Jadérko (nucleolus) je malá vnitřní část buněčného jádra kulovitého tvaru, která obsahuje velké množství ribozomální RNA (rRNA). Vyskytuje se ve většině eukaryotických buněk. Jadérko je tvořeno satelitní DNA akrocentrických chromosomů.Druhy buněk

	Prokaryotické buňky	Eukaryotické buňky
Typ jádra	pouze nukleární region bez pravého jádra	jádro obklopené dvojitou membránou
DNA	obvykle cirkulární	dlouhé lineární molekuly složené s histony v chromozomech
syntéza RNA	v cytoplazmě	Syntéza RNA probíhá uvnitř jádra
Ribozomy	50S+30S	60S+40S

Jádro se skládá z nukleonů, těmi jsou neutrony a kladně nabité protony. Ty se pak dále skládají z kvarků a gluonů. Nukleony uvnitř jádra jsou navzájem k sobě poutány silami, které v zásadě vznikají mezi jejich podsložkami tedy mezi kvarky a gluony.

Co obsahuje buňka : CHEMICKÉ SLOŽENÍ BUŇKY

• makrobiogenní: vodík, kyslík, uhlík, dusík, fosfor, síra, draslík, sodík, chlór, hořčík, vápník, železo (voda, proteiny, nukleové kyseliny, cukry, buněčné lipidy)
• mikrobiogenní: zinek, mangan, kobalt, měď, molybden, selen, bór.

Co řídí buňku

Má však jakési centrum, ve kterém jsou zapsány instrukce, kterými se řídí. Tím je jádro buňky. Jádro je v buňce nejviditelnější organela.

Co vyplňuje vnitřek buňky : Jedná se o evolučně vyspělejší typ buněk. Vnitřní prostor vyplňuje cytoplazma ohraničená cytoplazmatickou membránou. Genetická informace je uložena v pravém jádře, které tvoří hmota chromatin a je ohraničeno jadernou membránou.

Savci mají erytrocyty bez jádra a bikonkávního tvaru – u velbloudovitých jsou však oválné. Velikost se pohybuje od 4 mikrometrů u kozy až po 9,1 mikrometru u slona. V jednom mm³ bývá např. u člověka 4–5 milionů erytrocytů, u holubů však pouhých 2 400 000, naopak u psů až 6 650 000.

Zde je podstatný rozdíl oproti buňkám živočichů (rozuměj Metazoa), které nemají pevnou buněčnou stěnu a nemají vakuoly, jen lyzosomy.

Jak pusobi jaderne sily

jsou síly působící mezi nukleony v jádře atomu. Jsou silami krátkého dosahu, který zhruba odpovídá lineárnímu rozměru jádra (řádově 10-15 m). Působí vždy jen mezi nejbližšími nukleony. Daný nukleon se tedy váže jen s omezeným počtem nukleonů, což označujeme jako nasycení jaderných sil.Každý atom se skládá z atomového obalu a jádra. Obal je tvořen určitým počtem záporných elektronů, které si (velmi zjednodušeně) můžeme představit jako nepatrné kuličky „obíhající“ kolem kladného jádra. Jádro je složeno ze dvou druhů částic – kladně nabitých protonů a elektricky neutrálních neutronů.Buňka je nejmenší jednotkou živého těla,tj. pouze buňka je schopna realizovat základní funkce organismu, jako jeho metabolismus, růst, pohyb, rozmnožování a dědičnost. Součástmi buňky jsou buněčná membrána (plasmalemma), cytosol nebo cytoplasma (asi 50 obj.

Buňka je nejmenší morfologickou a funkční jednotkou organizmů (jednobuněčných a mnohobuněčných). Buňka je schopná vykonávat všechny základní životní funkce (má všechny projevy živé hmoty). Základní projevy živé hmoty: Mezi projevy života patří charakteristické znaky společné pro všechny organismy.

Co chrání buňku : Cytoplazmatická membrána (také plazmatická membrána, plazmalema) je tenký semipermeabilní obal ohraničující vnitřek buňky od vnějšího prostředí a kontrolující pohyb látek do buňky a ven z buňky. Buněčná membrána je selektivně permeabilní pro ionty a organické molekuly, a v zásadě chrání buňku před vnějšími vlivy.

Co vyplňuje prostor mezi buňkami : Intersticiální tekutina neboli tkáňový mok je tekutina, která proniká všemi tkáněmi a vyplňuje prostor mezi buňkami. Spolu s plazmou a transcelulární tekutinou se řadí mezi tzv. extracelulární tekutiny. Jelikož stěna vlásečnic umožňuje průchod vody, vzniká tkáňový mok filtrací krevní plazmy přes stěnu krevních kapilár.

Co vytváří energií v buňce

Mitochondrie obsahují vlastní DNA (buňka ji používá částečně na syntézu vlastních bílkovin). Funkce: V mitochondriích probíhá tvorba energie pomocí oxidačních reakcí – buněčné dýchání. Při oxidačních reakcích se spotřebovává kyslík a organické látky (glukóza, tuky), vytváří se energie která se ukládá do ATP – viz.

Cytoplazma je koloidní roztok. Hlavním rozpouštědlem je voda, která obsahuje většinu organických látek a anorganických biogenních prvků. Funkce: Cytoplazma tvoří prostředí pro organely, umožňuje průběh buněčných reakcí, transportuje látky po buňce, umožňuje dělení buněk.Živočišným buňkám chybí celulózní buněčná stěna a během diferenciace se nezvětšují. Živočišné buňky bývají zpravidla velmi malé, do 20 mikrometrů. Mívají zpravidla jen jedno jádro, ale jsou i výjimky (buňky v játrech, v chrupavkách – obsahují makronukleus a mikronukleus).

Které organismy mají buněčnou stěnu : Obsah. Bakteriální (prokaryotická) buňka má na svém povrchu buněčnou stěnu. Buněčnou stěnu mají všechny bakterie s výjimkou mykoplasmat.