Vždy je spolehlivě poznáme tak, že mění svůj tvar podle rodů: milý chlapec, milá dívka, milé dítě – stejně jako mladý: mladý muž, mladá žena, mladé dítě. Přivlastňovací přídavná jména někomu něco přivlastňují. Příklady: Petrův, tátovo, učitelův.Přídavná jména vyjadřují vlastnosti podstatných jmen nebo zpřesňují či jinak vymezují jejich význam. Skloňují se. Ve větě plní nejčastěji roli přívlastku shodného, ale mohou být i doplňkem či jmennou částí přísudku. Určují se u nich mluvnické katerogie pádu, čísla a rodu a dále vzor.Koncovky přídavných jmen (jarní/mladý)

U měkkých přídavných jmen (vzor jarní), píšeme vždy měkké I. U tvrdých přídavných jmen (vzor mladý) píšeme tvrdé Y, nikoliv však ve všech tvarech! V 1. pádě množného čísla rodu mužského životného píšeme -Í (malí chlapci jako mladí chlapci).

Jak se určuje Ovi ovy : Pokud přivlastňujeme něco, co je rodu ženského, píšeme vždy koncovku -ovy. Jestliže přivlastňujeme něco, co je rodu mužského neživotného, píšeme koncovku -ovy. Pokud přivlastňujeme něco, co patří k rodu mužskému životnému, musíme napsat v přivlastňovacím přídavném jménu koncovku -ovi.

Kdy se píše Ovi a ovy

Zakončení –OVI: Přivlastňujeme podstatná jména rodu mužského životného v 1. pádu. Zakončení –OVY: Přivlastňujeme podstatná jména rodu mužského životného ve 4. pádu.

Jak se určuje vzor přídavných jmen : Vzory přídavných jmen jsou rozděleny na vzory pro přídavná jména tvrdá, měkká a přivlastňovací. K určení správného vzoru si řekněte přídavné jméno v prvním pádě jednotného čísla, ve všech rodech.

jména přivl. poznáme podle rodu podstatného jména, které přídavné jméno blíže určuje. Např. matčin bratr (mužský rod životný), matčin dům (mužský rod neživotný), matčina šála (ženský rod), matčino kolo (střední rod).

V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. U písmen D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti.

Koho co ovy

pokud je jméno jiného rodu, nebo je neživotné, nebo je v jiném pádu, pak píšeme –ovy s tvrdým y (např. Viděl Vaškovy kamarády – koho co, 4. pád). Toto pravidlo platí rovněž při obráceném slovosledu, takže píšeme manželé Soukupovi, děti Kvapilovy, viděl manžele Soukupovy.V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. U písmen D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti.Mluvnické kategorie podstatných jmen. U podstatných jmen určujeme následující kategorie: pád, číslo, rod a vzor.

Jak poznáme, který vzor použít

• Určíme rod podstatného jména.
• Podíváme se, zda jméno končí na souhlásku/samohlásku.
• Pokud končí např. na souhlásku, vybíráme ze vzorů, které končí také na souhlásku.
• Řekneme si jméno ve 2. pádě. Podle něj pak vybereme vzor, jehož 2. pád končí stejně.

Co všechno se urcuje u podstatných jmen : U podstatných jmen určujeme následující kategorie: pád, číslo, rod a vzor.

Kdy se píše byly a byli : Základní pravidlo pro shodu přísudku s podmětem v množném čísle je, že pokud je podmět v rodě mužském životném, píšeme -i (muži byli), pokud je v rodě mužském neživotném anebo ženském, píšeme -y (stoly byly, ženy byly), pokud je v rodě středním, píšeme -a (prasata byla).

Jaký je 3 pád

umime.to/BWA

1. pád	nominativ	Kdo Co
3. pád	dativ	Komu Čemu
4. pád	akuzativ	Koho Co
5. pád	vokativ	Oslovujeme, voláme
6. pád	lokál	O kom O čem

V koncovkách podstatných jmen rodu mužského, která se skloňu- jí podle měkkých vzorů muž, stroj a soudce, píšeme vždy měkké i nebo í. V koncovkách podstatných jmen rodu ženského, která se skloňují podle tvrdého vzoru žena, píšeme tvrdé y; měkké i píšeme jen v 7. pádě čísla množného v koncovce -ami (ženami).V češtině rozlišujeme u podstatných jmen tři různé rody: rod mužský, rod ženský a rod střední. Mužský rod se dělí na životný a neživotný. Rod podstatného jména zjistíme pomocí ukazovacích zájmen TEN, TA, TO (ten pes – rod mužský, ta žena – rod ženský, to dítě – rod střední).

Jak určit vzor u podstatných jmen : Jak poznáme, který vzor použít

1. Určíme rod podstatného jména.
2. Podíváme se, zda jméno končí na souhlásku/samohlásku.
3. Pokud končí např. na souhlásku, vybíráme ze vzorů, které končí také na souhlásku.
4. Řekneme si jméno ve 2. pádě. Podle něj pak vybereme vzor, jehož 2. pád končí stejně.