Podstatná jména: jmenné číslo

1. Jména pomnožná mohou svými tvary označovat jak množství, tak jednotlivinu: jedny nebo dvoje housle.
2. Jména látková označují hmotu nebo látku, která se jeví jako nerozčleněný celek.
3. Jména hromadná jsou názvy lidských a zvířecích kolektivů, rostlinných porostů, souborů věcí a přírodních jevů.

Podstatná jména hromadná mají pouze tvary jednotného čísla, ale označují více věcí stejného druhu. Lze je počítat jen jako celky nebo pomocí číslovek „málo/hodně/trochu“ (dvojí cukroví, málo listí, rostlinstvo, žactvo, křoví).Jsou to věci, které opravdu existují a můžeme je vnímat našimi smysly. Příklady: stůl, pes, jablko, auto. Když řekneme tato slova, obvykle si dokážeme představit, jak tyto věci vypadají nebo zní. Podstatná jména abstraktní označují věci, které nemůžeme vnímat našimi smysly.

Jak se pozná podstatné jméno : Podstatné jména jsou ohebný slovní druh. Podstatná jména označují mimo jiné názvy osob, zvířat, rostlin, věcí, vlastností, dějů, činností, pocitů, vědních oborů a školních předmětů. Příklady podstatných jmen: pes, Jana, strom, krabice, láska, Antarktida, matematika, mouka, radost, plavání.

Co je to Pomnožná a hromadná

U podstatných jmen pomnožných určujeme číslo množné, nikoli pomnožné. Označují větší množství věcí stejného druhu, ale my u nich i přesto určujeme číslo jednotné. Pomůcka: HROMADNÁ podstatná jména – číslo jednotné – označují HROMADU věcí.

Co jsou podstatná jména Pomnožná a hromadná : Jsou to podstatná jména hromadná – dříví, kamení, obyvatelstvo, letectvo, zrní, krmivo, křoví, hmyz. Některá podstatná jména mají tvar čísla množného, a to i tehdy, když označují jednu věc. Nazývají se podstatná jména pomnožná – housle, narozeniny, Čechy, záda, brýle, dveře, kalhoty, játra, plavky, Vánoce.

Jako jména pomnožná označujeme podstatná jména, která mají pouze nebo převážně tvary množného čísla, přičemž svými tvary mohou označovat jak množství, tak jednotlivinu (např. záda, plavky, nůžky).

Podstatná jména abstraktní

Jsou to názvy vlastností, dějů a vztahů (skromnost, plavání, přátelství). Označují tedy to, na co si nemůžeme sáhnout, co je nehmotné. Ty vlastními jmény obvykle nepojmenováváme.

Co patří do podstatných jmen

Podstatné jméno (též substantivum) je ohebný slovní druh, který označuje názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů a vztahů. Je hlavním (i když ne jediným) slovním druhem, který ve větě vystupuje jako argument slovesa.Hromadná jména či kolektiva jsou slova, označující jednotným číslem několik nebo množství jedinců, kteří se shodují v důležitých znacích, například listí, dobytek a uhlí. Kolektiva jsou většinou slova českého původu (ptactvo), přejatých slov mezi nimi je poměrně málo (kilometráž).Podstatná jména mění svůj tvar. Ptáme se na ně pádovou otázkou. Kdo

Jako jména pomnožná označujeme podstatná jména, která mají pouze nebo převážně tvary množného čísla, přičemž svými tvary mohou označovat jak množství, tak jednotlivinu (např. záda, plavky, nůžky).

Jak rikame Podstatnym Jmenum jidlo pradlo : Daná slova roztřiď dle toho, zda jsou pomnožná, hromadná, či látková. Slova: stříbro, bohatství, nůžky, žábry, seno, ocel, mléko, prádlo, topení, včelstvo, listí, měď, brýle, jídlo, játra, rytířstvo, pití, sáně, vrata, jáhly, déšť, sláma, víno, mouka, zdraví, máslo.

Co je to abstrakce psychologie : Abstrakce (z lat. abs-trahere, odtáhnout, odvléci, oddělit) ve filozofii označuje buď důležitý moment procesu poznání při přechodu od smyslového k racionálnímu poznání, nebo jako hotový výsledek tohoto procesu.

Jak se určují vzory podstatných jmen

Končí-li jméno na souhlásku, řídíme se vzory: píseň, kost, pokud na samohlásku – vzory: žena, růže. Žena je vzor tvrdý, naopak ostatní (růže, píseň a kost) řadíme mezi vzory měkké (viz též téma Koncovky podstatných jmen: ženský rod).

Jak poznáme, který vzor použít

1. Určíme rod podstatného jména.
2. Podíváme se, zda jméno končí na souhlásku/samohlásku.
3. Pokud končí např. na souhlásku, vybíráme ze vzorů, které končí také na souhlásku.
4. Řekneme si jméno ve 2. pádě. Podle něj pak vybereme vzor, jehož 2. pád končí stejně.

Induktivní usuzování vychází z konkrétní skutečnosti a směřuje k určitému zobecnění. Zahrnuje myšlenkové operace vedoucí ke generalizaci a někdy i abstrakci, tj. zobecňování konkrétnějších poznatků. Využívá dílčích zkušeností či informací, z nichž vyvozuje závěr na různé úrovni pravděpodobnosti.

Co je to konkrétní myšlení : myšlení konkrétní – probíhá manipulace s vjemy, myšlení situační, názorové, praktické, metoda pokus – omyl (puzzle, vaření atd.) myšlení názorné – v mysli operujeme s představami (nejčastěji vizuálními) myšlení abstraktní – provádíme operace se znaky (symboly), př. matematickými, verbálními, logickými.