Není-li osoba plně svéprávná, je její právní jednání, ke kterému není způsobilá, neplatné.Občanský zákoník říká, že svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (tedy právně jednat). Plnou svéprávnost získáváme v den 18. narozenin, kdy jsme zletilí a tedy schopni uzavírat jakékoliv smlouvy, nabývat nejrůznější práva a brát na sebe povinnosti.Je nezbytné zmínit, že svéprávnost nelze zrušit (oproti původní úpravě občanského zákoníku z roku 1964) a člověk se své svéprávnosti nemůže vzdát. Svéprávnost lze pouze omezit .

Jak někoho prohlásit za nesvéprávného : Návrh na zahájení řízení může podat buď zdravotnické zařízení, ve kterém je nemocný hospitalizovaný, nebo kdokoliv, kdo má podklady a zájem ve věci jednat – takže i obec nebo sousedi. Pochybujte ale, že sousedi se budou pouštět do soudních řízení.

Koho lze zbavit svéprávnosti

Zbaven způsobilosti může být psychicky nemocný člověk, jehož porucha není přechodná. Jedná se tedy třeba o schizofreniky, lidi s maniodepresivní psychózou, stařeckou demencí nebo mentálním postižením. Podle právníků Centra advokacie duševně postižených (MDAC) je ale někdy zbavení způsobilosti zbytečné.

Kdo může zbavit svéprávnosti : Za zvláštních podmínek může soud rozhodnout o nabytí svéprávnosti i před splněním podmínky zletilosti, a to emancipací nebo uzavřením manželství, tomu jsme se věnovali v jednom z našich minulých článků. Svéprávnosti se člověk nemůže vzdát a dnes jí nelze člověka ani úplně zbavit, jak se mnoho lidí domnívá.

Návrh na omezení svéprávnosti může podat jakákoli fyzická osoba, zdravotní ústav či zařízení, veřejný orgán. Pro soud není podstatné, kdo návrh podal, podstatné je, zda-li se jeví jako opodstatněný či nikoli a to soud vždy vyhodnotí na základě objektivních zjištění a důkazech.

(1) Omezit svéprávnost člověka může jen soud. (2) Soud vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor člověka, o jehož svéprávnosti rozhoduje, a to i za použití takového způsobu dorozumívání, který si člověk zvolí.

Kdo jedna za osobu s omezenou svéprávnosti

Ve stanoveném rozsahu pak opatrovník jedná za člověka, jehož svéprávnost byla omezena. V praxi ale nastávají situace, kdy svéprávnost člověka omezena není, přesto není zcela schopen posoudit důsledky svého jednání nebo své jednání ovládnout, případně se něčeho takového do budoucna obává.S účinností nového občanského zákoníku lze svéprávnost člověka pouze omezit s tím, že k běžným úkonům je člověk způsobilý vždy (běžné nákupy, cestování MHD apod., viz § 64 NOZ ). Omezit něčí svéprávnost lze pouze pro jeho duševní chorobu, která není přechodná (např. schizofrenie).Návrh musí podat sama osoba, která opatrovníka potřebuje z důvodu svého fyzického zdravotního stavu, ne duševní poruchy (např. špatně mluví, nepodepíše se apod.). Soud může jmenovat člověku opatrovníka. Přitom mu nemusí omezovat svéprávnost.

U fyzických osob vzniká jejich právní osobnost narozením a zaniká smrtí (§ 23 OZ). Jiným způsobem nemůže být nikdo své právní osobnosti zbaven, nelze se jí ani vzdát (§ 16 OZ).

Kdo může požádat o omezení svéprávnosti : Jak omezit (zbavit) člověka svéprávnosti Jedná se o velmi časově i emocionálě náročný proces, co je tedy nutné učinit Návrh na omezení svéprávnosti může podat jakákoli fyzická osoba, zdravotní ústav či zařízení, veřejný orgán.

Jak zjistit svéprávnost osoby : V současnosti je možné zjistit omezení svéprávnosti z agendového informačního systému evidence obyvatel. Sem se uvádí rozhodnutí soudu o omezení svéprávnosti včetně všech podrobností, jakými jsou jméno opatrovníka a přirozeně také všechny údaje o opatrovanci.

Co je to svéprávnost

Svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat).

V současnosti je možné zjistit omezení svéprávnosti z agendového informačního systému evidence obyvatel. Sem se uvádí rozhodnutí soudu o omezení svéprávnosti včetně všech podrobností, jakými jsou jméno opatrovníka a přirozeně také všechny údaje o opatrovanci.(1) Plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku.

V kolika letech je dítě zletilé : Zákonný zástupce zastupuje dítě až do dovršení zletilosti (tj. 18 let), kdy dítě nabývá plné svéprávnosti.