epizeuxis, bezprostřední opakování téhož výrazu ve verši nebo větě: Pojďme, pojďme, ale zticha (J. Neruda).Anafora (řecky znovuuvedení) je v literární teorii slovní figura, opakování shodného slova nebo skupiny slov na začátku za sebou jdoucích veršů nebo vět (výjimečně je za anaforu také pokládáno opakování začátků některých veršů ve sloce). Je opakem epifory, u níž se slova opakují na konci verše nebo jiného celku.Jde o opakování slova, nebo skupiny slov na konci za sebou jdoucích vět nebo veršů. Epifora je opakem anafory. Příklad (Karel Jaromír Erben – Svatební košile): Co to máš na té tkaničce Na krku na té tkaničce!

Jak poznat anaforu : anafora – opakování slov na začátku sousedních veršů nebo vět ("Smutná odpoledne nedělní / smutná starými paními") epifora – opakování slov na konci sousedních veršů nebo vět ("Co to máš na té tkaničce / Na krku na té tkaničce!")

Jak poznat Anaforu

anafora – opakování slov na začátku sousedních veršů nebo vět ("Smutná odpoledne nedělní / smutná starými paními") epifora – opakování slov na konci sousedních veršů nebo vět ("Co to máš na té tkaničce / Na krku na té tkaničce!")

Co znamená epifora : definice pojmu z našeho literárního slovníku. Epifora je stylistický prostředek, neboli také rétorická figura. Jde o opakování slova, nebo skupiny slov na konci za sebou jdoucích vět nebo veršů.

Anafora v poezii

každý, na nějž pýcha shlíží. Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem. Sto roků kopal jsem uhlí. Zajímavou ukázkou anafory v poezii je báseň anglického spisovatele Rudyarda Kiplinga s názvem If, česky Když, která je na anafoře založena.

Epanastrofa (z řeckého epanastrofé – obrácení) nebo také palilogie (z řeckého palillogiá – opakování řečeného) je básnická figura, která je založena na opakování stejného slova či slovních spojení na konci jednoho a na začátku následujícího verše. Používá se rovněž v rétorice.