Každou buňku tvoří plazmatická membrána, cytoplazma, jádro a další buněčné organely. Zatímco některé organismy jsou pouze jednobuněčné (např. bakterie či různí prvoci), jiné organismy jsou mnohobuněčné (např. živočichové, vyšší rostliny).Buněčná membrána

No dobře, tak ne všechno v buňce je z proteinů. Například samotný obal buňky nazvaný cytoplasmatická membrána či buněčná membrána je z fosfolipidů (v podstatě vrstva tuku). Můžeme si ji představit jako kůži buňky.Cytoplazmatická membrána (také plazmatická membrána, plazmalema) je tenký semipermeabilní obal ohraničující vnitřek buňky od vnějšího prostředí a kontrolující pohyb látek do buňky a ven z buňky. Buněčná membrána je selektivně permeabilní pro ionty a organické molekuly, a v zásadě chrání buňku před vnějšími vlivy.

Co obsahuje jádro buňky : Obsahuje především chromatin, tedy jadernou DNA a s ní asociované proteiny (histony a podobně). Kromě chromatinu lze v jádře najít ještě jadérka a další drobné struktury.

Co je mitochondrie

Mitochondrie jsou membránové buněčné organely vyskytující se v eukaryotických buňkách. Jejich základní funkcí je produkce energie pro organizmus. Mitochondrie se vyvinuly pravděpodobně ze samostatně žijících bakterií, které vstoupily do jiných buněk, proto mají dvojitou membránu.

Co obsahuje buněčnou stěnu : Buněčná stěna je tvořena komplexy polysacharidů, proteinů a aromatických látek, které vytvářejí strukturu podobnou železobetonu. Některé složky tvoří vlákna, jiné zase výplň mezi těmito vlákny. Chemické složení a uspořádání jednotlivých komponent se liší v závislosti na druhu rostliny a typu buňky.

Buněčné jádro, neboli nucleus, je obsaženo v každé buňce, která se může dělit. V jádře je uchovávána genetická informace buňky. Jádro je největší a nejvýznamnější buněčnou organelou.

Prokaryotické buňky neobsahují žádné jádro, pouze jednu molekulu DNA bez obalu, kterou nazýváme "nukleoid" (obsahuje 6 000 až 8 000 genů). Nemají také žádné organely obalené vlastní membránou, jako například mitochondrie. Nejsou schopny spojovat se a tvořit tkáně nebo pletiva.

Co dělá membrána

Stavba cytoplazmatické membrány

Ohraničuje a vymezuje buňku, zajišťuje selektivní propustnost a regulaci prostředí v buňce, rozpoznává buňky pomocí buněčné signalizace a umožňuje adhezi buněk.Jádro se skládá z nukleonů, těmi jsou neutrony a kladně nabité protony. Ty se pak dále skládají z kvarků a gluonů. Nukleony uvnitř jádra jsou navzájem k sobě poutány silami, které v zásadě vznikají mezi jejich podsložkami tedy mezi kvarky a gluony.Typickou součástí bakteriálních buněk je peptidoglykanová buněčná stěna, jaderná oblast (nukleoid), DNA bez intronů, plazmidy a prokaryotický typ ribozomů.

Změny ve vnějším prostředí vnímá celá buňka a také její speciální organela, mitochondrie, která v buňce vyrábí energii v podobě chemické sloučeniny adenosintrifosfátu (ATP). Mitochondrie během tohoto procesu vysílají do vnitřního prostředí buňky signály, pomocí kterých buňku informují o tom, jak se jim daří.

Co obsahují mitochondrie : V mitochondriích vznikají molekuly adenosintrifosfátu (ATP), které buňka následně využívá pro pohon chemických reakcí. Mitochondrie obsahují svou vlastní DNA, tzv. mitochondriální DNA. Příkladem buněk, v nichž se mitochondrie nevyskytují, jsou erytrocyty.

Čím je tvořena buněčná stěna : Buněčná stěna udává tvar rostlinné buňky, který úzce souvisí s její funkcí v pletivu. Složení buněčné stěny se liší v závislosti na druhu rostliny i pletiva, nejčastějšími komponenty, které jsou ve stěně vždy přítomné jsou celulóza, hemicelulózy, pektiny (vše polysacharidy) a proteiny (strukturní i enzymy).

Co je nucleus accumbens

Nucleus accumbens (NAcc), také známý jako accumbens nucleus nebo nucleus accumbens septi (což je latinsky jádro ležící proti přepážce neboli septu), je součástí bazálních ganglií koncového mozku.

Prokaryota, jako každé živé organismy, obsahují nukleovou kyselinu, nositelku genetické informace. Je to vždy DNA. Syntéza proteinů probíhá na ribozomech, které jsou u prokaryot pouze volně uloženy v cytoplazmě. Prokaryotické ribozómy (70S) jsou menší než ribozomy eukaryot (80S).Cytoplazma je koloidní roztok. Hlavním rozpouštědlem je voda, která obsahuje většinu organických látek a anorganických biogenních prvků. Funkce: Cytoplazma tvoří prostředí pro organely, umožňuje průběh buněčných reakcí, transportuje látky po buňce, umožňuje dělení buněk.

Jaké funkce má buňka : Buňka je nejmenší jednotkou živého těla,tj. pouze buňka je schopna realizovat základní funkce organismu, jako jeho metabolismus, růst, pohyb, rozmnožování a dědičnost. Součástmi buňky jsou buněčná membrána (plasmalemma), cytosol nebo cytoplasma (asi 50 obj.