Předložky (latinsky prepozice) jsou neohebný slovní druh a vyjadřují podobně jako příslovce vztah či okolnosti (místo, čas způsbo a další), ale svůj význam ukazují až ve spojení s podstatnými jmény (na kole), zájmeny (s ní), číslovkami (ve dvou) a málokdy s přídavnými jmény.Předložky vyjadřují věcný význam teprve ve spojení s podstatným jménem nebo zájmenem, s nímž tvoří předložkový pád. Jsou to krátká slova před podstatnými nebo přídavnými jmény. Například: na, v, ve, u, z, za, ze, do, k, ke, pod, nad, přes, před, o, od, do, okolo, mezi, mimo, vedle, pro…Předložky dělíme na vlastní (též primární), které nemohou zastávat funkci jiného slovního druhu (např. do, v, před) a nevlastní (též sekundární), které mohou být podle souvislosti i jiným slovním druhem (např. během, blízko).

Jaký máme předložky : Podle původu rozlišujeme předložky primární (též původní, v češtině např. na, v, do, z, k , u) a sekundární (též nepůvodní, např. kolem, díky, kvůli), které vznikly z jiných slovních druhů a ustálených frází.

Jak dělíme předložky

Předložky dělíme na vlastní a nevlastní. Vlastní předložky nemohou být jiným slovním druhem (k, u, při). Nevlastní předložky vznikly z jiných slovních druhů, proto mohou být i jiným slovním druhem (kolem, mezi, místo, vedle, skrz).

Jak se ptáme na předložky : Ptáme-li se otázkou KAM, jako například do města, do školy, na stůl apod. , pak se nám pojí předložka se 4. pádem. Ptáme-li se otázkou KDE, jako na příklad ve městtě, ve škole, na stole apod.

Předložky stojí vždy před nějakým podstatným jménem, jsou s ním ve spojení. S tímto jménem vždy vyjadřují nějaký vztah, například kde něco je (na zahradě), kdy se něco stane (za chvíli) a podobně. Někdy může mezi předložku a podstatné jméno vstoupit jiné slovo, předložka je ale i tak spojena s podstatným jménem.

Předložky jsou neslabičná nebo slabičná slova např.: v, ve, k, ke, s, se, z, ze, bez, na, do, po, od, za, pod, nad, přes, mezi, vedle, kromě, okolo. Jednoslabičné a neslabičné předložky vyslovujeme dohromady se slovy, ke kterým patří. Píšeme je však odděleně.

Co je to Předložková vazba

Předložková vazba vyjadřuje časový údaj, časovou blízkost Předložková vazba označuje zvuk, jenž doprovází děj 8. Předložková vazba vyjadřuje podrobení se nějaké síle, moci, vlivu (zastar.) Jako téma pro svou diplomovou práci js e si po pečlivém zvážení zvolili předložku P ruském a českém jazyce.Co musíte znát Nevlastní předložky mohou být i jiným slovním druhem (kolem domu = předložka, šel kolem = příslovce, s novým kolem = podstatné jméno).Předložka Z. Předložku Z píšeme vždy s 2. pádem. Ten poznáme podle toho, že se na slovo můžeme zeptat otázkou (bez) koho, čeho.

Jak určit předponu Nejprve určíme kořen slova. To, co se nachází před ním, je předpona. Předpon může být v jednom slově i více (nej-ne-o-vladatelnější).

Jak se ptáme na předložku : Ptáme-li se otázkou KAM, jako například do města, do školy, na stůl apod. , pak se nám pojí předložka se 4. pádem. Ptáme-li se otázkou KDE, jako na příklad ve městtě, ve škole, na stole apod.

Kdy se používá předložka na : tradice, významnost ulice (jde‑li o třídu, bulvár, hlavní ulici, důležitou dopravní tepnu apod., užívá se vesměs předložky na), umístění ulice v terénu, původ jména ulice, rozdíly teritoriální (zdá se, že předložka na má vyšší frekvenci na Moravě) apod.

Jak poznat předložku nevlastní

Dělení předložek. Předložky dělíme na vlastní a nevlastní. Vlastní předložky nemohou být jiným slovním druhem (k, u, při). Nevlastní předložky vznikly z jiných slovních druhů, proto mohou být i jiným slovním druhem (kolem, mezi, místo, vedle, skrz).

Pokud odtrhneme od slova skupinu vy a vznikne nám slovo, které dává smysl, jedná se o předponu vy-, vý- a ve slově píšeme tvrdé Y. Kromě toho je také dobré zkusit nahradit skupinu vy nějakou jinou předponou. Pokud to jde a vzniknou nám slova, která existují, jedná se opět o předponu a do slova napíšeme tvrdé Y.Jedno slovo může mít více předpon než jednu (nej-ne-pravděpodobnější, ne-vy-plněný, po-po-strčit). Jak postupovat při určování předpony ve slově Určíme si kořen slova. Vše, co se nachází před kořenem slova je předpona, případně jich může být více (příkop – kop je kořen slova, pří je předpona).

Kdy je se předložka : Předložka s (se) ve spojení se 4. pádem se objevuje výhradně v knižních výrazech být s to, kdo s koho. Pokud chceme naznačit směr pohybu dolů nebo z povrchu pryč, můžeme užít předložku (se) i ve 2. pádě.