Slovesa dělíme na:

• plnovýznamová – mají samostatný věcný význam: akční (činnostní) – vyjadřují činnost, vycházející od nějakého činitele:
• pomocná – vyskytují se ve spojení s významovým slovesem: vlastní pomocná slovesa – být, bývat, mít, mívat: byl bych zůstal;

Sloveso je ve většině případů ve větě přísudkem. Slovesa lze časovat, což znamená, že mění svůj tvar podle času, v němž se děj odehrává. Příklady sloves: běžet, myslet, dělat, skákat, koupit, vyhodit, rozhodnout.Říkají nám, co kdo dělá, dělal nebo budě dělat. Slovesa totiž vyjadřují děj nebo jiným slovem činnost. Často se slovesa určují také jako slovní druh, který nám říká, co zvířata, osoby a věci dělají. Je na Vás, která z definic Vám lépe vyhovuje, u obou je totiž důležité, že slovesa označují, co kdo dělá.

Co Urcijeme u sloves : určujeme u nich OSOBU, ČÍSLO, ZPŮSOB a ČAS, později i ROD, VID a DOKONAVOST.

Jaké jsou tvary slovesa být

Tvary slovesa 'být' v minulém čase

• osoba. I was/'aɪ wəz//aj wəz//'aɪ wəz//aj wəz/ – byl jsem. we were/'wi: wɜ://wí wә́//'wi: wɜ:r//wí wә́r/ – byli jsme.
• osoba. you were/'ju: wɜ://jú wә́//'ju: wɜ:r//jú wә́r/ – byl jsi. you were/'ju: wɜ://jú wә́//'ju: wɜ:r//jú wә́r/ – byli jste.
• osoba.

Jaké jsou druhy sloves : Slovesa můžeme rozdělit na plnovýznamová (dějová) – růst, psát, bydlet a na neplnovýznamová (pomocná), která se dále dělí na:

• Sponová – být, bývat, stát se, stávat se, zůstat.
• Způsobová – muset, smět, moci, mít, chtít.
• Fázová – začít, začínat, přestat, přestávat.

U sloves prozatím určujeme čtyři mluvnické významy (nejlépe v tomto pořadí): osobu, číslo, způsob a čas. Ve vyšších třídách se k nim přidá slovesný rod (činný a trpný), slovesný vid (dokonavý a nedokonavý) a také třída (1. -5.

6. Příslovce – vyjadřují bližší okolnosti dějů. Odpovídají na otázky kde, kam, kdy, jak (např. nahoře, daleko, dříve, lépe…).

Co to je infinitiv

INFINITIV (neurčitek) Neurčitý tvar slovesa nevyjadřující ve své vnitřní struktuře rysy osoby, čísla, způsobu ani času, tvořený z tzv. ↗infinitivního kmene příponou ‑t / ‑ti (hrát ‒ neutrálně / hráti ‒ arch., neutrálně ve slovnících), n.Infinitiv snadno poznáme podle jeho zakončení. Sloveso v infinitivu končí nejčastěji příponou -t (sedět, ležet, mlít, zívat, vstávat, vařit, dělat, spát). Někdy může být zakončen i příponou -ti (mávati, kolébati, zívati, seděti, plakati).Znamená existovat, někde se nacházet. Když tedy někde jsme, pobýváme tam, někde se nacházíme, jedná se o sloveso být. Slovo být ale použijeme i v případě, že chceme říct, že někdo něčím byl, nebo chce být. Tvrdé Y píšeme také tehdy, když mluvíme o nějaké vlastnosti.

Někdy můžeme sloveso BÝT nahradit slovesem CÍTIT. Např. Cítil jsem se ospale namísto Byl jsem ospalý. Někdy však sloveso cítit může mírně pozměnit význam věty.

Co je za druh slova se : Zájmena. Zájmena jsou ohebný slovní druh. Ve větě obvykle zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně je blíže určují. Příklady zájmen: já, my, ona, náš, jejich, jaký, někdo, žádný, se, jenž.

Jak se ptáme na mluvnické kategorie : Určujeme u nich tyto mluvnické kategorie: osoba, číslo, čas, způsob, slovesný rod, slovesný vid, třída a vzor. Ptáme se na ně otázkou: CO KDO DĚLÁ Co všechno určujeme u sloves ti ozřejmí toto učivo.

Co je Gramaticka kategorie podstatných jmen

Gramatickou kategorii čísla podstatných jmen můžeme vysvětlit jako schopnost podstatného jména reflektovat ve svých formách vztah k množství. Základním protikladem je zde jednost (singularita) –⁠⁠⁠⁠ „jeden“ (muž) a nejednost (pluralita) –⁠⁠⁠⁠ „víc než jeden“ (muži), které jsou vyjadřovány tzv.

Příslovce popisují bližší okolnosti nějakého děje. Říkají nám, kdy, jak a kde se něco stalo. Odpovídají na otázky jak, kdy, kde, odkud, kam, dokdy a podobně.Příslovce jsou neohebný slovní druh, který vyjadřuje bližší okolnosti děje (místo, čas, způsob atd.). Nejčastěji se vážou na slovesa (šel rychle), přídavná jména (vemi rychlý) a příslovce (značně nezdravě). Mohou se vázat i na podstatná jména (cesta domů).

Jak poznat infinitiv : Infinitiv snadno poznáme podle jeho zakončení. Sloveso v infinitivu končí nejčastěji příponou -t (sedět, ležet, mlít, zívat, vstávat, vařit, dělat, spát). Někdy může být zakončen i příponou -ti (mávati, kolébati, zívati, seděti, plakati).