V češtině se infinitiv tvoří koncovkou –t (dělat, prosit, krýt, tisknout) a –ci (moci, říci, péci), případně –ti. Tvary na –ti (u sloves jako nésti, dělati se tvoří přidáním –i) jsou však dnes považovány za knižní. Koncovka –ci je dnes nahrazována –ct (moct, říct, péct), obě varianty jsou považovány za správné.Klasický infinitiv má tvar to + základní tvar slovesa (tedy např. to be, to go, to learn apod.) Infinitiv nemá svůj 'čas' ani 'osobu'. Pokud ho použijeme ve větě, jeho osoba i čas odpovídá osobě a času hlavního slovesa či hlavní věty. I want to go.Infinitiv (neurčitek, v češtině většinou končí na -t) může být všemi větnými členy. Podmět se na ZŠ chápe jako jeden ze dvou základních větných členů – ptáme se na něj přísudkem a otázkou kdo, co (podmět je vždy v 1. pádu).

Jak se rozdělují slovesa : Slovesa dělíme na: plnovýznamová – mají samostatný věcný význam: akční (činnostní) – vyjadřují činnost, vycházející od nějakého činitele: předmětová – váží k sobě předmět ustálenou vazbou (předložkově, bezpředložkově, v 2., 3., 4.

Co to je infinitiv

Jazykovědný termín infinitiv pochází z latiny a označuje neurčitý jmenný tvar slovesný, který vyjadřuje děj bez vztahu k osobě, číslu, způsobu, popř. času. Obvykle také představuje základní reprezentativní tvar slovesa, který je uváděn ve slovnících.

Kdy se používá infinitiv : Infinitiv s "to" vyjadřující účel nebo záměr nějakého děje

Zde to znamená totéž jako in order to nebo so as to.

Pokud se sloveso končí na dvouhlásku -ie, je tato dvouhláska nahrazena písmenem -y, za kterým následuje -ing (lie → lying). V případě, že sloveso končí na samohlásku -e, je tato samohláska nahrazena koncovkou -ing (smile → smiling).

Slovesná osoba

Lze ji určit pouze u sloves v určitém tvaru, ne u infinitivu. První osoba – já, my. Druhá osoba – ty, vy. Třetí osoba – on, ona, ono, oni, ony, ona.

Jak se určují větné členy

Řadí se mezi ně: přívlastek, předmět, příslověčné určení a doplněk.

1. Přívlastek blíže určuje podstatné jméno. Ptáme se na něj: Jaký
2. Předmět doplňuje sloveso nebo přídavné jméno.
3. Příslovečné určení vyjadřuje okolnosti děje nebo stavu.
4. Doplněk závisí na 2 členech: na podstatném jméně (případně zájmeně) a na slovesu.

U každého ohebného slovního druhu můžeme určovat různé kategorie, u sloves vedle například osoby, čísla a času také jejich vid. Ten rozděluje slovesa na dokonavá a nedokonavá. Jaký je mezi nimi rozdíl si můžete přečíst v dnešním článku.umime.to/B1C

• osoba (první, druhá, třetí)
• číslo (jednotné, množné)
• způsob (oznamovací, podmiňovací, rozkazovací)
• čas (minulý, přítomný, budoucí)
• rod (činný, trpný)
• vid (dokonavý, nedokonavý)
• třída a vzor.

Pokud je někdo (nebo něco) -ing, znamená to, že on sám danou akci vykonává. Pokud je -ed, znamená to, že je akce vykonávána na něm. V češtině tedy -ing odpovídá koncovka -ící či -ný/-ná, zatímco -ed odpovídá -ený/-ená/-ené nebo -itý (ale ne vždy je možné přeložit výrazy s -ing a -ed přeložit takto doslovně).

Kdy se používá Gerundium : 1. Gerundium často používáme po slovesech vyjadřujících citový vztah, libost, nelibost – LIKE, LOVE, PREFER, HATE (po těchto můžeme použít i plný neurčitek) a dále DISLIKE, ENJOY, MIND, STAND (snést, snášet). – I like swimming. I like to swim.

Jak poznat činný a trpný rod : Slovesný tvar rodu činného vyjadřuje, co činí podmět (Karolína čte pohádku.). Slovesný tvar rodu trpného vyjadřuje, co činí někdo jiný než podmět. Podmět není původcem děje (Pohádka je čtena Karolínou.).

Co se dá určovat u sloves

určujeme u nich OSOBU, ČÍSLO, ZPŮSOB a ČAS, později i ROD, VID a DOKONAVOST.

Předmět, na nějž se nevážou další větné členy, se nazývá holý: Petr píše dopis. Předmět s dalšími větnými členy je rozvitý předmět: Viděl psa žeroucího maso. Předmět je nejčastěji rozvíjen přívlastkem (můj pes), někdy také doplňkem (obdržel zásilku poškozenou).Tradičně se ve školské praxi rozlišují tyto typy rozvíjejících větných členů:

• přívlastek.
• předmět.
• příslovečné určení
• doplněk (jako jediný typ je řízen současně ve dvou skladebních dvojicích, protože je závislý současně na obou členech základní skladební dvojice, na podmětu i na přísudku)

Jak poznat viď dokonavý a nedokonavý : Snadno vid poznáte, pokud si sloveso řeknete ve správném infinitivu a před něj vložíte sloveso bude (budu). Pokud to lze říct je sloveso NEDOKONAVÉ. Pokud to nelze říct, jde o sloveso DOKONAVÉ.