Předmět je větný člen, který vždy nějak souvisí s přísudkem věty, rozvíjí ho. Nejedná se o základní větný člen, to znamená, že není nutný k tomu, aby věta vůbec vznikla. Vyjadřuje osob, zvíře nebo věc, kterých se děj týká, přímo je zasahuje. Babička se zlobila na Pepíka.Příslovečné určení neboli adverbiale je vedlejší větný člen, který nejčastěji rozvíjí sloveso, někdy také přídavné jméno nebo příslovce tím, že uvádí nějakou okolnost. Tyto okolnosti mohou být různé, proto i otázky, kterými se ptáme na příslovečné určení (PU), jsou různé. Nejčastěji jsou to: kdy, kde, jak, proč.Na přívlastek se ptáme otázkami: Jaký Který Čí. Je nejčastěji vyjádřen přídavným jménem (moudrý pán), zájmenem (naše teta), číslovkou (pátý žák), podstatným jménem (úpravy stránky) a dalšími. Předmět je rozvíjející větný člen závisející na rozvíjeném slovesu nebo slovesném přídavném jménu.

Jaký je rozdíl mezi předmětem a příslovečným určením : Syntaktická závislost p.u. na jiném výrazu se tedy – na rozdíl od předmětu – nevyjadřuje morfologicky (ani ↗rekcí ani ↗shodou), proto mohou p.u. – a předmět nikoli – vyjadřovat ↗příslovce, která jsou neohebný slovní druh, a rysy rodu, čísla ani pádu nemohou vyjádřit: číst Předmět[jménoromán // přísl.ø] P.U.[jménocelý …

Jak se zeptat na předmět

Předmět doplňuje sloveso nebo přídavné jméno. Ptáme se na něj všemi pádovými otázkami kromě otázek 1. a 5. pádu. Markéta utrhla ze stromu jablko. Koho, co utrhla Markéta

Co se určuje u předmětu : Předmět může být vyjádřen podstatným jménem, zájmenem nebo slovesem v infinitivu a může být ve všech pádech kromě 1. a 5. pádu. Ptáme se na něj: všemi pádovými otázkami kromě otázek 1.

umime.to/BXW. Příslovečné určení vyjadřuje okolnosti děje nebo stavu. Ptáme se na něj: Kde Kdy

Příslovečné určení příčiny (PU příčiny)

Ptáme se: Proč, z jaké příčiny, z jakého důvodu

Jak poznat ve větě přívlastek Neshodný

Přívlastek neshodný se neshoduje s podstatným jménem v pádě, rodě nebo čísle, nemění svůj tvar, zůstává stejný bez ohledu na pád rozvíjeného jména. Nachází se nejčastěji za podstatným jménem, může být reprezentován téměř libovolným slovním druhem, nejčastěji podstatným jménem (s předložkou).Zjistíme jejich druh.

1. tetička z Pardubic, bez tetičky z Pardubic, s tetičkou z Pardubic → tvary slova tetička se mění, ale z Pardubic zůstává stejné → přívlastek neshodný
2. své boty, bez svých bot, se svými botami → tvary slova boty i přívlastku své se při skloňování mění → přívlastek shodný

Jednou z vazeb je vždy vazba na přísudek. Druhá vazba je spojení buď s podmětem (Chlapec ležel nemocen), nebo s předmětem (Našli jsme ho promrzlého). Vazbou na podmět či předmět se myslí to, že výraz v pozici doplňku přebírá gramatické kategorie jména (podstatného jména, zájmena), které rozvíjí: pád, číslo i rod.

Podmět nám říká, KDO nebo CO vykonává činnost přísudku. Nebo taky: Podmět vyjadřuje původce děje nebo nositele vlastnosti. Nejčastěji je vyjádřen podstatným jménem, může být však vyjádřen i zájmenem, přídavným jménem, infinitivem slovesa… Přísudek nám určuje, CO PODMĚT DĚLÁ, co se s ním děje nebo jaký je.

Co vyjadřuje příslovečné určení : Příslovečné určení vyjadřuje okolnosti děje nebo stavu. Ptáme se na něj: Kde Kdy Jak

Jak určit PUZ : Nově si Pu rozšíříme o:

1. Míry (ptáme se: DO JAKÉ MÍRY JAK MOC NAKOLIK) – Pu mí.
2. Příčiny (ptáme se: PROČ – Z JAKÉHO DŮVODU NAČ
3. Účelu (ptáme se: ZA JAKÝM ÚČELEM Z JAKÉHO DŮVODU) – Pu úč.
4. Podmínky (ptáme se: ZA JAKÉ PODMÍNKY V JAKÉM PŘÍPADĚ) –
5. Přípustku (ptáme se: I PŘES CO NAVZDORY ČEMU) – Pu pří.

Co rozvíjí přívlastek Neshodný

Přívlastek neshodný se logicky neshoduje s podstatným jménem v rodě, čísle nebo pádě. Standardně jej vyjadřujeme pomocí podstatného jména či infinitivu stojícího za jménem, které rozvíjí.

Přívlastek blíže určuje podstatné jméno. Může být vyjádřen podstatným jménem, přídavným jménem, zájmenem, číslovkou nebo slovesem v infinitivu. Ptáme se na něj: Jaký KterýDirect object (přímý předmět) je ten, komu se něco děje, komu sloveso něco „dělá“. Nejčastěji ho dáváme přímo za sloveso a není před ním žádná předložka.

Jak se pozná podmět : Podmět vyjadřuje původce děje nebo nositele činnosti. Podmět je vždy v 1. pádě. Podmětem je nejčastěji podstatné jméno nebo zájmeno, může však být být vyjádřen: kterýmkoli slovním druhem. Na podmět se ptáme: Kdo, co