Souhrn právních norem upravujících vztahy mezi státem, nositelem státní moci, a občany (též právnickými osobami).Mezi soukromoprávní odvětví patří např. občanské právo, obchodní právo, pracovní právo a z větší části právo rodinné atd.Mocenská teorie rozlišuje veřejné a soukromé právo podle toho, zda účastníci právního poměru jsou k sobě navzájem ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti (tedy subordinace) – v tomto případě se jedná o právo veřejné, nebo v rovném vztahu – v tomto případě se použije právo soukromé.

Čím se vyznačuje veřejné právo : Charakteristickým znakem veřejného práva je, že právní vztahy jím upravené jsou asymetrické a nerovné (vrchnostenské), odpovídající vztahu stát–občan.

Co je to soukromé a veřejné právo

Soukromé právo se týká styku soukromých osob a veřejné právo styku jednotlivce s orgány veřejné moci. Obě oblasti právního řádu se prolínají, přesto zůstávají zásadně odděleny.

Jaký je vztah občanského práva k ostatním odvětvím soukromého práva : Tak vznikla situace, kdy občanské právo a jeho právní předpisy nabyly podobu obecného předpisu vůči ostatním odvětvím, která se sama situovala do pozice předpisu speciálního. Ob- čanské právo a ostatní odvětví soukromého práva jsou vázány vztahem subsidiarity (občanské právo) a speciality (ostatní právní odvětví).

Obory veřejného práva jsou ústavní právo, trestní právo, správní právo, finanční právo, procesní právo, trestní, právo životního prostředí, právo sociálního zabezpečení, mezinárodní právo veřejné.

Ochranu soukromých práv upravuje občanský zákoník v § 12. Jedná se o obecné jurisdikční ustanovení pro orgány veřejné moci, zejména soudy.

V jakých situacích má význam rozlišování soukromého a veřejného práva

 Rozlišování soukromého a veřejného práva je důležité například důvodu správného určení, který orgán bude v dané věci rozhodovat  nebo kdo je povinen k náhradě případné škody (byla-li způsobena při výkonu veřejné moci.(1) Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěs- a štěs- jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. (3) Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnos> a práva.Soukromé právo zahrnuje práva a povinnosti vznikající ze vzájemného styku osob sobě rovných a z jejich vůle. Rozdílně od veřejného práva, které se týká organizace státu a uplatňování veřejné moci, vzniká soukromé právo v privátní sféře, „zezdola“.

Soukromé právo (ius privatum) je souhrn právních norem, které vytvářejí určitý protipól vůči právu veřejnému. Toto dělení pochází již z římského práva a je dodnes uznáváno. Netýká se ovšem jen práva objektivního, ale i subjektivních práv, lze proto také hovořit o „subjektivním soukromém právu“.

Kdy clovek ziskava právní osobnost : U fyzických osob vzniká jejich právní osobnost narozením a zaniká smrtí (§ 23 OZ). Jiným způsobem nemůže být nikdo své právní osobnosti zbaven, nelze se jí ani vzdát (§ 16 OZ). Má ji i počaté dítě, narodí-li se živé (tzv. nasciturus).

Jak se v soukromém právu projevuje zásada autonomie vůle : V mezinárodním právu soukromém se smluvní autonomie projevuje především jako možnost volby práva: smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Z tohoto pravidla existují výjimky týkající se spotřebitelských smluv, přepravních smluv, pojistných smluv a pracovních smluv.

Jaké jsou dva typy právní osobnosti

Právními subjekty jsou v ČR fyzické a právnické osoby.

Fyzická osoba (zkratka FO) je právní pojem a označuje se jim každý člověk jako jednotlivec. Fyzickou osobou se stáváme okamžikem narození a jsme ji až do okamžiku smrti či prohlášení za mrtvého.Autonomií vůle rozumíme zejména smluvní svobodu, tedy svobodu rozhodnout se, zda smlouvu uzavřít, za jakých podmínek (s jakým obsahem) a v jaké formě. Člověk má stejnou svobodu vůle v tom, že nemusí právně jednat, a tak nevstoupit do právního vztahu bez udání důvodu.

Jakou úlohu plní právní principy v soukromém právu : Právní principy tak mají dvojí význam. Za prvé slouží jako pojistka v případech, kdy zákonodárce nepřijímá právní předpisy uspokojivě. A za druhé slouží jako poměrně dobré vodítko právního myšlení, a to zejména v případech aplikace zásad.