Místo: „Pokud se toho týče, platí, pokud zákon ten a ten nestanoví jinak“, píše se správně buď Co se toho týká nebo týče, nikoli „pokud“ (jde tu o význam zřetelový, a pak ta dvě „pokud“ v jedné větě!), nebo krátce: O tom platí, nestanoví-li zákon ten a ten tam a tam něco jiného.týkat se, 3. j. týká se (ale též co se týče apod.)V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. U písmen D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti.

Jak psát včetně : Psaní čárky před včetně

má včetně funkci předložky. Vzniklé předložkové spojení lze do věty začlenit volně nebo těsně, a tedy psát s čárkou nebo bez ní: Celková cena je 560 Kč(,) včetně dopravy. Prohledal všechny kapsy(,) včetně té roztržené. K protestu se připojila řada lidí(,) včetně nás.

Co je tykat a vykat

K vyjádření formálnosti, společenského odstupu či úcty, zejména při jednání s cizími, staršími či společensky významnějšími osobami se jako protiklad k tykání v češtině používá vykání (oslovování jednotlivého člověka v 2. osobě množného čísla, vy).

Co to je tykat : Podle etikety tykání vyjadřuje určitou míru důvěrnosti mezi lidmi, kteří se znají. Je tedy obvyklé například mezi přáteli, příbuznými, známými, studenty a dětmi. V současné době je už také poměrně běžné v pracovních kolektivech.

Pro psaní koncovek je důležité rozlišení měkkých a tvrdých přídavných jmen, viz téma druhy přídavných jmen. U měkkých přídavných jmen (vzor jarní), píšeme vždy měkké I. U tvrdých přídavných jmen (vzor mladý) píšeme tvrdé Y, nikoliv však ve všech tvarech!

Výhradně s měkkým i se píší slova vidět, viset, vítat, vinit, vinout, viklat, vířit, vidlička, vidle, vikýř, vítěz.

Kdy se píší čárky ve větách

Dalo by se v podstatě říct, že v souvětí vždy oddělujeme věty vedlejší od jejich vět řídících čárkami, a to bez ohledu na to, jakým spojovacím výrazem připojeny. Jinak řečeno: vedlejší větu musíme vždy oddělit čárkou, pokud stojí vedle věty hlavní, na které je závislá.Základní funkcí dvojtečky je uvození textu, například údaje, přímé řeči, seznamu, příkladu, vysvětlení, odůvodnění a podobně.Kdy je běžné tykání Podle etikety tykání vyjadřuje určitou míru důvěrnosti mezi lidmi, kteří se znají. Je tedy obvyklé například mezi přáteli, příbuznými, známými, studenty a dětmi. V současné době je už také poměrně běžné v pracovních kolektivech.

Platí totéž, co pro podání ruky. Starší žena nabízí tykání mladší, starší muž nabízí tykání mladšímu muži. U stejného pohlaví opět společensky významnější nabízí tykání jako první. Společenský význam a vyšší věk se naštěstí – i když samozřejmě ne vždy – vyskytují obvykle paralelně.

Jaký je rozdíl mezi vykání a tykání : V češtině s tykáním souvisí i volba neformálního pozdravu (nazdar, ahoj, čau). Při vykání se používá formální dobrý den a na shledanou. Při tykání se též zpravidla oslovuje křestním jménem či přezdívkou. Oslovení pane, paní je formální a obvykle se používá jen při vykání.

Jak určit koncovky : Jak určit příponu Nejdřív musíme znát kořen slova. Poté zjistíme, zda je ve slově koncovka a případně ji určíme. Zbude-li něco mezi kořenem a koncovkou, je to přípona.

Jak určit koncovku u sloves

Koncovka v podstatě zařazuje slovo k ohebným slovním druhům, vyjadřuje mluvnické významy slova (například rod, v případě mužského rodu i životnost, číslo, pád. Stojí na konci slova – proto koncovka. Podle koncovky pak můžeme určit například pád u jména, osobu u slovesa apod. Například: žen-a, žen-, žen-ami.

Výhradně s měkkým i se píší slova vidět, viset, vítat, vinit, vinout, viklat, vířit, vidlička, vidle, vikýř, vítěz.Vikýř je nadstřešní konstrukce, která slouží k prosvětlení a provětrání prostoru pod střechou. Z toho důvodu mají vikýře u obytných domů obvykle okno. Rozsáhlé pásové vikýře mohou současně zvětšovat použitelný obytný prostor pod střechou.

Jak poznat čárku ve větě : Čárkou se odděluje, pokud jde o přívlastek volný (nezužuje význam řídícího podstatného jména, spíše ho vysvětluje či doplňuje a může se vynechat, aniž se změní smysl věty). Čárkou se neodděluje přívlastek těsný (zužuje nebo specifikuje význam řídícího podstatného jména, pokud by se vynechal, změnil by se smysl věty).