„Jako by“ versus „jakoby“

To základní spočívá v tom, že jako by významově odpovídá výrazu jako kdyby a používá se v rámci kondicionálu (podmiňovacího způsobu). Naproti tomu jakoby vyjadřuje podobnost ve spojení se slovesy v oznamovacím způsobu.Tam, kde nemůžeme dosadit „jako kdyby“, uplatníme jednoslovný tvar „jakoby“. „By“ v tomto případě není součástí slovesného tvaru. „Jakoby“ vyjadřuje určitou míru nejasnosti, nejistoty nebo přirovnání či zdánlivost, používá se ve spojení se slovesy v oznamovacím způsobu: „Chová se jakoby dospěle, ale je to ještě dítě.Při vytváření podmiňovacího způsobu (konkrétně u 2. osoby množného čísla) mohou někteří pisatelé zaváhat: Píše se správně byste, by jste nebo snad byjste Odpověď není složitá: Jediný správný tvar je byste. Oba zbývající tvary (by jste, byjste) jsou hodnoceny jako chybné, potažmo hyperkorektní.

Jaké i se píše po slově : V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. U písmen D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti.

Kdy se píše byly a byli

Základní pravidlo pro shodu přísudku s podmětem v množném čísle je, že pokud je podmět v rodě mužském životném, píšeme -i (muži byli), pokud je v rodě mužském neživotném anebo ženském, píšeme -y (stoly byly, ženy byly), pokud je v rodě středním, píšeme -a (prasata byla).

Co je spravne bychom nebo bysme : Tedy žádné „přál by jsem vám“ ani „udělali by jste“ – to jsou podoby hyperkorektní, tedy chybné. Tvar „bychom“ (respektive „abychom“, „kdybychom“) v první osobě množného čísla patří stále jako jediný do spisovné češtiny, zatímco tvar „bysme“ (potažmo „abysme“, „kdybysme“) je nespisovný.

Koncovky přídavných jmen (jarní/mladý)

U měkkých přídavných jmen (vzor jarní), píšeme vždy měkké I. U tvrdých přídavných jmen (vzor mladý) píšeme tvrdé Y, nikoliv však ve všech tvarech! V 1. pádě množného čísla rodu mužského životného píšeme -Í (malí chlapci jako mladí chlapci).

Je totiž potřeba si pamatovat, že zatímco dítě (v jednotném čísle) je rodu středního, děti (v množném čísle) jsou rodu ženského. Tomu odpovídají i zakončení slovesných tvarů. Vždy píšeme, že děti byly, děti si hrály, děti skákaly, děti plakaly (nikoli děti byli, děti si hráli, děti skákali, děti plakali).

Jak se píše děti šly

Pozn.: Podstatné jméno dítě je v čísle jednotném rodu středního, v množném čísle však ženského, a v přísudku proto píšeme tvrdé ‑y: Děti seděly v koutě a ani nedutaly.Podmiňovací tvar slovesa „být“ v 1. osobě množného čísla má pouze jednu korektní variantu, a sice bychom. Ostatní tvary typu bysme, by jsme*nebo *byjsme jsou nesprávné.Slovo „bychom“ je aoristem 1. osoby plurálu od slovesa být. Aorist je archaický slovesný tvar, v češtině používaný do 15. století, který ale postupně vymizel.

Jak určit příponu Nejdřív musíme znát kořen slova. Poté zjistíme, zda je ve slově koncovka a případně ji určíme. Zbude-li něco mezi kořenem a koncovkou, je to přípona.

Jak určit koncovku podstatného jména : V koncovkách podstatných jmen rodu mužského, která se skloňu- jí podle měkkých vzorů muž, stroj a soudce, píšeme vždy měkké i nebo í. V koncovkách podstatných jmen rodu ženského, která se skloňují podle tvrdého vzoru žena, píšeme tvrdé y; měkké i píšeme jen v 7. pádě čísla množného v koncovce -ami (ženami).

Jak se píše děti mely : Pamatujte si tedy, že slova dítě, oko a ucho jsou v jednotném čísle středního rodu, zatímco v množném čísle jsou ženského rodu. A podle rodu jména se vždy řídí koncovka v přísudku. A právě proto dětem, očím a uším to tvrdé Y sluší. protože je tam gramaticky správně!

Jak se píše mohly

Mužský rod neživotný – MOHLY

Ten, kdo mohl je rodu mužského, ale nežije. Kameny se mohly svalit na cestu. Hrady se mohly stavit jen kopcích.

Pro psaní ú s čárkou a ů s kroužkem je nejčastěji rozhodující to, kde ve slově dlouhé u stojí. Pokud se nachází na jeho začátku, píšeme vždy a bezpodmínečně ú s čárkou. Pokud stojí uvnitř tohoto slova nebo na jeho konci, píšeme většinou ů s kroužkem. Pokud se nejedná o citoslovce nebo cizí slova.Odpověď: Ve spisovném jazyce je náležité pouze měli bychom.

Jaké máme koncovky : Při kombinaci 14 jmenných vzorů a 14 pádů je teoreticky možných 196 možných koncovek, ve skutečnosti však je koncovek pouze 24 (a, e, ě, i, o, u, y, ou, é, í, ů, ech, ách, ích, em, ám, ím, ům, mi, ami, emi, ími, ovi, ové). Je tedy jasné, že je v češtině velká pádová homonymie.