Jedlo se hlavně hovězí a drůbež. Bohatí milovali zvěřinu – pečenou nebo vařenou. Víno teče proudem, rytíři si dopřávají, šlechta se oddává obžerství a prostý lid trápí hladomor, bída a nouze.Známé jsou druhy ředkve, kapusty, zelí, dýně, tykve, okurky, mrkve, cibule, česneku a řepy, z níž se nejdříve využívaly jen listy na špenát. Ovoce bylo hlavním sladidlem. V sadech rostly jabloně, hrušně, broskvoně a mezi oblíbené plody patřily švestky a třešeň.Základem středověkého jídla byl chléb, a to jak na stole chudého, tak boháče. Ten první měl chleba většinou tmavý, z žitné mouky, s přísadami, které zrovna dům dal, na šlechtice čekal křehký chléb ze světlé jemné mouky. Oběd a večeře stačily, snídaně dříve zvykem nebyla.

Co se jedlo před bramborami : K obědu bývala jahelná kaše nebo jahelník. V bohatších staveních nebo o svátečních dnech býval také lepší jahelník se sušenými švestkami. V domácnosti, když nebyli pomocníci na poli, jídaly se brambory s tvarohem a často jen se solí, málokdy s máslem.

Co jedli lidé v době kamenné

Na jídelníčku lidí se tak vedle lesních plodů stále častěji objevovala zvěřina – důsledek toho, že člověk doby kamenné se učil lovit lukem a šípy. Lovily se srny, losi, divoká prasata i pratuři, ale i drobná zvěř a opeřenci.

Co pili lidé ve středověku : Především mléko bylo ve středověku hojně využíváno a dále zpracováváno na smetanu, tvaroh, máslo, sýr nebo syrovátku. Lidé pili jak mléko kravské a kozí, tak ovčí i mléko kobylí.

Číňané si potrpí na vyváženou stravu. Je to spojeno s bohatou čínskou kuchyní a pestrou škálou používaných ingrediencí. Hlavní jídlo se obvykle skládá z rýže nebo jiných obilovin, masa, ryb, mořskými plody a zeleniny. Mezi populární čínské pokrmy patří Kung-pao, Pchin-jinem, Pekingská kachna a další.

Strava našich předků byla velmi prostá, založena zejména na obilovinách a luštěninách. Naši předkové využívali všech darů přírody beze zbytku. Z obilovin se jedlo zejména žito, pšenice, oves, ječmen, jáhly a pohanka a různé jejich kombinace, později i brambory.

Co se obědvá na Štěpána

V minulosti lidé věřili, že v den svatého Štěpána musí být podávána drůbež – pekla se tak kachna, husa nebo kuře. I dnes se v mnohých českých domácnostech na druhý svátek vánoční podává k obědu slavnostní pečený kur, ať už se jedná o kachnu, husu, krocana nebo kuře.Naši předkové využívali všech darů přírody beze zbytku. Z obilovin se jedlo zejména žito, pšenice, oves, ječmen, jáhly a pohanka a různé jejich kombinace, později i brambory. Používaly se nejen celá zrna, ale také různé kroupy, krupky, krupice, mouka i vločky. Z nich se vyráběla spousta jídel s rozličnými názvy.V pravěku se vařila především slaná nebo alespoň neslaná kaše. Později se kaše někdy i kořenily a sladily zároveň. Mléko kyselé i sladké bylo vůbec důležitým doplňkem slaných i sladkých kaší a kaše se vždycky vydatně mastily máslem, škvarky či slaninou a doplňovaly se např. zelím nebo ovčí brynzou.

Z alkoholických nápojů se kromě piva, vína a různých pálenek ve středověku pil i kvas, medovina. Mléko je v prověřené literatuře zmiňováno spíše v souvislosti s výrobou sýrů či másla, než jako nápoj.

Co pijí Češi : Bezmála tři čtvrtiny (73 %) dospělé populace konzumují víno, a to včetně úplných abstinentů. Víno je tak nejkonzumovanějším alkoholickými nápojem Čechů. Druhé pivo, ať už příležitostně, nebo pravidelně, konzumují „jen“ cca dvě třetiny (65 %) dospělých.

Na co si dát v Číně pozor : Respektujte zákaz fotografování vojenských, policejních anebo bezpečnostních složek. Fotit nesmíte ani kamerové systémy. Také počítejte s tím, že místní policie si může od vás kdykoliv na ulici vyžádat předložení cestovního pasu a platného víza – doklady tedy noste v zabezpečeném zavazadle stále s sebou.

Jaké je národní jídlo Japonska

Tempura je jedním z nejznámějších japonských pokrmů podávaných mimo Japonsko. Spolu se suši je v povědomí mnoha lidí synonymem pro "japonské jídlo". Jedná se o pokrm, který se skládá ze zeleniny a mořských plodů obalených v těstíčku a smažených a podávaných s rýží nebo nudlemi.

Říká se, že „na Štěpána není pána“. To se říká proto, že čeledníkům v ten den končila služba, mohli odejít k jinému hospodáři. Ten den dostávali celoroční odměnu a nová práce začínala až po Novém roce. K odchodu dostávali zvláštní koláč zdobený pentlemi a ořechy.Křesťanský svět si na Boží hod připomíná narození Ježíše Krista a 25. prosinec je zároveň dnem, kdy fakticky začínají Vánoce. Dodnes se k Božímu hodu vánočnímu pojí také lidové tradice. Všechny vesměs říkají, že se v tento den nesmí pracovat.

Co jedli Mniší : Mnišská strava nesměla obsahovat maso čtvernožců, ryby a drůbež však povoleny byly. K jídlu měl mnich každý den dostávat libru (asi ¼ kg) chleba, a to bez rozdílu, zda se jedlo jednou či dvakrát denně. Pokud byl oběd i večeře, chléb se rozdělil na dvě části, větší se snědla v poledne, menší večer.