Otevřené přední díly kabátce odkrývaly vestu prodlouženou až ke kolenům. Košile měla široké krajkové manžety a límec s nákrčníkem. Kalhoty sahaly ke kolenům, nosily se k nim hedvábné punčochy, nejčastěji bílé. (Nedílnou součástí byla paruka.)Přes ni s oblékala vesta s užšími rukávy sahající po kolena. Svrchním oděvem byl kabátec, stejně dlouhý jako vesta se širšími rukávy, které odhalovaly manžety od košile. Nohavice sahaly pod kolena, doplňovaly je punčochy upevňované provázky. Typické pro mužskou módu 17.Typickými znaky baroka je okázalost, velkolepost, bohatství forem, dramatičnost, pohyb a energie. Důraz se dává na kontrasty, hru světel a stínů. V baroku rozlišujeme radikální baroko a klasicizující baroko. Můžeme pozorovat témata jako například zázračná zjevení, blaženost či mučednické smrti svatých.

Jak vypadala barokní móda : se vyznačoval uvolněným, složitým dekorativním střihem s uplatněním jasných barev, hedvábných brokátů a krajek. Oděv ženy se přikláněl k stylizaci, dlouhá sukně byla na předním díle rozstřižená a odhalovala spodní sukni. Na bocích byla bohatě zřasena a zdvižena pomocí železných obručí.

Co se nosilo v románském slohu

Románskému slohu vévodily tuniky

století. Jak vypadala Byla to volná košile v délce nad kolena či ke kolenům. Šlechta a bohatí lidé nosili tuniky honosně zdobené, chudí zas spíše jednoduché.

Co je typické pro barokní hudbu : Pro barokní hudbu je typická zpěvnost, zcela záměrná líbivost a emocionální působivost – hlavním úkolem barokní hudby je přenášet pocity na posluchače, působit. Teorií hudby barokního období se zabývali hudebníci, kteří přinášeli nové myšlenky, jimiž se nový styl odlišoval od starší, renesanční hudby.

Pánský oděv se skládal ze svrchního oděvu, vesty, kravaty a kalhot. Frak, základní oděv pro společenské a slavnostní příležitosti, byl ve 20. letech 19. století velmi těsný a stejně jako u ženského oděvu měl zvýšený pas.

Jeho charakteristické rysy – bohaté plastické tvary, dramatický pohyb, mohutný dojem a iluzivní výzdoba – se projevovaly především na monumentálních stavbách, které mají působit na diváka a prezentovat bohatství i moc stavebníka. Typickým materiálem barokních staveb jsou omítané cihly, doplňované kamenem.

Čím se vyznačuje barokní hudba

Pro barokní hudbu je typická zpěvnost, zcela záměrná líbivost a emocionální působivost – hlavním úkolem barokní hudby je přenášet pocity na posluchače, působit.Základem oděvu mužů i žen byl dvouvrstvý šat, obvykle lněná spodní tunika (cotte, košile) a svrchní vlněná tunika (surcot). Cotte mělo dlouhý rukáv, u žen bylo v délce na zem, u mužů se postupně zkracovalo z délky ke kotníkům v ranějších fázích po délku těsně pod zadek koncem vrcholného středověku.Barokní hudba, která představovala naplnění zcela nových ideálů, se výrazně lišila od hudby renesanční. Obecně lze říci, že barokní hudba je charakteristická polaritou sopránu a basu. Tyto dva hlasy provádějí základní melodii v kontrapunktu a ostatní hlasy slouží jako harmonická výplň, doprovod.

Opera (z italského opera in musica, hudební dílo) je umělecká forma spojující dramatické divadelní představení s hudbou tak, že herci text (libreto) zcela či zčásti zpívají za instrumentálního doprovodu.

Co nosili muži ve středověku : Základním mužským oděvem ve středověku byla tunika, suknice a nohavice. Vždy samozřejmě záleželo na bohatství nositele. Bohatší muži se odívali honosněji, chudší zas jednoduše a decentně. Kalhoty a pantalony si prostí muži oblékali především v chladnějších dnech.

Kdy se začaly nosit kalhoty : Střípky z historie

První zmínky o legínách, kterým se dříve říkalo „nohavice“, pochází již z období středověku. Tehdy je však nosili výhradně muži. Ženy začaly legíny nosit teprve v 19. století.

Čím se vyznačuje barokní architektura

Jeho charakteristické rysy – bohaté plastické tvary, dramatický pohyb, mohutný dojem a iluzivní výzdoba – se projevovaly především na monumentálních stavbách, které mají působit na diváka a prezentovat bohatství i moc stavebníka. Typickým materiálem barokních staveb jsou omítané cihly, doplňované kamenem.

Téměř každodenním pokrmem středověku byla kaše prosná, ale hojně se vařila také kaše pšeničná či ovesná. Jemnější žito se používalo převážně na pečivo. Za časů hladu musela stačit kaše uvařená z drcených žaludů, či ze semen merlíku. Kaše se připravovala také z luštěnin, z hrachu a čočky.V době kamenné lidé pro výrobu oblečení používali téměř výhradně kůži či kožešiny, a to jak z ulovených divokých zvířat, tak i domácích. Pro spojování jednotlivých kousků kůže sloužily kostěné jehlice, sešívalo se lýkem, střívky či kůží. Lidé se také zdobili kostmi, zuby či parohy ulovených zvířat.

Kdy končí baroko : vrcholné baroko (Itálie:seicento,1625 – 1675; Čechy a Morava: 1690 – 1740); 3. pozdní baroko a rokoko (Itálie:settecento, 1675 – 1750; Čechy a Morava:1740 – 1780; od roku1745 se zde společně s barokem vyvíjí rokoko a později i klasicismus).