Ústavní výchova je vše nahoře shrnuté – je pro děti, které mají nějaký výchovný problém nebo se o ně nemůže jejich rodina postarat. Navíc může být nařízena maximálně na 3 roky, poté může být prodloužena. Ochranná výchova je vždy nařízena soudem, a to dětem starším 15 let (mladistvým), které spáchaly trestný čin.Ochranná výchova je pak podle odst. 2 obligatorně dítěti uložena pokud spáchá čin, za nějž trestní zákon ve zvláštní části dovoluje uložení výjimečného trestu, a které v době spáchání činu dovršilo 12. rok svého věku a je mladší než 15 let.Ochranná výchova je opatření uložené soudem ukládané za protiprávní jednání mladistvého (tedy mezi 15. a 18. rokem věku). Soud toto opatření nařizuje v rámci řízení podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže (na rozdíl od uložení ústavní výchovy v občanskoprávním řízení).

Co patří do ochranné výchovy : Ochranná výchova je (vedle ochranného léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty) jedním z ochranných opatření ukládaných soudem. Jejich účelem je kladně ovlivnit duševní, mravní a sociální vývoj mladistvého a chránit společnost před pácháním provinění mladistvými.

Jaký je rozdíl mezi ochrannou a ústavní výchovou

Na rozdíl od ochranné výchovy se tedy jedná i o situace, kdy dítě svým chováním před nařízením ústavní výchovy samo nezavdalo příčinu k tomuto opatření, kterým soud řeší zajištění řádné výchovy. Ústavní výchovu tedy nelze pojímat jako druh sankce, ale jako krajní případ řešení řádně nezajištěné výchovy.

Kde se vykonává ochranná výchova : Pokud máš soudem uloženou ochrannou výchovu, může být na chodbě zařízení, v oddělené místnosti nebo pro kontrolu okolí budovy instalována kamera. O tom, že jsou v zařízení kamery a kde jsou instalovány, ti musí ředitel říct. Pokud máš nařízenou ústavní výchovu, kamera na chodbě být nesmí.

Na rozdíl od ochranné výchovy se tedy jedná i o situace, kdy dítě svým chováním před nařízením ústavní výchovy samo nezavdalo příčinu k tomuto opatření, kterým soud řeší zajištění řádné výchovy. Ústavní výchovu tedy nelze pojímat jako druh sankce, ale jako krajní případ řešení řádně nezajištěné výchovy.