Podle toho, zda slovesné tvary obsahují tvar jednoho, nebo více sloves, je dělíme na: • Slovesné tvary jednoduché – jsou vyjádřené jedním slovem (obsahují pouze tvar plnovýznamového slovesa) – jdu, počkej, zpívat, … POZOR!!! Jednoduché jsou i tvary sloves se zájmenem SE – směje se, učíme se …Slovesné způsoby

Slovesa v češtině vyjadřují oznamovací, rozkazovací a podmiňovací způsob.Tvar je celková vizuální podoba, vzhled, obrys nebo povrch rovinného nebo prostorového útvaru, rozložení a rozvržení jeho hmoty bez ohledu na materiál a další vlastnosti. Označování jednotlivých tvarů je často odvozeno z geometrie.

Co je to určitý slovesný tvar : Tvary určité vyjadřují jednu ze tří mluvnických osob čísla jednotného nebo množného. Patří mezi ně tvary: oznamovacího způsobu času přítomného, minulého a budoucího, rozkazovacího způsobu, podmiňovacího způsobu přítomného a minulého. Neurčitý tvar slovesný tedy není na řádku d.

Co je slovesný tvar jednoduchý a složený

86: Tvary sloves, které jsou vyjádřeny jedním slovem, jsou tvary jednoduché (čekám, psát). Patří mezi ně i tvary se zájmenem se (vrtí se, získá si), kterým říkáme slovesa zvratná. Ostatní tvary, které jsou vyjádřeny více slovy, jsou tvary složené (utekl jsi).

Jaké jsou tvary slovesa být : Tvary slovesa 'být' v minulém čase

• osoba. I was/'aɪ wəz//aj wəz//'aɪ wəz//aj wəz/ – byl jsem. we were/'wi: wɜ://wí wә́//'wi: wɜ:r//wí wә́r/ – byli jsme.
• osoba. you were/'ju: wɜ://jú wә́//'ju: wɜ:r//jú wә́r/ – byl jsi. you were/'ju: wɜ://jú wә́//'ju: wɜ:r//jú wә́r/ – byli jste.
• osoba.

Kořen slova

Je to největší společná část všech slov příbuzných (průlet, letiště, letadlo, zálet). Je to jádro slova, na které se věší předpony a přípony, které zužují nebo upřesňují význam slova (hra, vý-hra, hra-vý, hra-čk-a, vy-hra-n-ý). Na rozdíl od předpony, přípony a koncovky je přítomen v každém slově.

První osoba – já, my. Druhá osoba – ty, vy. Třetí osoba – on, ona, ono, oni, ony, ona.

Co jsou slovesné tvary určitě a neurčité

URČITÉ – vyjadřují určitou osobu čísla jednotného či množného (čteme (my), piš!( ty), mluvil jsem (já), zpívala by (ona), večeří (oni) atd.) B. NEURČITÉ – samy osobu ani číslo nevyjadřují, patří k nim infinitiv (prosit, procházet se, mlčet, pracovat, číst, stát atd.)INFINITIV (neurčitek) Neurčitý tvar slovesa nevyjadřující ve své vnitřní struktuře rysy osoby, čísla, způsobu ani času, tvořený z tzv. ↗infinitivního kmene příponou ‑t / ‑ti (hrát ‒ neutrálně / hráti ‒ arch., neutrálně ve slovnících), n.Slovesný vid jednoduše řečeno rozhoduje o tom, zda sloveso vyjadřuje děj, který je (nebo může být) ukončený, nebo děj, který ukončený být nemůže, je časově neohraničený.

synonyma

• vlastnit.
• čítat, zahrnovat.
• pociťovat, zakoušet.
• —
• být někomu kolik; (expresivně, zhruběle) smrdět tady už (jak dlouho)
• pojmout; dostat; (vulgárně) ošukat, oprcat.

Jak vysvětlit kořen slova : Kořen slova

Je to největší společná část všech slov příbuzných (průlet, letiště, letadlo, zálet). Je to jádro slova, na které se věší předpony a přípony, které zužují nebo upřesňují význam slova (hra, vý-hra, hra-vý, hra-čk-a, vy-hra-n-ý). Na rozdíl od předpony, přípony a koncovky je přítomen v každém slově.

Jak se pozna koncovka : Jak určit příponu Nejdřív musíme znát kořen slova. Poté zjistíme, zda je ve slově koncovka a případně ji určíme. Zbude-li něco mezi kořenem a koncovkou, je to přípona.

Co je 3 osoba

První osoba – já, my. Druhá osoba – ty, vy. Třetí osoba – on, ona, ono, oni, ony, ona.

Opisné (složené, analytické) pasivum se tvoří tvary pomocného slovesa být a příčestí trpného. Pomocné sloveso být může nabývat tvarů všech osob, časů i způsobů včetně infinitivu: být chválen; jsem chválen, je chválen; byl chválen; bude chválen; byl by chválen; buď chválen atd.Infinitiv snadno poznáme podle jeho zakončení. Sloveso v infinitivu končí nejčastěji příponou -t (sedět, ležet, mlít, zívat, vstávat, vařit, dělat, spát). Někdy může být zakončen i příponou -ti (mávati, kolébati, zívati, seděti, plakati).

Jak vypadá infinitiv : V češtině se infinitiv tvoří koncovkou –t (dělat, prosit, krýt, tisknout) a –ci (moci, říci, péci), případně –ti. Tvary na –ti (u sloves jako nésti, dělati se tvoří přidáním –i) jsou však dnes považovány za knižní. Koncovka –ci je dnes nahrazována –ct (moct, říct, péct), obě varianty jsou považovány za správné.