2. stupeň: vyšší nebo nižší míra vlastnosti (mladší, červenější, větší), 3. stupeň: nejvyšší nebo nejnižší míra vlastnosti (nejmladší, nejčervenější, největší).Třetí stupeň se tvoří připojením předpony nej‑ k druhému stupni: nejlehčí, nejměkčí, nejkrásnější. Druhý a třetí stupeň se tvoří takřka neomezeně od přídavných jmen vyjadřujících vlastnost a hodnocení (i v přeneseném významu). Existují však i přídavná jména, která stupňovat nelze, např. různá přídavná jména vztahová.Přídavná jména vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí a jevů označených podstatným jménem. Shodují se s nimi v pádě, čísle a rodě.

Co urcuji přídavná jména : Přídavná jména jsou ohebný slovní druh. Označují vlastnosti podstatných jmen a vztahy vlastnictví. Ptáme se na ně otázkami JAKÝ, KTERÝ, ČÍ

Co je to druh přídavných jmen

Přídavná jména v češtině se dělí na tvrdá (skloňují se podle vzoru mladý), měkká (jarní) a přivlastňovací (otcův, matčin). U některých tvrdých přídavných jmen lze tvořit i krátké (jmenné) tvary: hladový – hladov, šťastný – šťasten, které se však užívají jen v 1. a výjimečně 4. pádě.

Jak se určuje druh u přídavných jmen : Druh a vzor přídavných jmen

	Charakteristika	Příklad
Tvrdá	mění se se změnou rodu podstatného jména	milý pán, milá paní, milé dítě
Měkká	nemění se se změnou rodu podstatného jména	cizí pán, cizí paní, cizí dítě
Přivlastňovací	přivlastňují podstatnému jménu	Petrův pes, Janina kočka, Janino/Petrovo kotě

zlý – horší – nejhorší, malý – menší – nejmenší, velký – větší – největší, dlouhý – delší – nejdelší.

Koncovky přídavných jmen (jarní/mladý)

U měkkých přídavných jmen (vzor jarní), píšeme vždy měkké I. U tvrdých přídavných jmen (vzor mladý) píšeme tvrdé Y, nikoliv však ve všech tvarech! V 1. pádě množného čísla rodu mužského životného píšeme -Í (malí chlapci jako mladí chlapci).

Jak se určuje druh

Druh je specifická kategorie, kterou určujeme pouze u přídavných jmen (můžeme určit i u dalších slovních druhů, např. zájmen nebo číslovek – každý slovní druh má ale jiné druhy, které můžeme určovat). Jedná se o zařazení přídavného jména do nějaké užší skupiny.Pokud přivlastňujeme něco, co je rodu ženského, píšeme vždy koncovku -ovy. Jestliže přivlastňujeme něco, co je rodu mužského neživotného, píšeme koncovku -ovy. Pokud přivlastňujeme něco, co patří k rodu mužskému životnému, musíme napsat v přivlastňovacím přídavném jménu koncovku -ovi.Je to morální charakter, který nemá s psychickým zdravím nic společného. Aristoteles popsal zlé lidi jako lidi, kteří neustále konají zlé věci. Zlí lidé netrpí žádnou psychózou nebo poruchou vnímání. Zlí lidí vědí, že to, co dělají, je špatné, ale přesto se rozhodnou tuto špatnost učinit.

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	horký
komparativ	horčejší
superlativ	nejhorčejší

Jak určit druh u přídavných jmen : Přídavná jména (adjektiva)

Určují se u nich mluvnické katerogie pádu, čísla a rodu a dále vzor.

Kdy se píše Ovi a ovy : Pokud přivlastňujeme něco, co je rodu ženského, píšeme vždy koncovku -ovy. Jestliže přivlastňujeme něco, co je rodu mužského neživotného, píšeme koncovku -ovy. Pokud přivlastňujeme něco, co patří k rodu mužskému životnému, musíme napsat v přivlastňovacím přídavném jménu koncovku -ovi.

Jak určit vzor přídavného jména

Poznáme je podle měkkého zakončení v 1. pádě jednotného čísla rodu mužského. Například zimní, sloní, jelení. Končí-li přídavné jméno obojetnou souhláskou a jeho tvary se na konci žádného rodu nemění – cizí muž – cizí žena – cizí dítě – skloňujeme jej podle vzoru jarní.

pokud je jméno jiného rodu, nebo je neživotné, nebo je v jiném pádu, pak píšeme –ovy s tvrdým y (např. Viděl Vaškovy kamarády – koho co, 4. pád). Toto pravidlo platí rovněž při obráceném slovosledu, takže píšeme manželé Soukupovi, děti Kvapilovy, viděl manžele Soukupovy.V přídavných jménech přivlastňovacích píšeme měkké -i pouze v 1. a 5. pádu množného čísla rodu mužského životného (otcovi bratři, matčini psi) a v koncovce –ými (s bratrovými psy). V ostatních koncovkách se píše tvrdé –y.

Jak se pozná špatný člověk : Špatný člověk je ten, který vědomě a úmyslně opakuje špatné činy, protože mu například bolest druhých dělá zvráceně dobře. Ale ten, kdo provede špatný čin a potom ho to trápí, bolí a štve, má potenciál tentýž špatný čin už neopakovat.