Infinitiv snadno poznáme podle jeho zakončení. Sloveso v infinitivu končí nejčastěji příponou -t (sedět, ležet, mlít, zívat, vstávat, vařit, dělat, spát). Někdy může být zakončen i příponou -ti (mávati, kolébati, zívati, seděti, plakati).INFINITIV (neurčitek) Neurčitý tvar slovesa nevyjadřující ve své vnitřní struktuře rysy osoby, čísla, způsobu ani času, tvořený z tzv. ↗infinitivního kmene příponou ‑t / ‑ti (hrát ‒ neutrálně / hráti ‒ arch., neutrálně ve slovnících), n.V češtině se infinitiv tvoří koncovkou –t (dělat, prosit, krýt, tisknout) a –ci (moci, říci, péci), případně –ti. Tvary na –ti (u sloves jako nésti, dělati se tvoří přidáním –i) jsou však dnes považovány za knižní. Koncovka –ci je dnes nahrazována –ct (moct, říct, péct), obě varianty jsou považovány za správné.

Kdy se používá infinitiv : Infinitiv s "to" vyjadřující účel nebo záměr nějakého děje

Zde to znamená totéž jako in order to nebo so as to.

Jak vypadá infinitiv

Infinitiv je tvar slovesa, který má jak vlastnosti slovesa, tak i vlastnosti substantiva. Kmen infinitivu je deverbální, infinitiv též váže větné členy jako sloveso. Přibírá však pádové koncovky a větné fráze s infinitivem mají funkci subjektu, objektu, atributu či adverbiále.

Jak se ptáme na infinitiv : Infinitiv (neurčitek, v češtině většinou končí na -t) může být všemi větnými členy. Podmět se na ZŠ chápe jako jeden ze dvou základních větných členů – ptáme se na něj přísudkem a otázkou kdo, co (podmět je vždy v 1. pádu).

Infinitiv (neurčitek, v češtině většinou končí na -t) může být všemi větnými členy. Podmět se na ZŠ chápe jako jeden ze dvou základních větných členů – ptáme se na něj přísudkem a otázkou kdo, co (podmět je vždy v 1. pádu). Podmět vyjádřený infinitivem (Kouřit je zde zakázáno.)

Slovesná osoba

Lze ji určit pouze u sloves v určitém tvaru, ne u infinitivu. První osoba – já, my. Druhá osoba – ty, vy. Třetí osoba – on, ona, ono, oni, ony, ona.

Jaké jsou slovesa

Slovesa jsou ohebný slovní druh, který vyjadřuje činnost, stav, děj nebo změnu stavu. Sloveso je ve většině případů ve větě přísudkem. Slovesa lze časovat, což znamená, že mění svůj tvar podle času, v němž se děj odehrává. Příklady sloves: běžet, myslet, dělat, skákat, koupit, vyhodit, rozhodnout.Podmětem je nejčastěji podstatné jméno nebo zájmeno, může však být být vyjádřen: kterýmkoli slovním druhem. Na podmět se ptáme: Kdo, co Na stromě rostou jablka. Kdo, co roste na stroměTradičně se ve školské praxi rozlišují tyto typy rozvíjejících větných členů:

• přívlastek.
• předmět.
• příslovečné určení
• doplněk (jako jediný typ je řízen současně ve dvou skladebních dvojicích, protože je závislý současně na obou členech základní skladební dvojice, na podmětu i na přísudku)

Slovesa dělíme na: plnovýznamová – mají samostatný věcný význam: akční (činnostní) – vyjadřují činnost, vycházející od nějakého činitele: předmětová – váží k sobě předmět ustálenou vazbou (předložkově, bezpředložkově, v 2., 3., 4.

Jak se ptáme na osobu : Pokud jsou ve tvaru určitém (tj. vyjadřují určitou osobu), ptáme se na ně CO KDO DĚLÁ: Pes skáče.

Jak se vyznačují slovesa : Co určujeme u sloves

Sloveso ohýbáme do různých tvarů a říkáme, že jsme někde byli, nebo tam teprve budeme, nebo už jsme. Slovesa ale na rozdíl od jiných ohebných druhů (podstatná jména, přídavná jména, zájmena a číslovky) neskloňujeme, ale časujeme. Změně tvarů tedy neříkáme skloňování, ale časování.

Jak dělíme slovesa

Slovesa dělíme na:

• plnovýznamová – mají samostatný věcný význam: akční (činnostní) – vyjadřují činnost, vycházející od nějakého činitele:
• pomocná – vyskytují se ve spojení s významovým slovesem: vlastní pomocná slovesa – být, bývat, mít, mívat: byl bych zůstal;

Vyjádřený podmět je podmět, který je ve větě slovně vyjádřen. Nevyjádřený podmět je podmět, který není ve větě slovně vyjádřen, ale známe ho. Všeobecný podmět je podmět, který není ve větě blíže určen. Dá se nahradit za oni / ony.Podmět vyjadřuje původce děje nebo nositele činnosti. Podmět je vždy v 1. pádě. Podmětem je nejčastěji podstatné jméno nebo zájmeno, může však být být vyjádřen: kterýmkoli slovním druhem. Na podmět se ptáme: Kdo, co

Kolik máme větných členů : V češtině rozlišujeme následující větné členy:

• podmět.
• přísudek.
• přívlastek.
• předmět.
• příslovečné určení
• doplněk.