Biopsychosociální teorie přičítají vznik hraniční poruchy osobnosti interakcím mezi vrozenou citovou zranitelností a špatným prostředím v dětství. Podle Látalové a kol. se jedná o nejčastější poruchu osobnosti, která se objeví v psychiatrické péči.Mezi příčiny poruch patří především dědičné vlivy, dále pak vlivy psychosociální (zejména výchova). Ke změně osobnosti však může dojít i v průběhu života následkem psychického traumatu, endokrinopatií, stresu, užívání drog, vaskulárních onemocnění CNS, expanzivních procesů nitrolebních nebo jiného duševního onemocnění.Hraničáři bývají atraktivní, svůdní a charismatičtí, ale jejich nálady se neustále mění a jejich chování je extrémně nestabilní a nepředvídatelné. Vztahy, které mají, bývají intenzivní, chaotické a plné konfliktů. Ublíží vám. A přesto je budete zoufale chtít.

Jak poznám že má poruchu osobnosti : Lidé s poruchou osobnosti se vzorci svého chování často výrazně odlišují od chování lidí ve svém okolí, např. jde-li o vyjadřování pocitů, mezilidskou komunikaci nebo budování vztahů. Své chování většinou jen stěží dokážou změnit, což může mít negativní dopad na jejich mezilidské vztahy.

Jak se zbavit hraniční poruchy osobnosti

Dosud nejlépe prozkoumaná je terapie emočně nestabilní poruchy osobnosti (hraniční typ). Při ní se používá mj. dialekticko-behaviorální terapie (zkratka DBT, z anglického dialectical behaviour therapy) a terapie založená na mentalizaci (zkratka MBT, z anglického mentalisation-based therapy).

Jak se pozna hranicni porucha : Typickými projevy bývají dramatické výkyvy nálad, přičemž často převáží zoufalství, vztek a další negativní afekty. Častým symptomem hraniční poruchy je i sebepoškozování a sklon k abúzu návykových látek.

„Výstřední“ chování vzniká většinou v průběhu života a při bližším zkoumání lze většinou odhalit jeho příčinu (např. problematické zkušenosti s předchozími vztahy). Mnoha lidem s poruchou osobnosti se daří své chování maskovat a na své okolí působí velmi nenápadně.

Vnitřně hraničáři trpí velkými úzkostmi a strachem. Jsou enormně žárliví a vznětliví. Vzápětí se však dokážou propadnout do pocitů zmaru, beznaděje a deprese. U silných hraničářů najdeme i stopy po sebepoškozování nebo pokusy o sebevraždu.

Co dělá hranicar

Hra- ničář je léčitelem tří tváří – je ranhojičem, ošetřovatelem i šamanem. Jako ranhojič umí hraničář dělat vše důležité při léčbě akutních zranění – hlavně při boji nebo těsně po něm. Umí ovázat rány a zastavit krvácení.Léčba je založena na několika základních pilířích: psychoterapie (včetně psychoedukace, tzn. postižený se učí lépe porozumět své poruše a žít s ní), socioterapie, (znovu)osvojení sociálních dovedností, zajištění základních sociálních potřeb a rehabilitace.Hraniční porucha osobnosti se vyznačuje různými symptomy, jako je například emoční labilita, impulzivní chování nebo problémy s vlastní identitou. Častým symptomem je i sebepoškozování, sebedestruktivní chování, pokusy o sebevraždu, disociativní stavy či poruchy přijmu potravy a sklon k užívání návykových látek.

Hraniční porucha osobnosti se vyznačuje různými symptomy, jako je například emoční labilita, impulzivní chování nebo problémy s vlastní identitou. Častým symptomem je i sebepoškozování, sebedestruktivní chování, pokusy o sebevraždu, disociativní stavy či poruchy přijmu potravy a sklon k užívání návykových látek.

Jak se chovat k člověku s HPO : Člověk s HPO chce, aby mu druzí poskytli věci, které je pro něj obtížné poskytnout sám sobě, jako je sebeláska, stabilní nálady a pocit identity. Ze všeho nejvíc hledá poskytovatele péče, jehož nikdy nekončící láska a soucit naplní černou díru v jeho nitru plnou prázdnoty a zoufalství.

Kdo je to hraničář : Obyvatel nebo strážce nějakého pohraničí Hraničář (časopis), zpravodaj Klubů pohraničí Čech, Moravy a Slezska. Veřejný sál Hraničář, kulturní centrum v Ústí nad Labem. Hraničář (Šumava), vrch jihozápadně od Nýrska v okrese Klatovy.

Jak pomoci lidem s hraniční poruchou osobnosti

Psychoterapie může pomoci lidem s hraniční poruchou osobnosti v interakcích s okolím, s jasnějším vyjadřováním myšlenek a emocí. Přínosná může být psychoterapie i pro pečovatele a rodinné příslušníky, aby se naučili lépe pečovat o osoby s hraniční poruchou osobnosti.

HPO se nedá takříkajíc ‚vyléčit', jak již název napovídá, je to porucha, tudíž je člověk nějak porouchaný a je potřeba, aby docházel na co nejintenzivnější terapie, ať již individuální, tak i skupinové, aby se mu přenastavily získané špatné vzorce chování.„Lidé s HPO mají všeobecně problémy s důvěrou k lidem, sami si připadají bezcenní, a proto raději utíkají do samoty nebo k různým závislostem. Mají pocit, že je nemůže mít nikdo rád a nikdo o ně nestojí. Vlastně sami sobě nerozumí, neví, kdo jsou, kam směřují, proč se vůbec narodili.