Složeniny vlastní

Jejich členy nemůžeme rozdělit (nejsou samostatnými slovy). Tyto složeniny bývají spojeny tzv. spojovacím vokálem -o-, -i-, -e-. Spojovací vokál může někdy i zcela chybět.Derivát, jinak také odvozenina, je obecně objekt vzniklý odvozením od jiného. Odvozování se cizím slovem nazývá derivování či derivace.Odvozování je tvoření odvozeného slova z jiného slova (ze slova základového) pomocí slovotvorných prostředků. Rozlišujeme slova: motivovaná – můžeme zjistit, z kterého slova byla utvořena (zahradník, odpoledne, podpatek); nemotivovaná – nemůžeme zjistit, z kterého slova byla utvořena (voda, dům, les).

Jak zjistit Zakladove slovo : Základové slovo – slovo, z něhož bylo nové slovo přímo utvořeno. Slovo, které se stalo motivem, zdrojem nového pojmenování. Slovotvorný základ – část společná slovu základovému a slovu nově utvořenému. Společný pouze pro dvě slova – základové a nově utvořené!

Jaký je rozdíl mezi složeninou vlastní a nevlastní

Složeniny vlastní – nedají se rozdělit na samostatná slova (samoobsluha, dějepis). Složeniny nevlastní – dají se rozložit na samostatná slova (okamžik = mžik oka). Složeniny hybridní – alespoň jedna část je cizího původu (autodílna).

Jak poznat složeniny vlastní a nevlastní : Typy složenin

1. složeniny nevlastní (spřežky), vzniklé pouhým spojením slovních tvarů: pravdě-podobný, země-koule.
2. složeniny vlastní, vzniklé spojením slovních základů (děje-pis, vodo-pád, tlako-měr, oka-mžik) nebo spojením alespoň jednoho slovního základu a jednoho slovního tvaru (samo-obsluha, malo-město, býlo-žravec).

Typy složenin

• složeniny nevlastní (spřežky), vzniklé pouhým spojením slovních tvarů: pravdě-podobný, země-koule.
• složeniny vlastní, vzniklé spojením slovních základů (děje-pis, vodo-pád, tlako-měr, oka-mžik) nebo spojením alespoň jednoho slovního základu a jednoho slovního tvaru (samo-obsluha, malo-město, býlo-žravec).

Jak postupovat při určování kořene

1. Řekneme si několik slov příbuzných k danému slovu (výstavba –⁠ stavět, stavebnice, postavit).
2. Podíváme se, kterou největší část mají všechna slova společnou (stav). A máme kořen slova.

Jak poznam kořen slova

Kořen slova

Je to největší společná část všech slov příbuzných (průlet, letiště, letadlo, zálet). Je to jádro slova, na které se věší předpony a přípony, které zužují nebo upřesňují význam slova (hra, vý-hra, hra-vý, hra-čk-a, vy-hra-n-ý). Na rozdíl od předpony, přípony a koncovky je přítomen v každém slově.Slovo bývá považováno za základní jednotku lexikální jazykové roviny jako ustálená jednotka jazyka, která je tvořena řadou fonémů ve větě přemístitelnou (výjimečně fonémem jediným) a nese lexikální a/nebo gramatický (případně též pragmatický význam). Tento termín ovšem není lehce vymezitelný.Slova se tvoří ze základových slov, přebírají z nich slovotvorný základ (část společná slovu základovému a slovu odvozenému) a odvozují se: a) příponami (les – lesík), b) koncovkami (jezdit – jízda), c) předponami (orat – rozorat) – nemění slovní druh, d) předponou + příponou / předponou + koncovkou (náramek, nábřeží).

Jedná se o tvoření slov ze dvou (nebo více) slov základových.

Jak poznám kořen : Kořen slova

Je to největší společná část všech slov významově příbuzných (průlet, letiště, letadlo, zálet). Je to jádro slova, na které se věší předpony a přípony, které zužují nebo upřesňují význam slova (hra, vý-hra, hra-vý, hra-čk-a, vy-hra-n-ý).

Jak se pozna koncovka : Jak určit příponu Nejdřív musíme znát kořen slova. Poté zjistíme, zda je ve slově koncovka a případně ji určíme. Zbude-li něco mezi kořenem a koncovkou, je to přípona.

Jak poznám koncovku

Zbude-li něco mezi kořenem a koncovkou, je to přípona. Ve slově může být přípon více (knih-ař-sk-ý).

– je se píše pouze po předponách ob- a v- a to tehdy, když po předponě následuje kořen slova, který začíná na – je. – ě po písmenech b nebo v se nachází v kořenu slova, např. věnování (věn- věno, věnovat),věrnost, věrohodný,věda, věčnost,běžec, běžecká dráha,oběd.Paronyma (podobnost, z řeckého παρά – blízko a όνομα – jméno) jsou slova graficky nebo fónicky podobná, avšak významově zcela odlišná. Existence uvedených dvojic způsobuje možnost záměny slov. Jde o jev blízký homonymii a využívá se ho v uměleckém stylu, v publicistickém stylu, ale i ve slovních hříčkách.

Co to je synonymum : Synonyma, též slova souznačná, jsou slova nebo slovní spojení se vzájemně stejným nebo podobným významem, která lze za určitých okolností zaměňovat. Dodávají jazyku bohatství, umožňují jemné odstínění významů v závislosti na kontextovém a stylistickém zabarvení.