Tvoří ji individuální spojení biologických, psychologických a sociálních aspektů každého jedince. Utváří se ve vztazích k sobě, ke druhým, vůči prostředí a společnosti a projevuje se vždy jako celek.Charakter se utváří v dlouhodobém procesu sociálního učení. Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména morálních, etických, estetických apod. Podle G.W. Allporta je charakter eticky zhodnocená osobnost; resp. takové charakteristiky osobnosti, u nichž lze posoudit jejich morální kvalitu.Hlavními biologickými činitely vývoje osobnosti jsou nervová soustava, endokrinní systém a tělesná konstituce. Nervová soustava je významný činitel vývoje osobnosti z toho důvodu, že se funkčně prolíná s dědičnými a získanými dispozicemi člověka.

Co ovlivňuje vývoj člověka : Za hlavní činitele psychického vývoje jedince jsou považovány dědičnost a vliv vnitřního (prenatální období) a vnějšího prostředí (jeho kvalita, intenzita a doba působení). vliv prostředí – obecné sociokulturní vlivy (normy a hodnoty dané doby, způsoby uvažování a chování) jsou jedinci interpretovány tzv.

Co utváří osobnost cloveka

činitelé, kteří osobnost utváří, dělíme do 3 skupin: dědičnost a růst – vnitřní podmínky. prostředí – vnější vliv. výchova – vnější vliv.

Jaké mohou být povahy : Povahové typy

• Sangvinik – veselý, otevřený a bezstarostný.
• Cholerik – nesnáší, když nemá pravdu, potřebuje vyhrávat.Je tvrdohlavý a cílevědomý.
• Flegmatik – klidný až lhostejný, mírumilovný, vyrovnaný a poměrně spolehlivý.
• Melancholik – uzavřený, tichý, přecitlivělý a vážný.

činitelé, kteří osobnost utváří, dělíme do 3 skupin: dědičnost a růst – vnitřní podmínky. prostředí – vnější vliv. výchova – vnější vliv.

Každý z nás je jiný, ovlivňuje nás celá řada faktorů od genetiky a socio-kulturního prostředí přes naše znalosti a zkušenosti až po emoce, ale i situace apod.

Co utváří osobnost

činitelé, kteří osobnost utváří, dělíme do 3 skupin: dědičnost a růst – vnitřní podmínky. prostředí – vnější vliv. výchova – vnější vliv.Evoluce člověka neboli jeho vývoj v postupných stádiích od nižšího řádu k vyššímu, probíhala pomocí tzv. hominizace, tedy stupňovitého růstu, rozvoje a zušlechťování člověka.Právě proto vzniklo dodnes známé rozdělení temperamentu do čtyř různých typů – sangvinik, cholerik, melancholik a flegmatik. O temperamentu se v dávných dobách přemýšlelo jinak než v dnešní době. Například Hippokrates dával projevy jednotlivých temperamentů za příčinu jakýmsi tělesným šťávám.

Ve svém jednání se u jednotlivců projevují charakterové vlastnosti. Mohou být pozitivní i negativní. Pozitivní – ochotna, laskavost, pravdomluvnost, poctivost, pečlivost, rozvážnost, upřímnost, tolerance, věrnost…. Negativní – lhostejnost, lenost, závist, nenávist, zbabělost, nedbalost, nedůvěřivost, ignorace,….

Co ovlivňuje naše vnímání : Vnímání okolního světa závisí na tom, jaké závěry jsme vyvodili z pojetí a vnímání sebe sama. Člověk vnímá sebe sama jako toho, k němuž mají ostatní lidé nějaký vztah, od něhož něco očekávají. A to zcela podstatně ovlivňuje vzájemnou komunikaci.

Jak se vyvinul člověk : Zhruba před 25 mil. let se z úzkonosých primátů Starého světa oddělila nadčeleď Hominoidi, do které dnes patří i člověk. Vývoj hominoidů pokračoval především v oblastech dnešní Afriky a jihovýchodní Asii. Euroasijští hominoidi byli nuceni změnou přírodních podmínek sestoupit ze stromů a přizpůsobovat se životu na zemi.

Z jaké opice se vyvinul člověk

Úzkonosí primáti oligocénu

Aegyptopithecus je asi nejznámější zástupce oligocénních primátů. Je jedním z předků všech dnešních úzkonosých opic včetně člověka. Žil zhruba před 35–28 miliony let v provincii Fajjúm v dnešním Egyptě. Dosahoval velikosti asi 60–70 cm a hmotnosti 4–6 kg.

Mezi významné faktory ovlivňující komunikaci patří sociální percepce, charakteristiky prostředí, v němž komunikace probíhá, a osobností i vývojové charakteristiky komunikujících. Sociální percepce znamená způsob vnímání a poznávání druhých osob a vytváření dojmu a názoru na druhé.Vnímání (percepce) je kognitivní proces zahrnující organizaci a interpretaci senzorických informací. Výsledkem vnímání jsou vjemy (ty se liší od neúplných údajů zaznamenaných smysly).

Co bylo před příchodem člověka : Zřejmě nejpopulárnějším předchůdcem dnešního člověka, „pračlověkem“, je člověk neandertálský, běžně nazývaný neandertálec.