Pokud spojka jako uvozuje celou větu, čárku píšeme: Zvládli jsme to stejně rychle, jako se to podařilo jemu. Některé evropské země, jako jsou Rakousko, Maďarsko, Česko a Slovensko, nemají moře. Uvozuje-li jako pouze větný člen při srovnávání, čárka se nepíše: Dosáhl stejného počtu bodů jako já.V případech, kde uvádíme různé alternativy řešení, které nemohou nastat zároveň, tedy dojde vždy jen na jednu z nich, můžeme použít spojky nebo a anebo. Obě spojky jsou rovnocenné, nemusíme tedy váhat, která z nich je vhodnější. Např. po vládě se žádá zkrácení sociálních dávek nebo/anebo jiné škrty ve státním rozpočtu.Mezi tak a jak klademe čárku zejména v případě, že výraz tak rozvíjí některý člen věty řídící a spolu s následující větou vedlejší má funkci příslovečného určení: Věci přijímám tak, jak přicházejí. Dozorce se rozhlédl tak, jak to vždycky dělal. Přece se nemůžu setkat s inspektorem tak, jak vypadám.

Kde se Nepise čárka před Ale : Čárku před ale nepíšeme pouze tehdy, když výraz nefunguje jako spojka, ale částice. Často ji totiž využíváme i pro vyjádření překvapení nebo zvolání: To je mi ale náhoda! Tobě to ale dneska sluší!

Kdy se nepíše čárka před nebo

Při rozhodování, zda máme psát čárku před spojkou nebo, se řídíme tím, v jakém významu je tato spojka užita. Vyjadřuje-li význam vylučovací, čárka je namístě: Odeslal jsi ten dopis včera, nebo až dnes Čárka se naopak nepíše, pokud je spojka užita ve významu slučovacím: Kup rohlíky nebo chleba.

Kdy psát čárky ve větách : Dalo by se v podstatě říct, že v souvětí vždy oddělujeme věty vedlejší od jejich vět řídících čárkami, a to bez ohledu na to, jakým spojovacím výrazem připojeny. Jinak řečeno: vedlejší větu musíme vždy oddělit čárkou, pokud stojí vedle věty hlavní, na které je závislá.

Spojka anebo

Buď úkol splníš, anebo ztratíš důvěru všech. Vyjádření se spojkou anebo také často poklesá k vyjádření pouhé eventuálnosti. V takovém případě čárku nepíšeme: Dědeček přijede dnes anebo zítra. Koupíme si na chalupu kočku anebo psa.

V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. U písmen D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti.

Co je to diakritikou

Diakritické znaménko (z řeckého διακριτικός diakritikós = rozlišující), v typografii též akcent, je znaménko v okolí písmene (nad ním, pod ním, vedle něj), které nějak pozměňuje jeho význam. Nejčastěji označuje jeho odlišnou výslovnost (jinou hlásku), dále může označovat např. délku samohlásky nebo přízvuk.Jeho funkcí je pojmenovat jiným způsobem totéž, co předcházející větný člen. Základem přístavkového spojení je nejčastěji podstatné jméno nebo zájmeno. Oddělujeme ho čárkou z obou stran. Pokud ale přístavek vyjadřuje funkci/titul/zaměstnání a následuje vlastní jméno osoby, pak přístavek čárkou neoddělujeme.Poměr odporovací (spojky a, a přesto, a ne aj.)

V poměru odporovacím se před spojkou a a před spojeními jako a přesto či a ne / a nikoli čárka píše vždy. Odporovací poměr lze poznat tak, že je možné spojovací výraz nahradit spojkami jako ale nebo avšak. Dřel jako kůň, a přesto neuspěl.

Pokud ale slouží jako spojka, která vyjadřuje něco neočekávaného – omezuje nebo opravuje předcházející slova, čárka se vždy píše. (Slíbil mi to, ale zapomněl na mě. Nosí ráda červenou, ale i modrou a žlutou barvu.) Pokud ale používáme jako modifikační částici – při zvolání, emocionálním vyjádření, čárku nepíšeme.

Jak psát buď a nebo : Spojky nebo, či. Pokud jsou spojky nebo a či součástí několikadílného spojovacího výrazu (buď – (a)nebo, buď – buď, ať – či, ať (už) – nebo, aťsi – nebo ad.), klademe před druhou částí spojky čárku (Buď si běž odpočinout, nebo začněte hrát klidné hry.).

Jak se píše buď a nebo : Před spojovacími výrazy buď(to) – nebo/anebo/či a ať (už/již) – nebo/anebo/či se čárka píše vždy; nejen proto, že jde o výrazy rozštěpené, nýbrž i proto, že jejich funkcí není kladení eventualit vedle sebe: první výraz zesiluje, zexplicitňuje kladení alternativ proti sobě, druhý vyjadřuje, že jakkoli protikladné jsou …

Kde se dělají čárky ve větách

Dalo by se v podstatě říct, že v souvětí vždy oddělujeme věty vedlejší od jejich vět řídících čárkami, a to bez ohledu na to, jakým spojovacím výrazem připojeny. Jinak řečeno: vedlejší větu musíme vždy oddělit čárkou, pokud stojí vedle věty hlavní, na které je závislá.

pro oslovení je závazné oddělování čárkou od ostatního textu, výjimkou je pouze spojení pozdravu a oslovení (například Dobrý den pane Nováku i Dobrý den, pane Nováku). Ve Vaší větě bych tedy oslovení čárkou oddělila. Konkrétně u slova děkovat jsou možné obě varianty – děkuji i děkuju.Nejčastěji to bývá poměr odporovací (Snažil se, a neuspěl.). Takovou spojku lze nahradit spojkami ale, avšak, však. Také se spojka „a“ užívá v poměru stupňovacím (Oblečení je kvalitní, a navíc levné.). Tady musíme zapojit i svůj jazykový cit a o větě trochu přemýšlet, je-li to potřeba.

Kdy se píše byly a byli : Základní pravidlo pro shodu přísudku s podmětem v množném čísle je, že pokud je podmět v rodě mužském životném, píšeme -i (muži byli), pokud je v rodě mužském neživotném anebo ženském, píšeme -y (stoly byly, ženy byly), pokud je v rodě středním, píšeme -a (prasata byla).