Zvuk, který prochází zvukovodem naráží do bubínku, ten se rozechvěje a vibrace přenáší přes kladívko, kovadlinku a třmínek do hlemýždě. Tam na vibrace reagují smyslové buňky, které informace o zachyceném zvuku vedou pomocí sluchového nervu k dalšímu zpracování do mozku.Zvukové vlny se šíří vzduchem a přes zvukovod dopadají na bubínek. Bubínek se rozkmitá zvukovou vlnou, čímž se uvede do pohybu řetěz sluchových kůstek přenášejících zvukový signál z prostředí vzdušného do tekutiny vnitřního ucha.Přes ušní boltec (auricula) a zevní zvukovod se zvukové vlny dostávají k ušnímu bubínku (obr. 2). Z něj se přenášejí na sluchové kůstky (ossicula auditus) ve středním uchu – konkrétně na kladívko (malleus), kovadlinku (incus) a třmínek (stapes) – a pak přes oválné okénko (fenestra ovalis) do tekutiny vnitřního ucha.

Jak slyší lidské ucho : Sluchové pole (nebo oblast slyšitelnosti) je rozsah všech zvuků, které dokáže lidské ucho vnímat. Vnímání zvuku je u člověka omezeno slyšitelnými frekvencemi (přibližně 16–20 000 Hz). U každé frekvence je odlišný rozdíl intenzit, jež slyšíme. Lidský sluchový orgán je nejcitlivější v oblasti frekvencí 1–5 kHz.

Jak vzniká zvuk

Vznik zvuku

Zvuk vzniká kmitáním tělesa. Rozlišujeme dva základní zvuky: tón (periodické kmitání tělesa) a hluk (neperiodické kmitání tělesa).

Jak se tvoří zvuk : Zdrojem zvuku může být každé chvějící se těleso, tj. těleso, ve kterém vzniklo stojaté vlnění. Mohou to být hudební nástroje, ladičky, hlasivky, ale i jiná chvějící se tělesa, např. součástky strojů, motory apod.

Zvuk je mechanické vlnění látkového prostředí, šíří se tedy v plynech, kapalinách i pevných látkách (ve vakuu se zvuk nešíří). Zdroje zvuku jsou tělesa, ve kterých vzniká chvění, které se přenáší na okolní prostředí a v něm se dále šíří jako postupná vlna mechanického vlnění.

Rychlost zvuku ve vzduchu není konstantní. Závisí například na: • teplotě (vyšší teplota ⇒ rychlejší pohyb částic ⇒ vyšší rychlost), vlhkosti (vyšší vlhkost ⇒ více částic ⇒ vyšší rychlost, lepší šíření), • tlaku (vyšší tlak ⇒ více částic ⇒ vyšší rychlost).

Co přenáší zvuk

Zvuk je mechanické vlnění látkového prostředí, šíří se tedy v plynech, kapalinách i pevných látkách (ve vakuu se zvuk nešíří). Zdroje zvuku jsou tělesa, ve kterých vzniká chvění, které se přenáší na okolní prostředí a v něm se dále šíří jako postupná vlna mechanického vlnění. Příkladem budiž struna, tyč, blána atd.Zvuková vlna je zachycena ušním boltcem a beze změny vedena zevním zvukovodem až k bubínku, který funguje jako rezonátor.Zvuk je mechanické vlnění látkového prostředí, šíří se tedy v plynech, kapalinách i pevných látkách (ve vakuu se zvuk nešíří). Zdroje zvuku jsou tělesa, ve kterých vzniká chvění, které se přenáší na okolní prostředí a v něm se dále šíří jako postupná vlna mechanického vlnění.

Vzduch, který kmitá v uchu, se pohybuje. Má tedy kinetickou energii a tuto energii předá ušnímu bubínku a tento pohyb ušního bubínku vnímáme jako zvuk. Takže tento reproduktor umí přenášet energii skrze vzduch a to bez toho, aby se přesouvaly samotné částice vzduchu.

Kde se zvuk nešíří : Zvuk je mechanické vlnění látkového prostředí, šíří se tedy v plynech, kapalinách i pevných látkách (ve vakuu se zvuk nešíří).

Co je příčinou zvuku : – jeho příčinou je tedy existence vazebných sil mezi částicemi látky (atomy, molekulami prostředí), šíří se ve všech skupenstvích. – zdrojem je mechanický oscilátor (kyvadlo, závaží na pružině, kmitající struna, blána, …) Popis: Pro jednoduchost z tohoto prostředí vybereme řadu částic, které leží na jedné přímce.

Jak se šíří zvuk

Zvuk se šíří převážně vlněním postupným podélným, výjimkou jsou pevné látky, ve kterých se zvuk může šířit i vlněním postupným příčným. Molekuly prostředí mají pak od své střední polohy výchylky buď ve směru šíření vlny (podélné vlnění) nebo kolmo na směr šíření vlny (příčné vlnění).

Zesílení zvuku se uskutečňuje pákovou funkcí sluchových kůstek, které přenášejí zvukové vlny z většího povrchu bubínku na menší plochu povrchu membrány předsíňového okénka. Nadměrné silné zvuky se tlumí pomocí dvou malých kosterních svalů ve středním uchu (napínač bubínku a třmínkový sval).Při řeči nebo zpěvu drobné svaly hrtanu napínají hlasivkové vazy, čímž se zužuje hlasová štěrbina. Vydechovaný vzduch proudí přes hlasovou štěrbinu a rozechvívá hlasivky podobně jako se rozechvívá jazýček v píšťale. Vlnění dále rezonuje v dýchacích cestách. Tak vzniká hlas.

Kde se nešíří zvuk a proč : Zvuk je mechanické vlnění látkového prostředí, šíří se tedy v plynech, kapalinách i pevných látkách (ve vakuu se zvuk nešíří). Zdroje zvuku jsou tělesa, ve kterých vzniká chvění, které se přenáší na okolní prostředí a v něm se dále šíří jako postupná vlna mechanického vlnění. Příkladem budiž struna, tyč, blána atd.