiřti byli zároveň držiteli nejvyšších říšských úřadů.

Jak dlouho trvala Svatá říše římská : Svatá říše římská trvala 844 let. Formálně zanikla roku 1806, kdy se Habsburk František II. po porážce říšských armád v bitvě u Slavkova vzdal titulu římský císař a rozhodl se nadále užívat titulu císaře rakouského.

Císař je panovník v čele říše (císařství), král je panovník v čele království.

Kurfiřt (přejatý výraz z němčiny – Kurfürst, složenina ze slov küren tzn. volit a der Fürst tzn. kníže) byl říšský kníže s právem volit panovníka Svaté říše římské.

Proč se rozdělila Římská říše

Rovněž Theodosius I. nařídil senátorům, aby si vybrali, zda bude říši vládnout Jupiter nebo Ježíš. Samozřejmě většina z nich se přiklonila ke křesťanství. Zároveň si byl vědomý, že ani jeden z jeho synů není schopen vést efektivně říši, a proto se v roce 395 rozhodl říši rozdělit.Panovník (též monarcha) je osoba zpravidla šlechtického původu vykonávající funkci hlavy státu. Kompetence panovníka se pohybují od symbolických, kdy má jen reprezentativní úlohu (v konstituční monarchii), po absolutní moc (v absolutní monarchii).Císař je nejvyšší panovnická hodnost. Pochází z latinského titulu caesar, odvozeného od jména Gaia Julia Caesara. Jeho obdobou je hodnost car, jež byla používána v některých slovanských zemích (Rusko, Bulharsko či Srbsko). V Evropě popisuje panovníka nejvyššího řádu.

Byl tedy jedním z nejvyšších hodnostářů Svaté říše římské. Jako takový byl prvním mezi všemi světskými i církevními knížaty v Říši a byl podřízen pouze císaři. Měl značnou politickou váhu, a to zejména jako prostředník mezi říšskými stavy a císařem.

Kolik je volitelů krále Svaté říše římské : Následoval akt důležité volby do čela Svaté říše římské v roce 1346. Při ní se Karel stal s pomocí papeže Klimenta VI. a svého otce Jana římským králem. Hlas mu dalo pět ze sedmi kurfiřtů volitelů.

Kdo zničil Řím : Za zánik Západořímské říše je tradičně pokládán rok 476, kdy germánský vojevůdce Odoaker sesadil nedospělého císaře Romula Augusta.

Kdo založil Římskou říši

Doba královská ( 753 – 510 př. n.l. ) Podle tradice prý po dobytí Tróje přivedl zbytky Trójanů do Itálie Aeneas , bratři Remus a Romulus ( podle pověsti odchováni vlčicí ) bojovali o moc a název města , Remus zabit a město nazváno podle Romula , Řím založen 21.4. 753 př.

V monarchiích jde o druhou nejvyšší panovnickou hodnost po císaři. Král je zpravidla nezávislý panovník většinou národního státu, existuje a existovaly však vždy výjimky ve státech jako Svatá říše římská, Německé císařství, Bulharsko, Rusko nebo Uganda.Schopnější vzdálení příbuzní panovníka se stávají vévody, dostávají vlastní dědičná léna a hraběcí tituly nebo se dají na armádní kariéru. Baron (nižší šlechta) Baron je podobně jako hrabě dědičný titul, pouze s menší váhou; pro barony platí totéž, co pro hrabata.

Co je to císař : Císař je nejvyšší panovnická hodnost. Pochází z latinského titulu caesar, odvozeného od jména Gaia Julia Caesara. Jeho obdobou je hodnost car, jež byla používána v některých slovanských zemích (Rusko, Bulharsko či Srbsko). V Evropě popisuje panovníka nejvyššího řádu.