Podstatné jména jsou ohebný slovní druh. Podstatná jména označují mimo jiné názvy osob, zvířat, rostlin, věcí, vlastností, dějů, činností, pocitů, vědních oborů a školních předmětů.Jak poznáme, který vzor použít

1. Určíme rod podstatného jména.
2. Podíváme se, zda jméno končí na souhlásku/samohlásku.
3. Pokud končí např. na souhlásku, vybíráme ze vzorů, které končí také na souhlásku.
4. Řekneme si jméno ve 2. pádě. Podle něj pak vybereme vzor, jehož 2. pád končí stejně.

podstatná jména můžeme dělit na konkrétní (názvy osob, zvířat a věcí) a abstraktní (názvy vlastností, dějů a stavů). Konkrétní můžeme dále ještě dělit na obecná (například pes, muž) a osobní (Alík, Karel). Dále existují například podstatná jména hromadná (listí) a pomnožná (kalhoty.

Jak se určují vzory podstatných jmen : Končí-li jméno na souhlásku, řídíme se vzory: píseň, kost, pokud na samohlásku – vzory: žena, růže. Žena je vzor tvrdý, naopak ostatní (růže, píseň a kost) řadíme mezi vzory měkké (viz též téma Koncovky podstatných jmen: ženský rod).

Co všechno se urcuje u podstatných jmen

U podstatných jmen určujeme následující kategorie: pád, číslo, rod a vzor.

Co se uci v 6 tride cestina : V šesté třídě se zdokonaluji v určování mluvnických kategorií u jmen i u sloves, učím se rozlišovat psaní zdvojených souhlásek. Ujasňuji si, kdy a kde se píše předpona s- a z-. Vím, jaké i / y napsat v koncovce přídavných jmen. Mimo to zvládám určit druhy zájmen a číslovek.

V koncovkách podstatných jmen rodu mužského, která se skloňu- jí podle měkkých vzorů muž, stroj a soudce, píšeme vždy měkké i nebo í. V koncovkách podstatných jmen rodu ženského, která se skloňují podle tvrdého vzoru žena, píšeme tvrdé y; měkké i píšeme jen v 7. pádě čísla množného v koncovce -ami (ženami).

Vzor píseň: píseň bez písnĚ – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na souhlásku a pokud je ve 2. pádě -E/Ě (např. třešeŇ bez třešnĚ).

Co se vše urcuje u podstatných jmen

U podstatných jmen určujeme následující kategorie: pád, číslo, rod a vzor.Patří sem jak názvy obecné (holčička, kočka, babička), tak názvy vlastní (Jitka, Mikeš, Iva). Podstatná jména poznáme také podle toho, že si na ně můžeme ukázat: TEN, TA, TO, případně TI, TY a TA. Například: ten medvěd, ta medvědice,to medvídě, ti medvědi, ty medvědice a ta medvíďata.U sloves prozatím určujeme čtyři mluvnické významy (nejlépe v tomto pořadí): osobu, číslo, způsob a čas. Ve vyšších třídách se k nim přidá slovesný rod (činný a trpný), slovesný vid (dokonavý a nedokonavý) a také třída (1. -5.

Přídavná jména vyjadřují vlastnosti podstatných jmen nebo zpřesňují či jinak vymezují jejich význam. Skloňují se. Ve větě plní nejčastěji roli přívlastku shodného, ale mohou být i doplňkem či jmennou částí přísudku. Určují se u nich mluvnické katerogie pádu, čísla a rodu a dále vzor.

Co se bere v 8 tride : V osmé třídě se věnuji obohacování slovní zásoby a seznamuji se se slovy přejatými, jejich skloňováním a pravopisem. Poznávám nové mluvnické kategorie určované u sloves, a to slovesný vid, slovesnou třídu a slovesný vzor. Učím se číst graficky znázorněná souvětí a trénuji interpunkci.

Co se uci ve druhé tride : Slovo, slabika, hláska, písmeno, rozdělení hlásek – tvrdé, měkké, obojetné (uvědoměle používá psaní i,í-y,ý po měkkých a tvrdých souhláskách) Abeceda (vyjmenuje řadu písmen jdoucích po sobě v abecedě, řadí slova podle abecedy)

Kdy se píše Ovi a ovy

Pokud přivlastňujeme něco, co je rodu ženského, píšeme vždy koncovku -ovy. Jestliže přivlastňujeme něco, co je rodu mužského neživotného, píšeme koncovku -ovy. Pokud přivlastňujeme něco, co patří k rodu mužskému životnému, musíme napsat v přivlastňovacím přídavném jménu koncovku -ovi.

kuře! kuřata! Vzor kuře je vzor smíšený, to znamená, že v jeho koncovkách může být tvrdé y/ý nebo měkké i/í.Podstatné jméno paní skloňujeme podle vzoru jarní pro ženský rod, podle kterého běžně skloňujeme přídavná jména. Jediný rozdíl je u 2. pádu množného čísla, ve kterém je tvar (bez) paní, ne (bez) paních.

Kolik je podstatných jmen : Jedná se o tři skupiny podstatných jmen – jména hromadná, pomnožná a látková, která se vyznačují tím, že mluvnická kategorie čísla neodpovídá počtu dané věci (např. mluvnické číslo je množné, ale označovaná věc je pouze jedna či naopak).