Jak na to Stačí si položit dlaň ruky pod bradu a zřetelně vyslovit slovo. Na konci každé slabiky se Vaše brada dotkne ruky. Stačí pak jen spočítat, kolikrát se brada ruky dotkla, a víte počet slabik ve slově.DVOJSLABIČÁ SLOVA SE SAMOHLÁSKOU NA ZAČÁTKU

Má-li slovo dvě slabiky a začíná-li na samohlásku (a,e,i/y,o,u), píšeme je vždy dohromady. Týká se to např. slov auto, éter, Ivan, okno, usne a dalších.Při počítání slabik Ti pomůže tahle vychytávka (můžeš si tleskat, ale tohle je lepší): dej dlaň v pěst a polož si ji těsně pod bradu. vyslov slovo a počítej, kolikrát se ti brada pohne směrem dolů kolikrát se brada pohne, tolik slabik má tvoje slovo.

Kolik slabik má slovo oči : Na kterou hlásku začínají tato slova Počet slabik označ tečkami. O: okurky – 3 slabiky, O: orel – 2 slabiky, O: osel – 2 slabiky, O:opice – 2 slabiky, O: ovoce – 3 slabiky, O: ovce – 2 slabiky, O: oko- 2 slabiky, O: ořechy – 3 slabiky.

Jak poznat slabiky

Slabika je nejmenší mluvní jednotka. Slabikou rozumíme každé plné zaznění hlasu, proto musí být v každé slabice přítomna samohláska nebo dvojhláska. Hlásky l, m, r jsou výjimečné tím, že mohou tvořit také slabiku (osm, vlk, trn…) – říkáme jim hlásky slabikotvorné.

Jak poznám slabiky : Člověk automaticky slabikuje správně, když slovo nahlas vyslovuje. Abychom si uvědomili slabiky ve slově, stačí tedy slovo vyslovit nahlas a tlesknout na každou slabiku (př. koč-ka, te-le, pes).

Sylabická časomíra je kombinací sylabického a časoměrného principu: verše se mezi sebou shodují počtem slabik i organizací dlouhých a krátkých slabik. Sylabicky časoměrné verše se nečlení do stop.

Slabiku může tvořit:

• 1 samohláska (a, e, i, o, u): A-li-ce, e-lek-tri-ka, ú-nor, o-rel, Iva,
• kombinace souhlásky/souhlásek a samohlásky/samohlásek: krá-va, ho-tel, ško-la, mou-ka, au-to, gauč,
• souhláska/souhlásky a slabikotvorné r nebo l: vlk, mr-kev, smrk, kr-ko-vič-ka, dr-voš-těp, hr-nec.

Co tvoří slabiky

Na vnitřní stavbu slabiky bývá nahlíženo z různých hledisek. Ve slabice nemusíme kromě segmentů rozlišovat žádný další konstituent, avšak obvykle se vyčleňují alespoň tři prvky slabiky: prétura, jádro a koda. Některé přístupy zavádějí ještě hierarchické dělení slabiky na préturu a slabičný základ (angl. rhyme).bratr, v stč. zprvu jednoslabičné [bratr], po změně neslabičného r > r̥ dvojslabičné: [bratr̥]; tak spis. pravidelně v ‑l‑ových participiích od sloves se souhl.Základní pravidla dělení slov

V češtině dělíme pouze slova víceslabičná. Jednoslabičná slova, a to i ta, která se zapisují více písmeny (pštros, vstříc), nedělíme. Zvykem rovněž není dělit zkratky (MUDr., FAMU, USA, např., apod., genpor. atd.).

Ve slabice je základem jádro slabiky // nukleus, místo maximální apertury, a tedy i nejvyšší ↗sonority (sonantnosti, zvučnosti). Tuto pozici obsazují ve všech jaz. světa sonanty, hlásky s co nejvolnějším vyzněním základního hlasu. Jsou to vokoidy (vokály), v některých jaz.

Jaký rým je AABB : sdružený rým (aa bb) – rýmuje se vždy dvojice sousedních veršů střídavý rým (ab ab) – rýmuje se první verš se třetím a druhý se čtvrtým. postupný rým (abc abc) – něco jako střídavý, ale místo dvojiček nerýmujících se veršů jsou tu trojičky. přerývaný rým (ab cb) – rýmuje se jen druhý verš se čtvrtým, ty liché vůbec.

Co se počítá jako slabika : Slabiku může tvořit libovolný počet písmen:

o-ves = 1 písmeno + 3 písmena, scvrn-kl = 5 písmen + 2 písmena.

Co musí obsahovat slabika

Ve slabice nemusíme kromě segmentů rozlišovat žádný další konstituent, avšak obvykle se vyčleňují alespoň tři prvky slabiky: prétura, jádro a koda. Některé přístupy zavádějí ještě hierarchické dělení slabiky na préturu a slabičný základ (angl. rhyme).

podle naší učitelky ano, zeb-ra.Poslední, co nerozdělujeme, jsou slova, která začínají samohláskou na začátku. Má-li slovo dvě slabiky a začíná-li na samohlásku (a, e, i / y, o, u), píšeme je vždy dohromady (např. otec, okno, Anča, afta).

Co jsou otevřené slabiky : Otevřené slabiky jsou seskupení hlásek/písmen (fonémů/grafémů), které jsou nejčastěji tvořeny souhláskou a následně samohláskou. Začínají tedy nejčastěji souhláskou/souhláskami a končí slabičným jádrem (nejčastěji samohláskou) příklad čo-ko-lá-da, hro-ma-da, tro-chu, …