podle vztahu právo-morálka vytvořily dva základní proudy: juspozitivismus (právní pozitivismus) a jusnaturalismus (přirozenoprávní teorie). Zatímco právní pozitivismus mezi morálkou a právem zcela striktně rozlišuje, přirozenoprávní teorie je spojuje, právo morálkou zdůvodňuje a podmiňuje.Morálka plní tři funkce: poznávací, regulativní a humanizační. Působení morálních norem je závislé na výchově jedince a momentálních trendech působících ve společnosti.Právo jako minimum morálky

Právo jako podmnožinu morálky chápal Georg Jellinek. Tímto přístupem přisoudil veškerým právním normám charakter norem morálních. Tím měla být přiřknuta právním normám úloha prosazovat výhradně to, co je morální.

Kdy stojí morálka a právo proti sobě : Člověk vůči jinému člověku není v postavení nadřazeném a lidé si nemohou navzájem pravidla diktovat. Základní práva a povinnosti jsou stanoveny zákonem, ale vzhledem k tomu, že stát nemůže regulovat celý lidský život, vzájemné soužití lidí regulují z valné části právě hodnoty morálky.

Jak vznika pravni vztah

Aby právní vztah vznikl, je třeba, aby vznikla nějaká právní skutečnost, např. podpis smlouvy, která bude upravena konkrétní právní normou. Bez této právní regulace by mohlo jít o společenský vztah, nikoli ale o vztah právní, neboť by nebyl právem hodnocen a regulován.

Co je etika a morálka : Etika hodnotí člověka z hlediska dobra a zla. Na rozdíl od morálky, která je blíže konkrétním pravidlům, se etika snaží najít společné a obecné základy, na nichž morálka stojí, popř. usiluje morálku zdůvodnit. Morálka je soubor norem příkazů a chování, etika je věda.

morálka – (z lat. moralis, od mos, mores = mrav, mravy) – soubor hodnot, norem a vzorů chování pretendujících na regulaci vztahů mezi jednotlivci, mezi jednotlivcem a spol. skupinou i mezi spol.

Etika se dále dělí na další subdisciplíny: např.. Analytická, autonomní , deontologická, ekologická, feministická, heteronomní, individuální, profesní. Morálka (z lat. moralitas, správné chování, od mos, moris – mrav) znamená celkovou představu správného chování a jednání ve společnosti.

Na co se dělí právo

Právní odvětví

V soukromém právu jsou nejdůležitějšími právními odvětvími občanské právo, rodinné právo, obchodní právo a lze sem zařadit i pracovní právo. V oblasti veřejného práva pak jde zejména o ústavní právo, trestní právo, správní právo a finanční právo.Právní normou rozumíme obecně závazné pravidlo chování, které má státem stanovenou nebo uznanou formu (pramen práva) a které je vynutitelné státním donucením. Norma stanoví příkaz, zákaz nebo oprávnění.Podle soudobých českých učebnic je právo neboli právní řád „souhrn právních norem jako obecně závazných pravidel chování stanovených či uznaných státem (resp. meziná- rodním společenstvím států), jejichž porušení stát (resp. státy vytvořené mezinárodní in- stituce) sankcionují“.

– Za mravné tedy povaţujeme takové jednání, které konáme pro věc samu, ne kvůli svému prospěchu. – Souhrn mravních zásad a názorů, na to, co je dobré a co je zlé se nazývá morálka.

Co není právním vztahem : vlastnictví působí vůči všem (erga omnes), je tedy (absolutním subjektivním) právem, nikoli právním vztahem. Právní vztah s orgánem veřejné moci možný není, např. daňový dluh nebo dluh na sociálním pojištění právním vztahem není.

Kdo jsou ucastnici právního vztahu : Subjekt právního vztahu je osoba zavázaná subjektivní povinností nebo oprávněná subjektivním právem. Mezi subjekty právního vztahu patří: fyzické osoby; právnické osoby; stát.

Jak se liší etika od morálky

Na rozdíl od morálky, která je blíže konkrétním pravidlům, se etika snaží najít společné a obecné základy, na nichž morálka stojí, popř. usiluje morálku zdůvodnit.

morbidní [morbɪdɲiː] příd. vyvolávající představu smrti , strachu , zkázy ap . Vyžívá se v morbidních detailech .člověk, který je mimo, nechápavý, out, nehodící se svým chováním do kolektivu apod. Příklad: “Je to sice mimoň, ale nevadí mi.”

Jaké jsou druhy práva : Právní odvětví

V soukromém právu jsou nejdůležitějšími právními odvětvími občanské právo, rodinné právo, obchodní právo a lze sem zařadit i pracovní právo. V oblasti veřejného práva pak jde zejména o ústavní právo, trestní právo, správní právo a finanční právo.