Agresivita. Relativně trvalá charakteristika člověka, který se chová agresivně, podmíněná dvojími faktory. Hrají zde roli jednak faktory biologické, jako jsou například konstituce, temperament, biochemické procesy, individuálnost centrální nerovové soustavy, a jednak učení – především sociální učení a nápodoba.agressio, výpad, útok) v psychologicko-sociologickém pojetí znamená napadení, útočné jednání, které se projevuje záměrným poškozováním nebo násilným omezováním jiné osoby nebo věci. Agrese se může projevovat fyzickým napadením, ale také verbálně, například urážkami a pomluvami.AGRESE JAKO INSTINKT

Lorenz. Agrese podle Lorenze není prvotní reakcí na podněty z vnějšku, ale spíše hereditárně daným vnitřním stavem organismu, který vede k opakovanému nahromadění energie, která hledá způsob, jak se uvolnit. Domnívá se, že původním účelem agresivního jednání bylo udržení druhu.

Jaký je rozdíl mezi agresí a agresivitou : Znakem agrese je cílevědomost a úmysl. = chování, které vědomě a se záměrem ubližuje, násilně omezuje svobodu a poškozuje jiné osoby nebo věci. Náhodné poškození jiné osoby, stejně jako poškození díky neopatrnosti není agresí. Agresí rozumíme jak chování, ale lze ji i definovat jako čin nebo jako situaci (událost).

Co způsobuje agresivitu

Příčiny agresivního chování mají kořeny v dědičnosti, v biologických faktorech, vlivech sociálního prostředí a v aktuální situaci. Z hlediska dědičnosti má člověk vrozenou dispozici k agresivnímu chování, která mu umožňovala přežít, zajistit a ubránit si vlastní teritorium a vytvořit společenskou hierarchii.

Proč jsou děti agresivní : Agresivitu může spouštět několik faktorů. Kromě pocitu omezení, stísněnosti hraje velkou roli také příliš liberální výchova. Dává dítěti příliš velký prostor a volnost a dítě si v mnohém rozhoduje co chce. To však není správné, protože dítě na takovou situaci ještě není dostatečně připravené.

„Podnětů, které mohou zvyšovat naši agresivitu je široká škála. Pro rodiče je důležité vědět, co způsobuje agresivní jednání u nich samotných – nejčastěji to bývá strach, hněv, beznaděj. Dle mého názoru nejvíce zvyšuje agresivní jednání frustrace z nenaplňování potřeb. Jedná se o především o potřebu pozornosti.

Příčiny agresivního chování mají kořeny v dědičnosti, v biologických faktorech, vlivech sociálního prostředí a v aktuální situaci. Z hlediska dědičnosti má člověk vrozenou dispozici k agresivnímu chování, která mu umožňovala přežít, zajistit a ubránit si vlastní teritorium a vytvořit společenskou hierarchii.

Jak si vybít agresi

Nejčastější rada zní: upustit páru a vztek si vybít. Samozřejmě nějak neškodně, ne na tom, kdo nás právě rozzuřil, ale na něčem nerozbitném, o co si neublížíme. Stačí si u toho dotyčného představovat. Říká se tomu teorie katarze a hezky ji demonstruje scéna z komedie Přeber si to.Pokuste se v kritické situaci navodit pocit důvěry:

oslovujte pacienta celým jménem; podpořte ho, aby vyjádřil své obavy a příčiny hněvu, klidným a jemným tónem hlasu ho upozorněte, že vulgarita a agresivní hrozby nemohou být akceptovány: „Mám z vás strach, pokud toho nenecháte, zavolám o pomoc. “

1. JAK ZVLÁDAT SETKÁNÍ S AGRESIVNÍM ČLOVĚKEM.
2. 1) Nereagovat agresivitou.
3. 2) Nechat toho druhého„upouštět páru“
4. 3) Pevný hlas, pomalejší tempo než má útočník (agresor) vede ke zklidnění
5. 4) Pohyby pomalé, eventuelně říkat, co budu teď dělat.
6. 5) Nenarušovat osobní zónu.
7. 6) Držet si vlastní únikový prostor a nebránit v úniku jemu.

1. JAK ZVLÁDAT SETKÁNÍ S AGRESIVNÍM ČLOVĚKEM.
2. 1) Nereagovat agresivitou.
3. 2) Nechat toho druhého„upouštět páru“
4. 3) Pevný hlas, pomalejší tempo než má útočník (agresor) vede ke zklidnění
5. 4) Pohyby pomalé, eventuelně říkat, co budu teď dělat.
6. 5) Nenarušovat osobní zónu.
7. 6) Držet si vlastní únikový prostor a nebránit v úniku jemu.

Jak ze sebe dostat zlost : Pokud cítíte, že se ve vás vzdouvá vztek, zkuste se na chvíli zaměřit na své dýchání. Zhluboka se nadechněte a zase vydechněte, vnímejte přitom reakce svého těla. Myšlenkami se nejspíše budete vracet k tomu, co nával vzteku vyvolalo, snažte se tomu ale bránit. Soustřeďte se jen na dech a opakujte: „nádech” a “výdech“.

Jak žít s pasivním agresorem : Když pasivně agresivní člověk riskuje a řekne vám o svých pocitech, problémech a obavách, nebuďte defenzivní. Naslouchejte mu. Nemusíte souhlasit se vším, co řekne, ale musíte dát najevo, že je s vámi dotyčný v bezpečí a že si může dovolit to riziko mluvit otevřeně.

Jak ze sebe dostat zlobu

Pokud v sobě dlouho cítíte křivdu, je dobré se zamyslet i nad tím, jestli jde opravdu o to, abyste ji „jen“ odpustili. Můžete se totiž vlastně podvědomě nutit, abyste tolerovali zraňující či toxické chování. Chybovat je lidské a odpouštět božské, říká se.

Co tedy dělat, když se objeví vztek

1. Uvědomte si, že cítíte vztek – můžete si říct: „Všímám si vzteku“ (je to lepší než se se vztekem ztotožnit a říct „Jsem vzteklý/á)
2. Udělejte si oddechový čas, abyste pocit vzteku snížili a trochu se od této emoce oddělili – prozkoumejte si ten pocit, kde ho například cítíte po těle.

Vyjadřuje se za pomocí sarkasmů, naříkání, trucování a dalších podobných metod, aby se vyhnul vyjádření pocitů nebo i konfrontaci. Při pasivní agresi obvykle dochází k potlačení hněvu nebo frustrace, ty se ale mohou projevit v umírněných formách, například nepříjemnými pohledy nebo tzv. tichou domácností.

Co je skrytá agresivita : Pasivní agrese je oproti tomu skrytá forma agrese. Používají ji lidé, kteří se obávají jít do otevřeného konfliktu. Navíc se vnímají spíš jako oběti než jako agresoři. V komunikaci používají výčitky, ironii, plané sliby, manipulace nebo se urazí či mlčí.