Stavbu souvětí můžeme znázornit VĚTNÝM VZORCEM. Každou větu označíme písmenem V a číslicí, která označuje pořadí věty v souvětí. Do vzorce zapíšeme také všechny spojky, čárky a znaménka na konci souvětí.Do vzorce zapisujeme jednotlivé věty (V) označené číslem, spojovací výrazy a čárky mezi větami a znaménko na konci souvětí. Pozor na spojky a čárky ve větách jednoduchých, ty se do vzorce nezapisují. ( např.: Vlaštovky, jiřičky a špačci jsou stěhovaví ptáci.) Příklady: Alenka si hraje s kočárkem a panenkou.Souvětí můžeme zjednodušeně zapsat pomocí větného vzorce. Např.: Dostanu nové kolo, když budu mít dobré známky na vysvědčení. V1, když V2. Větný vzorec obsahuje počet vět v souvětí, čárky, spojovací výrazy, které k sobě věty spojují, a znaménka na konci věty.

Co je V1 a V2 : Knižní vazby. Značení knižní vazby (V1, V2, V4, V8) vychází ze standardizovaného názvosloví vazeb používaných v české polygrafické výrobě (dle norem ČSN). Je to nejjednodušší způsob označení knižní vazby při tisku knih v poptávce. O vazbě V1 uvažujte pro rozsah 8–60 stran (záleží i na zvoleném papíru).

Jak poznat větný člen

Větný člen je nejmenší jednotka větné struktury. Pozná se podle toho, že se dá ve větě přesunout jen jako celek. Slova se mluvnicky spojují ve věty, stávají se větnými členy a tvoří mluvnickou výstavbu věty.

Co se určuje u vět : Tradiční pohled chápe jako českou větu celek, který je založen na určitém slovesném tvaru, tedy přísudku. Pokud věta vedle přísudku obsahuje také podmět, jde o větu dvojčlennou: Matka litovala dítě. V případě, že věta podmět neobsahuje, označujeme ji jako větu jednočlennou: Matce je líto dítěte.

Větný celek = souvětí – věta složená ze dvou nebo několika vět, které spolu souvisí po stránce obsahové.

Sešitová vazba V1 – Brožury

Často je nazývána jako časopisecká či vazba na stříšku. Jednotlivé stránky jsou ve složkách sneseny do sebe a ve hřbetu jsou sešity buď kovovými skobami, anebo krejčovským stehem. V závěrečné části se sešitá publikace ořeže ze tří stran.

Co je věta souvětí

Souvětí vznikne spojením dvou nebo více vět jednoduchých. Obsahuje proto dvě nebo více sloves ve tvaru určitém (dva nebo více přísudků). Maminka uklízí pokoj, protože nesnáší nepořádek.Počet vět v souvětí je dán počtem sloves v určitém tvaru. Jednotlivé věty v souvětí jsou spojeny spojkami souřadícími (to jsou spojky z poměrů), spojkami podřadícími, vztažnými zájmeny, vztažnými příslovci nebo pouze čárkami.Sešitová vazba V1 – Brožury

Často je nazývána jako časopisecká či vazba na stříšku. Jednotlivé stránky jsou ve složkách sneseny do sebe a ve hřbetu jsou sešity buď kovovými skobami, anebo krejčovským stehem. V závěrečné části se sešitá publikace ořeže ze tří stran.

Souvětí je spojení dvou a více vět do vyššího větného celku.

Nelze se na ni zeptat jinou větou. Jestliže na větě hlavní závisí věta vedlejší, je věta hlavní větou řídící. Je mluvnicky závislá na jiné větě.

Jaké jsou větné členy : Základní větné členy jsou podmět a přísudek. Rozvíjející větné členy jsou předmět, příslovečné určení, přívlastek a doplněk. Větný člen může být tvořen jedním slovem, někdy ho ale může tvořit i spojení více slov.

Jak se ptáme na větné členy : Větné členy

• Podmět vyjadřuje původce děje nebo nositele činnosti, je vždy v 1. pádě. Ptáme se na něj: Kdo, co Na stromě rostou jablka. Kdo, co roste na stromě Jablka.
• Přísudek vyjadřuje činnost nebo stav podmětu. Ptáme se na něj: Co dělá podmět Na stromě rostou jablka. Co dělají jablka Rostou.

Co musí obsahovat věta

Tradiční pohled chápe jako českou větu celek, který je založen na určitém slovesném tvaru, tedy přísudku. Pokud věta vedle přísudku obsahuje také podmět, jde o větu dvojčlennou: Matka litovala dítě. V případě, že věta podmět neobsahuje, označujeme ji jako větu jednočlennou: Matce je líto dítěte.

„Hlavní věta

Je věta v souvětí, která není závislá na jiné větě a může tedy stát i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá. Každé souvětí musí obsahovat alespoň jednu hlavní větu. Značení ve větném rozboru: VH. Na hlavní větu se nelze zeptat!Větný člen je nejmenší jednotka větné struktury. Pozná se podle toho, že se dá ve větě přesunout jen jako celek. Slova se mluvnicky spojují ve věty, stávají se větnými členy a tvoří mluvnickou výstavbu věty. Větným členem se stává každé plnovýznamové slovo, které vstoupí do věty a získá tak svoji větnou funkci.

Co tvoří větu : Tradiční pohled chápe jako českou větu celek, který je založen na určitém slovesném tvaru, tedy přísudku. Pokud věta vedle přísudku obsahuje také podmět, jde o větu dvojčlennou: Matka litovala dítě. V případě, že věta podmět neobsahuje, označujeme ji jako větu jednočlennou: Matce je líto dítěte.