Infinitiv (také neurčitek) je neurčitý tvar slovesa, který nevyjadřuje osobu, číslo, způsob ani čas. Často se pokládá za základní (reprezentativní) tvar slovesa, který je uváděn ve slovnících.určujeme u nich OSOBU, ČÍSLO, ZPŮSOB a ČAS, později i ROD, VID a DOKONAVOST.INFINITIV (neurčitek) Neurčitý tvar slovesa nevyjadřující ve své vnitřní struktuře rysy osoby, čísla, způsobu ani času, tvořený z tzv. ↗infinitivního kmene příponou ‑t / ‑ti (hrát ‒ neutrálně / hráti ‒ arch., neutrálně ve slovnících), n.

Jak se určuje sloveso : U sloves se dá určit OSOBA, ČÍSLO a ČAS. INFINITIV je neurčitý tvar slovesa, nedá se určit ani osoba, ani, číslo ani čas. Většinou končí na -t ( někdy -ci, -ct), např.: jít, vařit, volat, péct, říci…. ZVRATNÉ SLOVESO má u sebe zájmeno : se ( učit se, bavit se, radit se….)

Jak se pozná infinitiv

Infinitiv snadno poznáme podle jeho zakončení. Sloveso v infinitivu končí nejčastěji příponou -t (sedět, ležet, mlít, zívat, vstávat, vařit, dělat, spát). Někdy může být zakončen i příponou -ti (mávati, kolébati, zívati, seděti, plakati).

Jaký větný člen může být infinitiv : Infinitiv (neurčitek, v češtině většinou končí na -t) může být všemi větnými členy. Podmět se na ZŠ chápe jako jeden ze dvou základních větných členů – ptáme se na něj přísudkem a otázkou kdo, co (podmět je vždy v 1. pádu). Podmět vyjádřený infinitivem (Kouřit je zde zakázáno.)

Sloveso v infinitivu končí nejčastěji příponou -t (sedět, ležet, mlít, zívat, vstávat, vařit, dělat, spát). Někdy může být zakončen i příponou -ti (mávati, kolébati, zívati, seděti, plakati).

Slovesná osoba

Lze ji určit pouze u sloves v určitém tvaru, ne u infinitivu. První osoba – já, my. Druhá osoba – ty, vy. Třetí osoba – on, ona, ono, oni, ony, ona.

Jak vypadá infinitiv

Klasický infinitiv má tvar to + základní tvar slovesa (tedy např. to be, to go, to learn apod.) Infinitiv nemá svůj 'čas' ani 'osobu'. Pokud ho použijeme ve větě, jeho osoba i čas odpovídá osobě a času hlavního slovesa či hlavní věty. I want to go.Infinitiv (neurčitek, v češtině většinou končí na -t) může být všemi větnými členy. Podmět se na ZŠ chápe jako jeden ze dvou základních větných členů – ptáme se na něj přísudkem a otázkou kdo, co (podmět je vždy v 1. pádu).Základní větné členy jsou podmět a přísudek. Rozvíjející větné členy jsou předmět, příslovečné určení, přívlastek a doplněk. Větný člen může být tvořen jedním slovem, někdy ho ale může tvořit i spojení více slov.

Jak poznat doplněk

Doplněk se váže na dva větné členy zároveň. Tím je unikátní. Jednou z vazeb je vždy vazba na přísudek. Druhá vazba je spojení buď s podmětem (Chlapec ležel nemocen), nebo s předmětem (Našli jsme ho promrzlého).

Jak se rozdělují slovesa : Slovesný rod (genus verbi) je mluvnická kategorie slovesa. Slovesný rod je v různých jazycích obvykle dvojí, a to činný (aktivum) a trpný (pasivum). Zatímco aktivum vyjadřuje děj, který podmět aktivně vykonává, pasivum vyjadřuje děj, který podmět trpí (tj. který je „vykonáván na podmětu“).

Co je 3 osoba : První osoba – já, my. Druhá osoba – ty, vy. Třetí osoba – on, ona, ono, oni, ony, ona.

Jak se tvoří infinitiv

Klasický infinitiv má tvar to + základní tvar slovesa (tedy např. to be, to go, to learn apod.) Infinitiv nemá svůj 'čas' ani 'osobu'. Pokud ho použijeme ve větě, jeho osoba i čas odpovídá osobě a času hlavního slovesa či hlavní věty. I want to go.

V češtině rozlišujeme následující větné členy:

• podmět.
• přísudek.
• přívlastek.
• předmět.
• příslovečné určení
• doplněk.

Infinitiv (neurčitek, v češtině většinou končí na -t) může být všemi větnými členy.

Jak se ptát na doplněk : Doplněk závisí na 2 členech: na slovesu (přísudku) a zároveň na podstatném jméně nebo případně zájmeně (většinou podmětu nebo předmětu). Ptáme se na něj: Jaký Jako kdo Jako co