Slovesa jsou ohebný slovní druh, který vyjadřuje činnost, stav, děj nebo změnu stavu. Sloveso je ve většině případů ve větě přísudkem. Slovesa lze časovat, což znamená, že mění svůj tvar podle času, v němž se děj odehrává. Příklady sloves: běžet, myslet, dělat, skákat, koupit, vyhodit, rozhodnout.Slovesná osoba

Lze ji určit pouze u sloves v určitém tvaru, ne u infinitivu. První osoba – já, my. Druhá osoba – ty, vy. Třetí osoba – on, ona, ono, oni, ony, ona.Říkají nám, co kdo dělá, dělal nebo budě dělat. Slovesa totiž vyjadřují děj nebo jiným slovem činnost. Často se slovesa určují také jako slovní druh, který nám říká, co zvířata, osoby a věci dělají. Je na Vás, která z definic Vám lépe vyhovuje, u obou je totiž důležité, že slovesa označují, co kdo dělá.

Co se Sklonuje u sloves : Co určujeme u sloves

Sloveso ohýbáme do různých tvarů a říkáme, že jsme někde byli, nebo tam teprve budeme, nebo už jsme. Slovesa ale na rozdíl od jiných ohebných druhů (podstatná jména, přídavná jména, zájmena a číslovky) neskloňujeme, ale časujeme. Změně tvarů tedy neříkáme skloňování, ale časování.

Co se určuje u slovních druhů

Určujeme u nich tyto mluvnické kategorie: osoba, číslo, čas, způsob, slovesný rod, slovesný vid, třída a vzor. Ptáme se na ně otázkou: CO KDO DĚLÁ Co všechno určujeme u sloves ti ozřejmí toto učivo. Neohebné slovní druhy mají jen jeden tvar, nemůžeme je skloňovat ani časovat.

Co je to vzor u sloves : Stejně jako u podstatných jmen i u sloves určujeme vzory, které rozhodují o podobě všech tvarů daného slova. Určují také, jaký tvar bude v kterém případě správný. Problematičtější na psaní jsou například tvary 3. osoby množného čísla v přítomném čase, rozkazovací způsob, minulý čas 3.

Infinitiv snadno poznáme podle jeho zakončení. Sloveso v infinitivu končí nejčastěji příponou -t (sedět, ležet, mlít, zívat, vstávat, vařit, dělat, spát). Někdy může být zakončen i příponou -ti (mávati, kolébati, zívati, seděti, plakati).

U sloves určujeme mluvnické kategorie, a to osobu, číslo, způsob a čas. Všimněte si pořadí jednotlivých kategorií. Čas určujeme až jako poslední.

Co je co za slovní druh

vztažná zájmena (kdo, co, který, jaký, čí, jenž), číslovky (kolik, kolikátý, kolikrát) a příslovce (kde, kam, kdy, jak) v sobě spojují funkci podstatného jména (resp. přídavného jména nebo příslovce) a podřadící spojky.Zájmena. náš, oni, tento, jeho, svůj, kdo, jaký, nikdo, nic, nijaký, každý…používáme v množném čísla tvary oči, uši (psí oči, králičí uši), v 7. pádě množného čísla používáme ve slovech oči, uši, ruce, nohy a jejich zdrobnělinách zakončení -ma: s očima, ušima, rukama, ručičkama, nohama (pozor, ale s koleny a rameny).

Pro skloňování slova ucho platí stejná pravidlo jako pro oko. V jednotném čísle je vždy středního rodu a skloňujeme ho podle vzoru město. V množném čísle rozhoduje význam slova. Tvar ucha použijeme, pokud mluvíme o uchu hrnce nebo jehly.

Jak spravne urcit slovní druhy : Tipy k určování slovních druhů

Ptáme se na ně KOLIK, KOLIKRÁT, KOLIKÁTÝ, KOLIKERY, KOLIKANÁSOBNÝ Ptáme se na ně CO KDO DĚLÁ Ptáme se na ně KDY, KDE, KAM, JAK Nikdy nestojí ve větě osamoceně, vždy je za nimi podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno nebo číslovka.

Co se určuje u zájmen : Mluvnické kategorie zájmen: pád, číslo, rod, druh, vzor (ne všechna zájmena mají všechny kategorie).

Jak urcit vzory

Jak poznáme, který vzor použít

1. Určíme rod podstatného jména.
2. Podíváme se, zda jméno končí na souhlásku/samohlásku.
3. Pokud končí např. na souhlásku, vybíráme ze vzorů, které končí také na souhlásku.
4. Řekneme si jméno ve 2. pádě. Podle něj pak vybereme vzor, jehož 2. pád končí stejně.

Podle zakončení tvarů 3. osoby, čísla jednotného, času přítomného, rozdělujeme slovesa do pěti tříd. Déle ve slovesných třídách určujeme vzory podle zakončení kmene min. času nebo podle dalších rozdílů v zakončení.Infinitiv (také neurčitek) je neurčitý tvar slovesa, který nevyjadřuje osobu, číslo, způsob ani čas. Často se pokládá za základní (reprezentativní) tvar slovesa, který je uváděn ve slovnících.

Na co končí infinitiv : Infinitiv. Infinitiv je tvořen koncovkou -t, knižně též -ti; u některých sloves -ct (-ci): být/býti, jít/jíti, péct/péci.